„Jsem silnější a zpátky se nedívám. O něco silnější a to, co bylo, nevnímám,“ zpívá v nové písni hudební skladatel a zpěvák JEN. Cílem singlu i přáním JENa, autora textu i hudby, je podpořit ty, kteří se ve škole potýkají se šikanou a nevědí si rady. Zároveň chce upozornit na to, jaké nebezpečí s sebou šikana přináší. K jeho počinu s příhodným názvem Silnější se připojují také projekty Nenech to být a HateFree Culture.

Kateřina Gamal Richterová 22. 10. 2020

Koronavirus utlumil život v celém Česku. Zaznamenalo to také až 23 tisíc žen, které jsou nucené v ulicích a na privátech poskytovat sexuální služby za úplatu. Po většině zákazníků, českých i zahraničních, se najednou slehla zem. „Pro prostitutky to znamenalo katastrofu. Když totiž nenosí domů dost peněz, nemají pak z čeho nakoupit pleny a jídlo pro děti. Ty, které posílá „vydělávat“ přímo jejich partner, si domů chodí pro výprask za trest,“ popisuje Hana Souhradová, sociální pracovnice z organizace Karo, příběhy svých klientek z poslední doby. Společně s kolegy pomáhá i díky Agentuře pro sociální začleňování prostitutkám v Aši a okolí začít normálně žít a udělat za minulostí tlustou čáru.

Charlota Dědková 20. 10. 2020

Je designérkou, vynálezkyní a aktivistkou. Čtrnáctiletá Jordan Reeves se narodila bez ruky. To, co se na první pohled může zdát jako hendikep, dokázala změnit v superschopnost. Za svou práci a aktivitu již získala několik ocenění, spolupracovala se známými designéry i světoznámými firmami. Nyní předává vědomosti dalším dětem s tělesným postižením, aby byl jejich hlas ve společnosti slyšet.

Marie Škardová 19. 10. 2020

V jihovýchodní Francii, nedaleko města Dax, vznikla unikátní vesnička pro 105 obyvatel. Jsou jimi pacienti v různém stadiu Alzheimerovy choroby. Podobný projekt se osvědčil v Nizozemsku, kde byla pro lidi s demencí vybudována vesnice De Hogeweyk. V Landais campus, jak se uměle vytvořená vesnice ve Francii jmenuje, se nacházejí nejen domy, ale také obchod s potravinami, kadeřnictví, kavárna, knihovna a hudební pokoj. V obchodě však nejsou pokladny. Jeho účelem je především zprostředkovávat interakce s ostatními, udržovat sociální schopnosti pacientů a udržovat je v kontaktu se světem, který znávali.

Kateřina Gamal Richterová 21. 10. 2020

Je nedělní ráno a já přijíždím do dvoupokojového bytu v nové zástavbě kousek za Prahou. Nedávno se tam z panelákového sídliště přestěhovala čtyřčlenná rodina Akrabových. Zatímco Češka Petra dělá palačinky, mám možnost hovořit s jejím egyptským manželem. V jednu chvíli ale do rozhovoru vstoupí, a to v momentě, kdy přijde řeč na reakce okolí na její zahalené vlasy. Dvaatřicetiletý Mohamed Akrab žije v Praze přes deset let. Pochází z rodiny stavebního inženýra, vystudoval historii na Káhirské univerzitě. Přistěhoval se kvůli manželce Petře, kterou poznal na chatu, dva roky spolu udržovali vztah na dálku, třísethlavou svatbu pak měli v Káhiře a dnes spolu mají dvě děti. Mohamed nedá na Prahu dopustit, proto o ní také točí populární videa v arabštině. Jeho youtubový kanál má bezmála 80 tisíc odběratelů. Jak se žije mladé muslimské rodině v české metropoli? Dá se žít s každodenními urážkami na ulici? A jakou roli sehrál v Mohamedově intergraci nekonečný seriál Ulice?

Lukáš Houdek 19. 10. 2020

Sama má obavu z represí, protože se stále účastní protivládních demonstrací, přesto psychiatrička Marie pomáhá lidem, kteří jsou kvůli mučení ve špatném duševním stavu. Raději chce ale zůstat v anonymitě, protože protesty proti zmanipulovaným prezidentským volbám jsou v zemi stále násilně potlačovány. Na denním pořádku je zatýkání protestujících, jejich bití i znásilňování ze strany represivních státních složek OMON. Život v nejistotě a strachu je ale vysilující pro všechny včetně těch, kteří z nejrůznějších důvodů zůstali doma: „Změnu mentality běloruských lidí už nelze vzít zpět.“

Jiří Pasz 17. 10. 2020