Hejtomat

Cikáni si sami dělají bordel, devastují byty a nic a nikdo je nemůže zastavit. (apple)

A jak je to opravdu?

Vizuální dojem starých šedivých domů, opadávajících omítek nebo starých a špatně natřených oken, získaný při rychlém průchodu kolem domů v sociálně vyloučených lokalitách někdy vede k úsudku, že Romové si bydlení neváží, a že byty a domy takzvaně „vybydlují". Tento dojem pak mnohdy kontrastuje s uklizenými a dobře udržovanými byty, ve kterých Romové žijí.

I když je někdy rozšířený názor, že Romové snadno dostávají byty „od města" nebo „od státu", skutečná situace je v naprosté většině případů opačná. Podmínky přidělování obecních bytů jsou poměrně přísné a pro mnohé romské rodiny jsou bariérou. Případy, kdy romské domácnosti dostanou do podnájmu nový byt, jsou v posledních letech velmi výjimečné. Nová výstavba obecního bydlení je totiž jen velmi omezená a často je cílená na zajištění bydlení pro seniory nebo osoby se zdravotním postižením, spíše než na chudé Romy. Romové proto žijí spíše ve starších domech.

Je špatný stav domů obývaných Romy skutečně způsoben Romy a způsobem jejich života? Stejně jako v každé jiné skupině najdeme i mezi Romy jednotlivce, kteří se ke svému okolí nechovají ohleduplně nebo šetrně, neudržují společné prostory v domě a jeho okolí uklizené apod. Něco mohou mít „na svědomí" i děti, které si v domě a jeho okolí hrají. Ostatně, nebyly dětské hry také důvodem mnoha „kauz" v běžných ulicích nebo panelácích?

Špatný stav domů má však mnohdy hlubší kořeny. Po dlouhá desetiletí od konce druhé světové války směřovaly investice do bydlení především na výstavbu nových sídlišť. Starší domy pozvolna chátraly, až byly někdy kvůli špatnému stavu vyklizeny. Např. v historickém jádru Prahy se ještě v 80. letech topilo v bytech v kamnech na uhlí a domy byly velmi zchátralé. Romům již před rokem 1989 často bylopřidělováno bydlení právě v těchto již tehdy zchátralých domech. Od začátku 90. let se stav mnohde velmi změnil - často se ale do rekonstruovaných domů nastěhovali jiní, movitější, obyvatelé.

O údržbě a rekonstrukcích bytů a domů rozhodují jejich vlastníci (v případě bytových domů společenství vlastníků jednotek), kteří podle svých možností a záměrů vytvářejí fondy oprav nebo jednorázově hradí větší investice (výměny oken, zateplení, opravy střechy a fasády, výměny topení, rozvodů apod.). V každém bytovém domě, bez ohledu na složení nájemníků, je proto každoročně třeba vynakládat prostředky v řádu tisíců až desetitisíců korun také na odstraňování běžných závad a poškození v domě (výměna žárovek na chodbách, oprava dveří, oprava zámků, ve kterých se zalomil klíč, občasné vymalování nebo odstraňování graffiti, výměna zámků po vloupání do sklepů apod.). Bez pravidelných drobných oprav a občasných větších rekonstrukcí každý dům - ať již obydlený nebo neobydlený - postupně chátrá.

Provedené průzkumy životních podmínek Romů se shodují v tom, že Romové - na rozdíl od velké většiny obyvatel Česka - žijí v podnájmu, nejsou tedy vlastníky svých bytů a domů. Romové jako nájemníci nemohou rozhodnout o tom, jaké drobné opravy nebo větší rekonstrukce se budou v domě realizovat. Toto rozhodnutí je na majiteli nemovitostí a jeho ochotě do nemovitosti investovat - vyměnit okna, opravit zatékající střechu nebo natřít vchodové dveře. Vlastníci bytů a domů, ve kterých bydlí Romové, však v řadě případů sice vybírají vysoké nájemné, ale již nemají o údržbu svého majetku zájem a rekonstrukce provedou jen tehdy, když jim to nařídí stavební úřad (aby např. zabránil zřícení domu a ohrožení jeho obyvatel a okolí). V některých případech jsou navíc majitelé jen obtížně dohledatelní, někdy se jedná o neprůhledné společnosti nebo o osoby, na které je vyhlášena exekuce a domy jsou draženy. V takové situaci vlastníci do údržby domů mnoho prostředků nevkládají.

Příklad

Obdobná situace nastala i v případu známé kauzy ve Vsetíně. Romové ve městě žili několik desetiletí v různých domech po celé obci. Zejména po roce 2000 však byli přestěhováni do jednoho domu zvaného Pavlačák. Tento dům, postavený koncem 30. let 20. století, nebyl od svého dokončení výrazněji opravován. Již v 80. letech si jeho obyvatelé stěžovali na špatný stav domu, plísně apod. I tak byli Romové po několika letech označováni za ty, kteří dům „vybydleli", až byl dům v roce 2006 zbourán. Romové byli přestěhováni do nových bytů na okraji města v lokalitě za průmyslovou zónou u čističky odpadních vod. V domech byly zřízeny jen malé byty - i velké rodiny s dětmi se proto musí vejít do 2+kk, kde žijí, vaří, perou prádlo, děti se připravují do školy.