Projekt založila 22letá Alena Spálenská, která se o svém vlastním ADHD dozvěděla teprve nedávno. „Odjakživa jsem tušila, že jsem ,trochu jinde' než ostatní. To video ty odlišnosti popisovalo úplně přesně a dávalo jim souhrnné pojmenování ADHD. Začala jsem se o to téma víc zajímat, potom si došla na vyšetření a diagnóza se mi potvrdila. Impuls založit o ADHD nějaký český informační kanál přišel, když jsem začala brát léky. Úplně mi změnily každodenní fungování. Jako by byl můj mozek do té doby zrezlý trabant, kterému v kopci vypínal motor, a najednou z něj bylo ferrari, na které jsem se mohla spolehnout,“ svěřuje se pro HFC se svým příběhem.
Alenin vzdělávací projekt Můj ADHD mozek veřejnosti působivými grafikami přibližuje život s poruchou pozornosti. Zároveň také lidem, kteří si stejně jako ona tuto diagnozu vyslechli, poskytuje cenný prostor ke sdílení. Dozvíte se tak například, jaká jsou kritéria, na základě nichž se diagnóza ADHD určuje, že ADHD není jenom nepozornost, jaký vztah mají lidé s touto diagnózou k jídlu či jakou roli v našem mozku hraje dopamin a jak jeho nižší hladina u lidí s ADHD ovlivňuje jejich každodenní život.
„Po tom, co jsem začala brát léky a pochopila, jak je s „funkčním“ mozkem všechno jednodušší, jsem si prošla obdobím určitého zármutku a naštvanosti. Bylo to takové truchlení za snazší život, který jsem mohla mít, kdyby mě učitelka na základce vzala za školním psychologem místo toho, aby mi před celou třídou nadávala, že jsem divná. Na vině byly nevědomost a předsudky o ADHD, které měli lidé kolem mě i já sama,“ vypráví Alena.
Dětství v izolaci
Porucha pozornosti je spojena s mnoha smutnými statistikami. Děti s touto diagnózou často dobře nezapadají do školních a jiných kolektivů. Až 76 procent dětí s ADHD nemá žádné vzájemné přátele, což je skoro dvojnásobek oproti 36 procentům dětí bez diagnózy. Za jednu z příčin označuje emoční regulaci, kdy „ADHD děti jsou lehce frustrované, příliš vyjadřují negativní emoce, mohou mít nižší schopnost empatie a mají vyšší skolny k dominanci. Zároveň si hůře všímají a rozpoznávají emoce ostatních a často to při hře ,přepísknou',“ uvádí Alena na profilu Můj ADHD mozek. Zmiňuje také, že pro ADHD děti je těžší počkat, až na ně přijde řada, a mohou tak, aniž by chtěly, utlačovat ostatní. Jejich impulzivitu při hře si pak ostatní děti mohou vyložit jako agresivitu. Alena se však neomezuje pouze na popis, snaží se také nabídnout řešení. Upozorňuje na to, že děti s ADHD si mohou přátelství jako takové vykládat jinak než ostatní, proto radí, aby rodiče svému dítěti vysvětlili, co v přátelství hledají ostatní děti. A nabízí i několik tipů, kde pro dítě s ADHD hledat kamarády. Navrhuje nejen sportovní kroužky, kde se dítě naučí lépe spolupráci v týmu, ale také možnost zkusit hledat kamarády mezi o něco mladšími dětmi. V případě pozvání ke kamarádovi dítěte je dobré si vysvětlit, jak to na návštěvě v cizím domově chodí i na co si při hraní dávat pozor. Podobná témata fanoušky profilu rezonují. V komentářích často sdílejí vlastní zkušenosti a vzpomínky. O vyrůstání s problémy najít si kamarády, o pochybách a sebeobviňováni. Jiní se v komentářích dokonce svěřují s roky trvající šikanou, samotou i sebenenávistí.
„Na nediagnostikovaném ADHD je hrozné, že je to neviditelná porucha. Člověk nezvládá v normálních věcech fungovat stejně dobře jako ostatní, ale zároveň netuší proč, tudíž své nedostatky svádí na sebe. Celé dospívání jsem si myslela, že jsem líná, a proto nemám uklizeno. Že jsem hloupá, proto mi nejdou laborky z fyziky. Že jsem nesnesitelná, a proto nemám kamarády. Tak mi to zdůvodňovali i lidé z mého okolí. Všechny tyhle projevy ale měly hlubší podstatu, která nejde úplně vykompenzovat vůlí, jakkoliv urputně se člověk snaží. Poté, co jsem na ADHD začala brát léky, jsem pochopila, že lidé okolo mě celou dobu měli k dispozici ferrari, zatímco já se jim snažila vyrovnat svým zrezlým trabantem,“ nabízí Alena podobenství.
ADHD jako superschopnost
Na profilu Můj ADHD mozek najdete mimo jiné i s legrací a nadsázkou psaný příspěvek o tom, jaké superschopnosti lidé s ADHD mívají. „Kdyby existoval a soutěž popularity ADHD superschopností, tak by ji pravděpodobně vyhrál hyperfocus,“ vtipně glosuje Alena. „Je to schopnost se na aktivtu soustředit tak hluboce a dlouho, že pro nás čas i okolní prostor skoro až přestávají existovat,“ vysvětluje. Takto hluboce se člověk s ADHD může soustředit na cokoli, co ho zajímá. Zároveň jsou lidé s touto diagnózou velmi dobří v zachování klidu. Podle výzkumů totiž ADHD mozky produkují více theta vln, které značí pomalejší mozkovou aktivitu. V krizových situacích se tak ADHD mozek dostane stejnou úroveň aktivity jako běžné mozky, „proto standardní mozky krize přetěžuje a ADHD mozky krize zapíná,“ popisuje Alena. Lidé s ADHD bývají velmi kreativní, protože jejich mysl sama odbíhá do všech směrů. Umějí vymýšlet nové koncepty, aniž by se při tom opírali o své předchozí znalosti.
Schopnost zvládat lépe krize popisuje jeden ze sledujících v komentáři pod příspěvkem: „Můj bratr si strčil ruku do mixéru a byl jsem v pohodě. Mamka mu to dala do ručníku, jeli do nemocnice a já jsem zatím uklidil a mamka mě pak pochválila, že jsem zachoval chladnou hlavu. Vždycky jsem se nenáviděl za to, že mám ADHD, ale nakonec to má i nějaké pozitivní účinky, které jsem zjistil až teď, že patří k ADHD. Myslel jsem, že jsem to prostě jen já a ne že je to část ADHD.“
Lepší pochopení diagnózy pomohlo také Aleně. „Pochopit své ADHD mi pomohlo být za něj vděčná a vnímat ho jako příležitost. Ačkoliv v určitých oblastech ubírá, v jiných štědře přidává. Myslím, že by lidem s ADHD neměla v sebepoznání bránit všeobecná nevědomost. A zároveň je pro lidi hrozně důležité vědomí, že ,existuje spousta takových, jako jsem já',“ uzavírá.
O životě s ADHD, které bylo donedávna vnímáno jako dětská porucha, která s příchodem dospělosti vymizí, natočil pro HateFree podcast Exteriéry Jiří Pasz audio dokument s názvem Hodný, zlý a neklidný.
Úvodní ilustrační foto: Flickr