Zvýšení minimální mzdy nemusí mít jen pozitivní dopady. To možná při lednové výplatě poprvé pocítila řada lidí pracujících na zkrácené úvazky u jednoho zaměstnavatele. Musí totiž ze svého dorovnat odvod na zdravotní pojištění, jako by měli příjem v minimální výši, který ovšem nemají. „Těm nejzranitelnějším s nejnižšími příjmy takto stát ještě bere. A s každým zvýšením minimální mzdy to bude horší,“ popisuje organizace Amelie. Přestože se minimální mzda od letošního ledna zvýšila z 13 350 na 14 600 korun a lidé mohou dostat vyšší plat za svou práci, pro některé je opak pravdou. „Počátek roku 2020 nepřinesl onkologicky nemocným i jiným osobám se zdravotním postižením zlepšení v možnostech vracet se po nemoci do práce,“ říká Šárka Slavíková, sociální pracovnice Amelie.
Statut minimální mzdy je používán k výpočtu dalších sazeb pojištění, zde konkrétně výše minimálního zdravotního pojištění. Pokud zaměstnanec pracuje na jeden malý úvazek a jeho mzda nedosahuje výše minimální mzdy, odvádí zdravotní pojištění, jako by minimální mzdy dosahoval. Výjimku tvoří lidé se starobními a invalidními důchody, pečující a další, u nichž pojistné platí nejen zaměstnavatel, ale i stát. Ti, pokud pracují, odvádějí zdravotní pojištění odpovídající skutečně vyplácené mzdě. Předpokladem ovšem je, že to o nich zaměstnavatel ví, a také, že tak postupuje, což, jak se ukazuje, v praxi ne vždy funguje. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance stále stejnou výši pojištění, dopočet minimálního zdravotního pojištění se strhává pouze z platu zaměstnance. Situace se tak dotýká lidí, kteří nemají platby od státu na zdravotní pojištění – třeba OZP (Osoba se zdravotním postižením), a těch, kdo nechtějí svou invaliditu či péči o blízké zveřejňovat, a také těch, kde chybný odvod udělají mzdoví pracovníci a účetní.
Demotivace a čerpání sociálních dávek
„Pracovat na velmi malý úvazek se stává demotivující a může vést ke zvýšenému čerpání sociálních dávek,“ doplňuje Slavíková. „Stát svým postojem a při minimální dostupnosti zkrácených úvazků nutí lidi, kteří se po dlouhé nemoci vrací do práce a třeba i musí změnit své zaměření, jít do velkého úvazku a tedy i rizika. Zároveň vytvořil dvojí past pro ty v evidenci úřadu práce, kdy si nesmí přivydělávat na dohodu o provedení práce, protože by došlo k porušení pravidel. Lidé si nemohou vyzkoušet míru zatížení, kterou zvládnou.“
Nezaměstnanost
Výsledkem je, že i přes rekordně nízkou nezaměstnanost jsou počty OZP v evidenci úřadu práce stále vysoké a jejich zařazení na trhu práce je velmi složité. Anebo po zaplacení povinných srážek pracují za velmi nízkou mzdu a stávají se tak závislými na sociálních dávkách. Lidem, kteří se na Amelii ohledně tohoto problému obrací, ale prakticky poradit nelze. Navíc řešení je v nedohlednu, problematika není prioritou ani jednoho ministerstva a jak bylo řečeno výše, s každým zvýšením minimální mzdy bude situace horší.
Příklad výpočtu dorovnání:
- Zaměstnanec, za kterého platí pojistné i stát, s částečným pracovním úvazkem a hrubou mzdou 6 000 korun, zaplatí 270 korun zdravotního pojištění.
- Zaměstnanec, za kterého neplatí pojistné i stát, se stejným úvazkem a hrubou mzdou, zaplatí zdravotní pojištění ve výši 1 431 korun.
Jak je možné situaci zlepšit:
- Změna celé koncepce výpočtu minimálního zdravotního pojištění, která by zároveň pamatovala na OZP.
- Do doby nové koncepce udělat výjimku pro OZP a případně i pro další blíže specifikované skupiny osob, aby odváděly zdravotní pojištění odpovídající skutečně vyplacené mzdě.
- Povolit osobám OZP evidovaným na úřadech práce nekolidující zaměstnání na dohodu o provedení práce.
Co dál?
Amelie již počátkem roku 2019, kdy se minimální mzda navyšovala na 13 350 korun, odeslala dopisy na Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo zdravotnictví o výše uvedené problematice a jejích dopadech. Odpověď byla vyhýbavá a ke společnému jednání nevedla. Na podzim roku 2019, kdy bylo jasné, že se minimální mzda opět zvýší, Amelie společně s organizací Revenium, která podporuje osoby se zdravotním znevýhodněním, vstoupila do jednání s náměstkem MPSV pro zaměstnanost. Bohužel ani jemu se nepodařilo uspořádat mezirezortní jednání a díky špatné spolupráci na MPSV odešel. V závěru roku se toto téma objevilo i na pracovním kulatém stole Platformy pacientských organizací Hlas onkologických pacientů na MPSV, které je Amelie členem, ale ani zde se neposunuli k žádnému konkrétnímu kroku. Bylo patrné, že to není v prioritách ministerstva.
Foto: Archiv spolku Amelie