Gabriela již jako malá vybočovala svojí nadprůměrnou inteligencí. V pubertě pak její pocit jinakosti ještě zesílil. „Třeba když jsem na gay rande chodila s oholenýma nohama a v dámském spodním prádle. I ‚gothic’ jsem byla hlavně proto, že jsem mohla mít ‚beztrestně’ namalované oči, pusu, nosit dámský kabát a kouřit cigarety s dlouhou špičkou,” napsala o sobě. Před pěti lety si poprvé přiznala, že je ve skutečnosti ženou, a okamžitě se rozhodla pro proměnu. První měsíce žila v euforii ze svého nového těla i role. Prvotní nadšení se však proměnilo v zoufalství a deprese. Sama sobě stále připadala méně ženská a trápila ji myšlenka, že nikdy nemůže na svět přivést dítě. „Další věc je, že musím chodit do té hnusné, špinavé, maskulinní práce montovat požární ucpávky. Moje už tak těžce zkoušené tělo dostává vší tou fyzickou námahou, špínou, prachem a potem takové pecky, že už pomalu vypovídá službu. Ale to není to nejhorší. Nejhorší je, že mě to strhává zpátky. Práce mě nutí chovat se jako ‚chlap’. Mluvím sprostě, chodím, jak kdybych měla v podpaží ježky a musím nosit ty špinavé posrané montérky. Ta práce ničí moje tělo a moji duši,” říkala v té době. První rok její přeměny dokumentovala kamarádka Vladimíra Kotra, která o ní nyní vydává autorskou knihu Chiméra. „Není to běžná fotografická kniha, ale je to autorská kniha, kde každý detail, typ papíru, volná stránka má své opodstatnění, tak aby se všichni lépe vcítili do toho, jaké to je, narodit se ve špatném těle. Vedle svých fotografií jsem také zařadila její selfie fotografie z telefonu, které jsou neuvěřitelně syrové a opravdové. Kniha je důležitým autentickým svědectvím o psychickém rozpoložení člověka procházejícího proměnou z muže na ženu,” popisuje Vladimíra. Kniha končí dopisem na rozloučenou, Gabriela se poté pokusila o sebevraždu. Dnes žije nový život, ve kterém je konečně šťastná.
Vladimíra Kotra (Foto: Pavel Fidrmuc)
Znala jste Gabi již před proměnou. Jaká tehdy byla?
Gabi je blízká kamarádka mého bývalého muže. Znají se od dětství. Před šesti lety, když jsme se přestěhovali do Prahy, kde ona tou dobou už žila, k nám začala pravidelně chodit na dýchánky především o politice, ekonomice a investicích. Mě tento jejich svět nikdy nezajímal, a tak jsem většinou čas s nimi spíš netrávila. Vždy mě ale fascinovala svou jinakostí. Manžel mi o ní vyprávěl spoustu neuvěřitelných historek z gymnázia. Například, že už ve dvanácti si dokázala sama sestrojit vlastní přístroje, výbušniny, vždy velmi vybočovala svou inteligencí a zároveň neotřelým humorem. Dětství měla ale těžké. Táta ji opustil ještě jako dítě, nemá s ním od té doby žádný kontakt. Máma pak v osmnácti, když se rozhodla odjet za prací do zahraničí. Od té doby se neviděly.
Kdy se vám se svým zjištěním, že je ženou, svěřila a jak tento coming out proběhl?
Prvního listopadu 2019 to bylo pět let, co si uvědomila, že v sobě celý život ženu potlačuje. Bylo jí 27 let. Popisovala, že se jí neskutečně ulevilo. Následující dny pro ni byly jedny z nejkrásnějších v životě. Po všech těch letech hledání, zkoušení, marného stylizování si konečně přiznala pravdu. Zároveň věřila, že všechny problémy, které ji životem provázely, byly z velké míry způsobené tím, že se narodila ve špatném těle. Většina lidí by vnímala jako velký problém to, že byla vdaná. Její žena byla první osoba, které se svěřila. Ta to však přijala neuvěřitelně pozitivně a hned jí nabídla, že ji bude oslovovat v ženském rodě. Velice brzy se jejich vztah ale pokazil. Gabi měla celkově velké štěstí na své přátele, protože se od nikoho nesetkala s negativní reakcí, čehož se samozřejmě bála. Nám se tou dobou měsíc neozývala, nakonec napsala mému muži, aby ji navštívil. Věděli jsme jen, že se děje něco zásadního a měli jsme o ni strach.
