Islám je misijní náboženství, a proto se muslimové snaží šířit svou víru. V současném legislativním prostoru České republiky nic muslimům nebrání, aby svobodně praktikovali své náboženství. Mohou respektovat zdejší zákony a zároveň se řídit šaríatskými normativy, to se nijak nevylučuje. Vzhledem k postavení muslimů v ČR i jejich počtu lze jejich domnělé požadavky na zavádění šaríy do zdejšího práva pokládat za strašení veřejnosti – dnes natolik rozšířené, že se obavy z islamizace ČR začínají dostávat i do mainstreamových médií.
Co je to šaría?
Šaría je soubor ustanovení Božího řádu. Obvykle bývá překládána jako islámské právo, avšak její skutečný obsah je mnohem širší a zahrnuje mimo jiné oblasti, jež vnímáme spíše jako teologické. V nejobecnější rovině se dělí do dvou sfér. K první sféře patří vše, co je mezi člověkem a Alláhem, tzn. ustanovení regulující vztah věřícího k jeho Stvořiteli, jenž můžeme rozdělit na dva základní okruhy: ortodoxii (v co správně věřit) a ortopraxi (jak správně konat). Do ortodoxie zase spadá nejen známých pět pilířů islámu, tzn. vyznání víry, modlitba, almužna, půst a pouť do Mekky, ale rovněž celá řada zákazů a příkazů týkajících se jídla a pití, oblékání (zahalování a zevnějšek), chování aj. Druhá sféra pak stanovuje pravidla mezilidských vztahů a právě do této kategorie patří právo rodinné, trestní, dříve i otročí a válečné apod. V běžném povědomí nemuslimů se šaría rovná vybraným součástem trestního práva s tím, že zdaleka nejvíce pozornosti (hlavně na internetu) přitahují tělesné tresty a oblast sexuality. Islámské právo dělí veškeré činy do pěti kategorií: na povinné (zde patří pět pilířů islámu a řada dalších skutků), doporučené (činy, které jsou bohulibé), povolené (tzn. neutrální), zavrženíhodné (nikoliv přímo zakázané) a zakázané.
V muslimských zemích probíhá letitá diskuse o míře uplatnění islámského práva; v tomto ohledu mezi jednotlivými státy existují velké rozpory (na jedné straně stojí například Saúdská Arábie, snažící se aplikovat islámské právo do všech sfér a na straně druhé například Turecko). Bez ohledu na rozdílnou praxi jednotlivých států je třeba zdůraznit, že islámské právo ve svém celku není aplikováno nikde; navíc muslimové ve středověku ani v současnosti nikdy nedokázali dospět k jednotné představě, jak má islámský stát vlastně vypadat.