Každý den se v sedm hodin ráno schází skupinka pěti lidí na terminálu Fügnerova v Liberci. Na místě, které je mezi místními známé jako „pod hodinami“, si tři muži a dvě ženy v uniformách rozdělují úkoly a plánují si svůj pracovní den. Všichni pracují jako asistenti prevence kriminality. Jejich úkolem je procházet centrem města a sociálně vyloučenými lokalitami, kde pomáhají řešit různé konflikty a potenciální problémy. Městu se asistenti natolik osvědčili, že se chystá na podzim letošního roku rozšířit jejich řady o dalších pět pracovníků.
Radost z pomoci druhým
S paní Anitou, která v uniformě asistentky prevence kriminality každý den prochází ulicemi Liberce, se život příliš nemazlil. Pochází z Nového Města pod Smrkem, které je od Liberce vzdáleno zhruba třicet kilometrů. Přestěhovala se do krajské metropole kvůli synovi s postižením, o kterého sama pečuje. Jeho hendikep totiž vyžaduje specializovanou školu. „Vozila jsem kluka z Nového Města do Liberce na internátní školu. Donutilo mě to přestěhovat se do Liberce, abych ulehčila synovi. Aby nemusel na internát,“ vypráví.
Anita neměla v té době stálé bydlení, naštěstí jí ale pomohla nezisková organizace, s jejíž asistencí si pronajala byt. Sociální pracovnice ji tehdy upozornily na možnost pracovat jako asistentka prevence kriminality. „Ráda pomáhám lidem. Tohle je pro mě ideální práce, kde se můžu uplatnit se svými znalostmi,“ vysvětluje Anita, co jí na pracovní nabídce zaujalo. Ve výběrovém řízení nakonec uspěla a jako asistentka pracuje už dva roky.
Daniela Bušková, mluvčí Městské policie v Liberci
Na pochůzkách velmi často jedná s agresory nebo lidmi pod vlivem alkoholu a drog. Někdy stačí domluva, jindy je potřeba zavolat na pomoc městskou nebo státní policii. Strach občas má, ale připouští si ho až dodatečně. „Zažila jsem i vyhrocené situace. Nedávno jsem třeba jela v tramvaji a nastoupil tam pán, který byl pod vlivem omamných látek. Sedl si a začal vyřvávat. Bez roušky. Slušně jsem ho upozornila, jestli si náhodou roušku nezapomněl, že by bylo vhodné si ji vzít. Pán se začal rozkřikovat a hrozit, že půjde ke mně. Měl tam nějaké dva kamarády. Začali mi vulgárně nadávat i do menšin. Zavolala jsem hlídku,“ popisuje svůj nejčerstvější zážitek. Paní Anita je totiž Romka. Podobné zkušenosti má i její kolega Jan. „Že bych měl ale strach o život, to nemůžu říct,“ uznává.
Represe nestačí
Anita, Jan i jejich tři další kolegové jsou v projektu od jeho počátku na jaře roku 2018. Město začalo o asistentech poprvé uvažovat už v roce 2016 v návaznosti na spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. „Bylo to know-how, které přinesla Agentura v rámci strategie sociálního začleňování, kterou jsme společně zpracovávali,“ vysvětluje Ivan Langr, náměstek primátora města Liberce pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch. „Původně jsme neměli mezičlánek mezi občany a represivní složkou. Chyběl nám někdo, kdo by v námi identifikovaných sociálně vyloučených lokalitách působil preventivně, jako mediátor. Zároveň jsme si přáli, aby měli asistenti nějakou příslušnost k romské menšině. Předpokládali jsme, že právě to bude správná cesta k budování respektu příslušníků této menšiny v sociálně vyloučených lokalitách,“ dodává Langr. Ačkoliv byli asistenti pro město krokem do neznáma, podařilo se jim dosáhnout stanoveného cíle a v mnohém jej překonat. Kromě konfliktních situací na ulici řeší například i záškoláctví nebo pomáhají lidem vyhledat vhodnou sociální službu.
Ivan Langr
Motivace do budoucnosti
Za dobu svého působení se stal pětičlenný tým asistentů nedílnou součástí liberecké policie, kterou respektují kolegové i občané. Obrovským bonusem je jejich zájem o dění ve městě. „Oni opravdu chtějí zlepšit stav veřejného pořádku ve městě, chtějí pomoci lidem z minoritních skupin. To se odráží na tom jejich přístupu. Jsou pozitivní, aktivní,“ říká Daniela Bušková, mluvčí městské policie a zároveň mentorka asistentů. Protože se v Liberci asistenti osvědčili, chystá se se město rozšířit jejich řady o dalších pět členů. Pokud bude schválen projekt, mohli by noví asistenti procházet libereckými ulicemi už letos v září.
Jan Červený, kolega Anity
O plánech do budoucna přemýšlí nejen představitelé města, ale také současní asistenti. Jejich práce je motivuje k dalším životním výzvám – někteří z nich si už nyní doplňují vzdělání, jiní se na to teprve chystají. Anita od září nastupuje na Evangelickou akademii v Praze, obor sociální činnost pro minority. Jan právě dokončuje druhý ročník Bezpečnostní a právní školy, obor bezpečnostně právní činnost. Rád by se po ukončení studia posunul dál, třeba na místo strážníka. „I jako občan vidím, že město má mnoho problémů, které se třeba i řeší, ale evidentně to nestačí. Skrz tuhle práci bych se chtěl dostat dál, třeba k městské policii, abych mohl zlepšovat tu situaci v centru nebo i sociálně vyloučených lokalitách. Abych pomáhal zmenšovat to napětí, které bohužel roste. Lidé jsou agresivnější, nepřispívá tomu pandemie ani třeba ty ekonomické věci,“ dodává Jan.
Článek vyšel také na webu Agentury pro sociální začleňování.
Foto: Zdeněk Chaloupka