Dokumentovala jste její první rok. Jakých prvních změn jste si u ní všimla?
Gabi se do proměny ponořila okamžitě. Prohlížela si videa, jak se správně líčit a studovala celou řadu typicky ženských věcí, o kterých jsem ani já sama neměla tušení, jak se mají dělat správně. Politika a investice ji přestaly na nějakou dobu úplně zajímat. Působila, že je konečně opravdu šťastná. Líčila jsem ji, když šla poprvé jako žena ven, nakupovala jsem s ní. Díky hormonům, které jí doktor předepsal hned skoro po třech měsících od jejího coming outu, se u ní změny děly opravdu velmi rychle. Bylo zajímavé pozorovat, jak se jí zvyšovala empatie. Ona sama popisovala, že například vlivem hormonů ztratila hodně ze své fyzické síly a taky analytické posuzování investic, což pro ni nebylo příjemné, ale radost z toho, že se u ní vzhled měnil rychle, veškerá tato negativa v počátcích přebíjela.
Kdy se její nadšení změnilo v zoufalství? Co se stalo?
První půl rok byl pro Gabi plný euforie. Užívala si objevování ženského světa, oblékání, zkrášlování, díky Gabi jsem si například pořídila svou první rtěnku v životě, což dokazuje, jak svou euforii z našeho ženského světa dokázala přenést i na mne. Jenže před létem začala mít stále intenzivnější negativní pocity ze svého těla, měla pocit, že se její proměna zastavila a stává se méně krásnou než na začátku, když začala brát hormony. Vše samozřejmě bylo pouze v její mysli. Z mého pohledu ušla neuvěřitelný kus cesty a byla stále přesvědčivější ženou i pro okolí. Začala bohužel propadat depresím také z toho, že nikdy nebude dokonalou ženou, protože nedokáže tomuto světu přinést dítě a to byl velmi těžký okamžik i pro mne. Obtížně jsem hledala slova útěchy, která by jí v tento moment pomohla.
Je dle vás možné člověku, který si tímto prochází, pomoci?
Myslím, že největší pomoc spočívá v přijetí. Dát jim najevo, že nám na nich záleží, ať už mají jakoukoliv genderovou identitu. Lidé, kteří si ve svém životě neprošli změnou pohlaví, mohou jen těžce porozumět pocitům člověka, jehož pohlavní identita není v souladu s jejich pohlavím. Snažila jsem se proto ve své knize co nejlépe tyto pocity ostatním přiblížit. Proto jsem do knihy zařadila vedle svých fotografií také její autentické blogové deníky, ve kterých popisuje nejen své pocity, ale také intimní příběhy z dětství a dospělosti, facebookové statusy, ve kterých lze zase pozorovat její změny nálad v průběhu nejtěžšího roku, a syrové selfie fotografie z telefonu, které fungují jako protipól k fotografiím mým.
Gabi ale není typickou transgender osobou. Lékaři později zjistili, že je intersex. V čem spočívá rozdíl?
Intersex lidé mají vnitřní nebo vnější pohlavní orgány odlišné od typicky mužských či ženských. Tento jedinec může mít navenek pohlavní orgány jednoho pohlaví, avšak jeho vnitřní orgány mohou být pohlaví opačného, tak jako se to stalo u Gabi. Vnější genitálie měla mužské a to ovlivnilo přiřazení mužského pohlaví po narození. Po dvou letech od začátku proměny však lékaři zjistili, že ve svém těle nese většinu orgánů s ženským genomem a má v sobě dokonce děložní hrdlo a zárodky vaječníků. K tomu došlo v raném stadiu těhotenství, kdy plody dvojčat opačného pohlaví splynuly v jeden. Proto se má kniha jmenuje Chiméra. Snažila jsem se v ní pomyslně docílit střetu polarit, kterých má v sobě Gabi spoustu.
