Během 1. světového romského kongresu u Londýna v roce 1971 se zástupci Romů z různých zemí (včetně delegátů z tehdejšího Československa) shodli na tom, že budou prosazovat užívání označení Rom (případně dalších minoritních sebeoznačení jako Sinti apod.) namísto Cikán / cikán a jeho variant. Proč se tak rozhodli?
Dómové
Romové, jak známo, mají svůj původ v Indii, kterou jejich předci z neznámých důvodů opustili mezi 6. a 9. stoletím našeho letopočtu. S největší pravděpodobností se vyčlenili z uskupení kast, které známe pod označením “dom“. Na základě standardních jazykových změn, které u novoindických jazyků sledujeme, se první samohláska (D) změnila na R (tzn. na Rom), v některých zemích na Blízkém východě na L (tzn. Lom). Slovo Rom je odnepaměti součástí základní romské slovní zásoby, vyjadřuje příslušnost k romskému národu. Na rozdíl od něj slovo cikán v romštině nenajdeme.
Nadpis 3. úrovně
Když Romové při cestě z Indie dále na západ vkročili pravděpodobně v 11. století na území tehdejší Byzantské říše, postarali se svým odlišným vzhledem a vystupováním o rozruch (přicházeli totiž z úplně jiného kulturního prostředí). Vypadali zvláštně, navíc se živli zejména magií, předváděním cvičených zvířat apod. Obyvatelům říše připomínali tehdy už rozprášenou heretickou sektu tzv. Athinganů, a tak je za ni zaměnili. Z tohoto označení potom postupnými jazykovými změnami vznikla dnešní podoba slova Cikán a jeho cizojazyčných variet (německá Zigeuner, francouzská Tsigane, slovenská Cigán apod.). Už od počátku ale toto označení mělo negativní konotace. Sekta Athinganů byla rozprášena právě pro svou odlišnost, vyznávání magie a dalších činností, kterých se tamní panovníci obávali, a tak svým obyvatelům (později i ve vztahu k Romům) zakazovali se s touto sektou stýkat – pod pohrůžkou různých trestů. Označení Cikán později nabralo i další negativní konotace.
Je tedy logické, že zejména romští vzdělanci začali propagovat to označení, které odjakživa k pojmenování sebe sama ve vlastním jazyce používají. V našem kontextu se oficiálně poprvé slovo Rom objevilo v názvu organizace, která vznikla díky Pražskému jaru v roce 1969, Svazu Cikánů-Romů. Právě snahy jeho činitelů o uznání Romů za národnostní menšinu (namísto statutu sociální skupiny zaostalých obyvatel, jak je režim tehdy vnímal) a užívání označení Rom, vedlo k násilnému zrušení svazu v roce 1973. Opětovně prosadit původní označení Rom bylo možné až v 90. letech, kdy byli Romové i v ČR uznáni za národnostní menšinu.
Někteří Romové se identifikují s označením Cikán, jelikož jsou na jeho užívání (výhradně v češtině nebo slovenštině) zvyklí. Ani jedna z variant ale není špatně. Základem je totiž respektovat přání každého na jeho sebeurčení – ať už se označuje za Cikána nebo Roma.
Lingvistická poznámka: Rom v romštině znamená „příslušník romského národa“, rom (s malým písmenem) pak romský muž nebo manžel. Užívané označení Nerom (které propaguje Ústav pro jazyk český) tedy o členech majority neříká, že nejsou lidé. Říká, že nejsou Romové. Stejně jako to říká neutrální romské označení gádžo.