Hejtomat

Naše úřady v České republice hlásí rekordní nárůst žádostí cizinců o udělení českého občanství. Je opravdu nutné občanství „automaticky“ rozdávat každému, kdo si o ně řekne?“ (Tomio Okamura)

A jak je to opravdu?

V udělování státního občanství je Česká republika dlouhodobě jedním z nejpřísnějších států EU. Z údajů Eurostatu za období let 2000 až 2010 vyplývá, že v rámci EU uděluje méně státních občanství než ČR pouze Slovensko (má asi 7x méně cizinců v populaci než ČR), Malta a Litva. Zákon o státním občanství jsme navíc značně zpřísnili. O automatickém rozdávání občanství cizincům tedy nemůže být řeč. Jen pro srovnání, obdobně velké země udělují např. v případě Nizozemí občanství cizincům každý rok v průměru 25x častěji než ČR, Švédsko nebo Belgie dokonce cca. 30x častěji .

Problémem tak je velmi dlouhá doba nejistoty cizince ohledně vyhlídek na svůj další život v ČR. S tím souvisí problémy se začleňováním a obecně účastí cizinců na veřejném životě a jejich ztotožnění se s českou společností. Jestliže tolerujeme vykořisťování cizinců prvních 5 let pobytu v ČR a jsme téměř nejpřísnější v EU v udělování občanství, nelze očekávat úspěšné začleňování a zapojení cizinců ze třetích zemí do veřejného života. Jejich hlas není slyšet, nemohou se účastnit voleb ani v obci, kde žijí, nemohou být členy politických stran, jsou tak pouze objektem omezování státu a nikoli rovnocennými členy naší společnosti.

Podle dat Eurostatu udělila Česká republika v roce 2012 celkem 1753 státních občanství.

Jak jsou na tom země se srovnatelným počtem obyvatel?

Rakousko: 7 043
Maďarsko: 18 379
Nizozemí: 30 955
Belgie: 38 612
Švédsko: 50 179