Lesní mateřská škola a komunitní centrum v Senohrabech.
Celý den jsme venku. V našem zázemí trávíme denně jen pár hodin v zimě, v létě vlastně ani to. Někdy býváme na zahradě, nejčastěji jsme ale v lese. Máme už své cestičky a zkratky, místa, kde se dá bobovat, místa, kde se dá koupat, kde se dají pozorovat zvířata i ptáci. Veverky bydlí na tom nejvyšším listnáči, co je kousek cesty od nás. Ráno se potkáváme od osmi hodin na zahradě nebo v zázemí a když jsme všichni, společně se přivítáme. To je náš takový ranní rituál. Někdy zpíváme, někdy si vyprávíme, co bychom dnes chtěli dělat, skáčeme nebo cvičíme.
Pak vyrážíme na dobrodružnou výpravu do terénu. V terénu také svačíme, každý máme v batohu kousek karimatky, abychom si k tomu mohli sednout i když tomu počasí dvakrát nepřeje. Na oběd se vracíme zpátky. Máme zbrusu nové nádobí, příbory a pojízdný vozíček s tím vším, který nás baví, protože s ním můžeme jezdit, kam se nám hodí. Každou chvíli nám truhlář přiveze zbrusu nový mycí stůl na nádobí i na ruce, abychom na něj pěkně dosáhli.
Kdo potřebuje, po jídle odpočívá. Máme na to prodlužovací spacáky – růžové s motýlky, oranžové a modré s dinosaury, jen si vybrat. A matrace plněné pohankou. Kdo nespí, poslouchá čtení, nebo si v klidu staví, vyrábí nebo maluje. V tuhle chvíli často předškoláci pracují na tom, co je zajímá. Ale oni to dělají vlastně pořád – i v lese. Píšou do písku, počítají šišky, zavazují si tkaničky, často se prostě učíme vše, co potřebujeme a ani o tom nevíme.
Po odpočinku vyrážíme zase ven. Často si ještě předtím uvaříme čaj na kamnech. Venku si ještě sníme to, co nám zbylo ze svačiny, nebo si utrhneme něco na zahradě. To podle ročního období. Rostou tu jablka, ořechy, rybíz, maliny a příští rok toho bude alespoň třikrát tolik. Rodiče nebo prarodiče pro nás přicházejí mezi půl čtvrtou a čtvrtou hodinou.
