Eliščini rodiče měli časově náročné zaměstnání, zodpovědnost za sestru proto převzal její o šest let starší bratr. Když bylo děvčátku sedm let, rodiče se rozvedli a nedlouho poté otec zahynul při autonehodě. „Zhroutil se mi svět. Vidět otce dvakrát za měsíc je velice nepříjemné. Ale srovnat se s tím, že otce neuvidím už nikdy? Kdo to nezažil, nedokáže si to představit a nepřála bych to ani nepříteli,” popisuje Eliška, která navíc obtížně hledala společnou řeč s matkou. Dívku v té době začaly pronásledovat noční můry a děsy, uzavřela se do sebe a měla velký problém komunikovat s okolím. Dnes vzpomíná, že žila v domnění, že prochází nejtěžším životním obdobím. Bohužel však netušila, jaké trápení jí zanedlouho způsobí vlastní bratr.
Bude to naše tajemství
Když byli pár dní po otcově smrti spolu sami doma, prohlásil, že jí ukáže, jak být správnou ženou. „Musíš mi ale slíbit, že to bude naše velké tajemství,” řekl devítileté Elišce. Poté jí pod pohrůžkou násilím donutil sledovat porno a u toho ji začal osahávat a svlékat. „Říkal, že to dělají všichni sourozenci, jen se o tom nemluví, je to jejich tajemství a bude i naše. Řekl jen, abych otevřela pusu, a strčil mi ho tam. Bylo to velice nechutné, ale uchopil mě tak, že jsem neměla šanci se bránit. Netrvalo to moc dlouho, ale pro mě to bylo jako věčnost,” vypráví Eliška, která se marně pokoušela bránit, zažila však kvůli tomu jen další bolest.
„Ve chvíli, kdy došlo z jeho strany k ejakulaci, jsem se začala dávit a pozvracela jsem se. Začal na mě křičet a nadávat mi, donutil mě se obléci a uklidit pozvracenou podlahu. Poté jen řekl: ‚Nastane den, kdy se ti to bude líbit, teď máš do ženy hodně daleko a jsi úplně nanic, vůbec jsem si to neužil.’ Zamkla jsem se v koupelně, vypláchla si pusu, schoulila se na zemi a brečela,” popisuje otřesný zážitek, kterému plně nerozuměla, jen doufala, že se nebude opakovat. V následujících šesti letech však byla nucena strpět orální a anální sex několikrát týdně.
Jak z toho ven?
Eliška v té době trpěla velkými psychickými problémy, včetně panických atak. Toužila se někomu svěřit, ale kvůli bratrově převaze se nedokázala odhodlat. Bratr jí v prozrazení bránil výhrůžkami, přemlouváním a neustálou manipulací, že to, co se děje, je zcela normální a běžné. „Své stavy jsem řešila tím, že jsem lhala. Vymýšlela jsem si příběhy, abych vzbudila pozornost, a doufala jsem, že někdo zjistí, co se mi děje. Bohužel ve chvíli, kdy jsem se chtěla svěřit, mi došlo, že mi kvůli tomu nebudou věřit,” popisuje to, co prožívá řada zneužívaných dětí, které si v takové situaci nedovedou poradit.
Trestní oznámení a výslechy
Eliška se v osmnácti letech nakonec svěřila matce, ta jí však odmítla věřit. V té chvíli se mladá žena rozhodla své trauma z dětství uzavřít sama v sobě a jít v životě dál. Vše se změnilo až ve chvíli, kdy potkala svého partnera. Jemu vše pověděla a velmi se jí ulevilo. V té době, před dvěma lety, se jí také ozvala sestřenice s tím, že získala důkaz a na Eliščina bratra podává trestní oznámení kvůli sexuálnímu zneužívání v dětství. „Nejdříve jsem se k tomu stavěla negativně, protože už jsem měla svůj život s partnerem a nechtěla do něj pouštět minulost,” připouští Eliška. „Jenže jsem se dozvěděla, že čeká dceru. Představa, že by časem mohl začít zneužívat své dítě, plus podpora partnera mi pomohly k tomu, abych proti bratrovi svědčila a tím uzavřela temnou část mé minulosti,” dodává.
Na policii absolvovala Eliška dva výslechy. Práci kriminalistů hodnotí jako dobrou. „Jediné, co bych vytkla, bylo, že mě neinformovali o mém právu kontaktovat organizace poskytující osobám v trestním řízení neplacenou právnickou, sociální nebo terapeutickou pomoc. O tom jsem se dozvěděla až na konci druhého a posledního výslechu,” podotýká. „Následně jsem kontaktovala centrum proFem (https://www.profem.cz/), které mi poskytlo bezplatnou právnickou pomoc a kontakt na terapeutku, se kterou se stýkám dodnes. Mít tuto možnost během zkoumání a výslechů, jistě by to nemělo tak negativní dopad na můj psychický stav,” doplňuje.
Soud
Přestože obviněný vinu popírá a poškozené označuje za lhářky a psychicky nemocné, Krajský soud v Ústí nad Labem jej v únoru minulého roku shledal vinným ze zločinu znásilnění na dítěti, v jednom případě i s následkem těžké újmy na zdraví, a přečinů ohrožování výchovy dítěte i šíření pornografie a odsoudil jej k 8 a půl rokům ve věznici se zvýšenou ostrahou. Pražský odvolací soud následně trest snížil na 6 let vězení a finanční odškodnění. Rozhodujícím důkazem se stala především chatová komunikace mezi pachatelem a Eliščinou sestřenicí. V ní predátor dívce nabídl placený sex a připomněl i jejich ,tajemství’ z dětství.
Podpora oběti
Eliščina sestřenice se odhodlala promluvit až ve chvíli, kdy měla v ruce nesporný důkaz. Do té doby se ani jedné z dívek nepodařilo situaci řešit. Část rodiny jim nevěří dodnes. „Většina rodiny stojí za bratrem a netuším, čím to může být, protože získané důkazy, které většina mohla vidět, jsou prostě usvědčující. Někteří členové rodiny by byli nejraději, kdyby se situace ututlala a vůbec se neřešila,” svěřuje se Eliška. Bohužel nejde o ojedinělý případ. Podle statistik a výzkumů je v České republice nahlášeno jen tři až osm procent skutků, soudy pak potrestají jen dvě procenta pachatelů.
„Oběti často mlčí, jejich důvody jsou různé. Strach, že jim lidé nebudou věřit, obavy z poskvrnění rodiny, strach z pachatele, nehezké vztahy v rodině. Za sebe vás prosím, pokud se vám s tímto problémem někdo svěří, pomozte mu najít pomoc. Pokud má oběť psychické potíže, které se neřeší, může to mít nevratné následky,” uzavírá Eliška, podle které by mohla pomoci i osvěta například ve formě dokumentů či televizních spotů.
Ilustrační foto: PXhere