„Tátu rozdrtil důlní vozík. Nikdy bych nežila s horníkem,“ říká hornická sirota Lucie

„Tátu rozdrtil důlní vozík. Nikdy bych nežila s horníkem,“ říká hornická sirota Lucie

Když jí byly tři roky, zazvonil u nich pán s černým kufříkem a oznámil, že její otec zemřel při neštěstí na šachtě. Lucie Málková (27) má na otce jen několik mlhavých vzpomínek, přesto její život tragédie velice poznamenala. Nikdy by nežila s horníkem, a pokud by se její muž rozhodl jít pracovat na šachtu, raději by od něj odešla. To, že je sirota, si plně uvědomila až v pubertě, tehdy nejvíc pomohlo sdílení vlastního neštěstí. Spolek svatá Barbora, který sdružuje pozůstalé po hornických obětech, se stal jejím druhým domovem, kde našla „tety“ i přátele, s nimiž si rozuměla i beze slov.

Jiří Pasz 17. 12. 2020

„Chtěla jsem rozbít klišé o hornících a jejich rodinách,“ říká autorka knihy rozhovorů s hornickými vdovami

„Chtěla jsem rozbít klišé o hornících a jejich rodinách,“ říká autorka knihy rozhovorů s hornickými vdovami

Desítky hodin mluvila se ženami, které ze dne na den bez varování ztratily manžela. „Prostě odešel na šichtu a už se nevrátil,“ je asi nejčastější věta knihy Kamily Hladké Hornické vdovy. Ta letos získala nominaci na prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii Publicistika a zaslouženě. Osm rozhovorů se ženami vykresluje, jaké to bylo, přijít o muže-horníka za komunismu, a jaké je to dnes. Novinářka a knižní editorka dala hlas ženám, jejichž příběhy by jinak jako příliš periferní semlely dějiny.

Jiří Pasz 2. 12. 2020

„Chyba pod zemí znamená, že už se nevrátíš,“ říká báňský záchranář s více než 10tiletou praxí

„Chyba pod zemí znamená, že už se nevrátíš,“ říká báňský záchranář s více než 10letou praxí

Prvního mrtvého hledal pod zemí ještě jako horník, dnes muž středního věku, který se rozhodl zůstat v anonymitě, tehdy fáral sotva dva roky a skoro nehnul brvou. Když o devět let později nastoupil k záchranářům jeho perspektiva se rychle změnila. Podzemí už mu nepřišlo jen tajemné a zajímavé ale také nebezpečné, a za horníky začal vidět především otce, kteří už se nikdy nevrátí ke svým rodinám. Svou práci vidí jako smysluplnou, dokud se bude těžit uhlí, a dokud se bude těžit, bude nám to příroda vracet důlními neštěstími, zní jednoduchá rovnice, kterou si za roky na šachtě poskládal.

Jiří Pasz 19. 11. 2020

„Ta s kosou přijde, nevaruje vás, vezme a jde,” říká hornická vdova Táňa

„Ta s kosou přijde, nevaruje vás, vezme a jde,” říká hornická vdova Táňa

Tánin manžel Lubko odešel jednu sobotu do práce a už se nikdy nevrátil. Tehdy prožívala vysněné těhotenství, na prvorozené dítě se oba moc těšili a zdálo se, že její manžel z šachty konečně odejde k hasičům. Namísto toho se narození syna už nedočkal, zemřel po osmi dnech v nemocnici na následky těžkého úrazu hlavy. Táňa patří mezi ženy, které se rozhodly o náhlé smrti partnera promluvit veřejně, v knize Kamily Hladká Hornické vdovy. Před 17 lety ji pomohlo jediné – sdílení s rodinou a přáteli, kteří ji byli oporou. Teď se i ona ve Spolku svaté Barbory setkává se sirotky a vdovami po posledním neštěstí na dole ČSM v roce 2018.

Jiří Pasz 10. 12. 2020

Hornické paničky si pamatuje každý. O ženách pracujících na šachtě ví málokdo

Hornické paničky si pamatuje každý. O ženách pracujících na šachtě ví málokdo

Nejprve ograbule, během válek zaměstnankyně lampoven a administrativy, dnes především ekonomky, tranzitérky, vrátné nebo kuchařky. Zatímco krátký fenomén „hornických paniček“ se udržel v kolektivní paměti do současnosti, fakt, že ženy pracují v areálech dolů, se v širším povědomí neuchytil nikdy. Jak vypadá práce žen v oblasti, která je dominantně vnímaná jako mužská?

Kateřina Čopjaková 27. 11. 2020

„Jako by ti někdo vytáhnul mozek a dal tam kámen,“ popisuje havíř život s posttraumatickou poruchou

„Jako by ti někdo vytáhnul mozek a dal tam kámen,“ popisuje havíř život s posttraumatickou poruchou

Byl zvyklý na každodenní otřesy, práci v mračnech prachu a tmu podzemí, a bral to jako součást rutiny. Viděl těžce raněné s amputovanými končetinami, kolegy, kteří se zhroutili nebo je v podzemí zastihl infarkt, mrtvé po otřesech a nehodách, a přijal to jako součást povolání, které si vybral. Jednoho dne už se ale nemohl vrátit do práce a aby mohl žít dál, musel vyhledat lékařskou pomoc. Havíř, který fáral 26 let, než jej odstavila posttraumatická stresová porucha, se rozhodl zůstat v anonymitě. O to otevřeněji mluví o životě na šachtě a hlavně po něm.

Jiří Pasz 12. 11. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.