„Afrika potřebuje investice, partnerství a spolupráci,“ myslí si 20letý česko-ghanský podnikatel

Obrázek: oliver-laryea-main

„Jsem napůl z Česka napůl z Ghany, mám anglický akcent z Kanady a nyní studuji v Anglii, to je dobrý multikulturní bordel, co?” usmívá se Oliver Laryea, dvacetiletý podnikatel, který se věnuje projektům technologických inkubátorů. Narodil se ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze 4, žije však celý život na pomezí české a ghanské kultury. Sám sebe vnímá spíše jako Afričana, i když podotýká, že důvod mu není zcela jasný. „Jedna z věcí, která mě odlišuje, je barva pleti. Když jsem byl dítě, nešlo, abychom na základní škole hráli Rybovku a já hrál Josefa nebo Ježíška. Oliver byl Baltazar, co jiného. Takže já jsem byl vždycky jiný, což bylo zároveň fajn, protože se třeba lidem líbily moje vlasy, ale věděl jsem, že nejsem úplně jako Češi. A to ve mně možná posilovalo pocit, že jsem z Afriky,” vysvětluje. „Možná kdybych naopak vyrůstal v Ghaně, kde mě nazývají obroni (světlá tvář), tak bych si naopak připadal jako Čech,” dodává. S ghanskou částí rodiny se pravidelně stýká a v budoucnu by své podnikání rád zaměřil právě na rozvíjející se africký trh. 

Oliverův otec se přestěhoval do České republiky měsíc po sametové revoluci. „Nevím, jak ho to napadlo, zatímco jeho sourozenci a kamarádi odjížděli do Ameriky, Británie, Kanady, že si řekl: ,To Československo vypadá atraktivně, teď tam byl nějaký listopadový bordel, pojedu tam’,” směje se Oliver a jako zajímavost dodává, že dědeček byl králem jednoho malého kmene u hlavního města Akkry a teoreticky má tedy jeho rodina právo na trůn. 

Spolupráce

Firma jeho rodičů dodává zemědělské technologie a mostní konstrukce do zemí subsaharské Afriky. Oliver poukazuje na to, že spolupráce mezi Českem a Ghanou má dlouhou historii. „Když jsem byl před dvěma lety na české ambasádě v Ghaně, tak jsem byl až v šoku, kolik mají vystavených materiálů ze spolupráce. Je zajímavé, že tyto dvě země, které spolu historicky moc nesouvisejí, našly společné fungování,” popisuje.

A právě spolupráce a investice je dle něj to, co Afrika v současnosti potřebuje. „Obecně si myslím, že ostatní země by je neměly vidět ani jako chudáky, kteří potřebují až pod nos dostat penízky a podporu, ale ani by toho neměly zneužívat. Takže podle mě by Česká republika nadále měla jít těmto regionům naproti, ne peněžně, ale opravdu se snažit být partnerem a přemýšlet, jak může s danými regiony spolupracovat, aby se rozvíjely a aby partnerství bylo oboustranně přínosné,” vysvětluje s tím, že jedním z jeho životních cílů je založit investiční fond, který bude podporovat podnikavost a technologický rozvoj v Africe. Svých kontaktů v Ghaně však využívá již dnes. „Mojí srdcovkou je brand Plantinos, moje vlastní značka veganských organických paleo bezlepkových chipsů z exotických afrických přísad, které do Česka dovážíme jako fair trade,” přibližuje.

Obohacení

Kromě obchodních partnerství se však dle Olivera naše země mohou obohatit i kulturně.  „Afrika je hrozně zajímavá a unikátní. Například mezilidské vztahy jsou v Ghaně úplně jinak nastavené než obecně v západním světě. Tady lidé žijí spíše tunelovitý život, kdy se soustředí především na sebe. V Africe se lidé vidí a opravdu žijí jako jedna velká komunita,” myslí si. „Ti lidé mnohdy reálně nemají co do úst. Tady bychom je brali jako největší chudáky, kteří budou smutní celý den, ale oni žijí život plný přátelství a nadšení jako jedna velká rodina,” dodává.

Motivace

Multikulturní výchova měla podle Olivera výrazný vliv i na jeho motivaci a životní cíle. „Byl to velký apel od rodičů, kteří rozjížděli vlastní firmu, neboť otec se na pracovišti potýkal s rasismem. Mně předávali, že bohužel vyrůstám ve světě, kde mě nebudou brát úplně stejně, a proto musím makat desetkrát více než moji spolužáci. Myslím si, že nakonec to až tak hrozné nebylo, ale apel na emancipaci a samostatnost tam vždy z jejich strany byl,” vzpomíná s tím, že jeho hlavním hnacím motorem je ale jeho ideologie využít život naplno. „Mně přijde absurdní, že když jdeme do zábavního parku na hodinu, tak lidé říkají: ,Máme jen hodinu, musíme udělat maximum,’ ale pak takto nepřemýšlejí o svém životě. Já to vnímám tak, že pokud ‚přede mnou‘ byla planeta a lidstvo v určitém stavu, tak stav ‚po mně‘ musí být lepší. A myslím, že to je jediné poslání každého z nás, být pevným stavebním blokem pro naši civilizaci, na kterém mohou další generace stavět,” uzavírá. 

Foto: Archiv Olivera Laryey

Obrázek: oliver-laryea-2
Obrázek: oliver-laryea-1