Armáda České republiky je od roku 2005 profesionální a vojáci z povolání dostávají plat, stejně jako je tomu ve většině zemí světa. Tento stav nemá s pojmem „žoldák“ nic společného. Žoldák je totiž ten, kdo se nechává najímat, aby sloužil cizímu státu, v cizí armádě, motivován právě a jen finanční odměnou, nikoli třeba vlastenectvím nebo vírou v nutnost bojovat proti bezpráví. Naši vojáci se rekrutují z řad těch, kdo se dobrovolně přihlásí k převzetí branné povinnosti (kterou mimochodem mají všichni muži i ženy ve věku 18 až 60 let a za určitých okolností mohou být k jejímu naplnění povoláni).
Čeští vojáci skládají tuto přísahu: „Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život. Tak přísahám!“
Účast České republiky v zahraničních misích vychází z mandátu OSN a plnění závazků v rámci NATO (jde o článek 5 Washingtonské smlouvy: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru…“).
Vyslání českých vojáků do zahraničí je politickým rozhodnutím. V případech vymezených Ústavou ČR o něm na dobu nejvýše 60 dní může rozhodnout Vláda ČR, jinak je nutný souhlas obou komor Parlamentu ČR. Jinými slovy, nasazení našich vojáků v misích řídí volení zástupci občanů. Podlezákona č. 221/1999Sb., o vojácích z povolání, je vojákům stanovena povinnost vykonávat službu podle potřeb na území státu i v zahraničí.
Nakonec, pokud se zaměříme na práci, kterou naši vojáci v misích odvádějí, je třeba zdůraznit, že přísně dodržují Ženevskou úmluvu a podílejí se převážně na operacích, které jsou určeny k podpoře místního obyvatelstva a udržení míru – nejčastěji se jedná o polní nemocnici, resp. vojenský chirurgický tým, výcvik policie a armády v místě nasazení, případně strážní činnost. Nasazení v Afghánistánu pak mimo to dominoval Provinční rekonstrukční tým – civilní experti pomáhali s budováním škol, nemocnic a zemědělských zařízení, přičemž vojáci zajišťovali jeho bezpečnost. Na bojových operacích se podílí zejména speciální jednotka 601.skss, která prováděla zákroky proti drogovým kartelům a překupníkům zbraní. Podrobný přehled si lze učinit na www.mise.army.cz.