Jak celá její situace působila na vás? Čím si procházejí blízcí přátelé a okolí?
Pro mě osobně byl první rok její proměny velmi náročný. Zpětně si uvědomuji, že jsem celou její proměnu prožívala asi až příliš intenzivně. V době, kdy začala na Facebooku každý den sdílet statusy plné beznaděje a nenávisti k vlastnímu tělu, bála jsem se ho po čase zapínat. Bylo velmi těžké být jí oporou, pevně doufám, že jsem jí aspoň částečně byla. Nejtěžší moment nastal, když se rozhodla spáchat sebevraždu a sdílela dopis na rozloučenou na Facebooku. Přišla jsem do kavárny, kde jsem tou dobou pracovala, přečetla jsem si dopis, ve kterém popsala důvody své sebevraždy, a psychicky jsem se zhroutila. Zahájila jsem ale okamžitě akci na její záchranu, volala jsem svému muži a ten se mě snažil uklidnit tím, že už na gymnáziu se o sebevraždu pokusila a že to pravděpodobně nemyslí vážně. Do domu, kde bydlela, jela její bývalá žena a do studia její kolegyně. Nakonec ji ve studiu opravdu našli. Byla ve špatném stavu, ale živá.
Jak Gabi žije nyní?
Pět let od začátku proměny se zdá, že je Gabi opravdu šťastná. Jelikož jsem fotila pouze první rok její proměny, dnes nikdo o její ženskosti nepochybuje ani po vzhledové stránce. Mně osobně připadalo už během prvního roku neuvěřitelné, jak rychle se Gabi změnila v krásnou ženu, ale po těch pěti letech se její vzhled posunul takovým způsobem, že ji dnes už nikdo na základě mých fotografií takřka nepozná. Proto chce raději zůstat v anonymitě. Našla si práci, která ji baví a dodává jí sebevědomí. Začíná si proto více vážit také sebe sama. Věřím, že se konečně ve svém životě našla a po operativní nápravě jejího pohlaví, která ji brzy čeká, se posune zase o kousek blíž svému snu.
Jak může transgender a intersex osoby podpořit společnost?
Myslím, že obecně by naší společnosti napomohlo, kdybychom byli více tolerantní a dokázali nesoudit podle povrchních vlastností, ale vnímali každého v jeho hlubší podstatě. Všechny transgender osoby, které se pro změnu pohlaví rozhodnou, si v sobě nesou obrovskou dávku odvahy. Za to je obdivuji, protože především první roky se musí často potýkat s výsměchem, útoky a hlavně nepochopením. Myslím, že začátek všeho je vždy ve vzdělání k toleranci už od útlého dětství. V Polsku je naprosto alarmující situace. Chtějí schválit zákon, který propagování sexuální výchovy u dětí mladších 18 let označuje za trestný čin. Tohle je velmi smutná zpráva z Polska. Pevně doufám, že v této otázce jsme na tom lépe a v našich školách bude téma sexuální identity stále běžnější. Tohle by určitě velmi pomohlo.
Kde bude vaše kniha po jejím vydání k sehnání?
Chiméra je sice knihou, ale lépe ji možná vystihuje pojmenování autorský objekt. Několik let jsem pracovala na tom, aby každý detail co nejlépe přiblížil lidem pocity Gabi, a proto jsem také zvolila různé druhy papíru pro texty, její selfie portréty a mé fotografie. Autorské knihy bohužel nenajdete v běžných knihkupectvích, vydávají je malá nakladatelství, která nemají dostatek financí na jejich tisk, a proto se pokouším peníze na její vznik vybrat předprodejem na Hithitu. Pokud se mi to podaří, bude možné si ji určitě objednat na stránkách nakladatelství Mushroom on the Walk.
Foto: Vladimíra Kotra