Dívka se narodila bez levé paže. Nyní získala náhradu k nerozeznání od té skutečné a šíří osvětu

Obrázek: zahra-ruce

Zahra Tabibniya původem z Íránu se narodila s chybějící levou paží a během školních let se za svůj hendikep velmi styděla. Vždy se snažila skrýt, že nemá paži, a později zkoušela různé druhy náhrad, ty však byly velmi nepohodlné. Nyní nosí protetickou ruku, která je nejen velmi lehká, ale i k nerozeznání od skutečné paže.

První náhradu pořídili Zahře rodiče v jejích pouhých osmi měsících. Náhradu nosila do tří let věku a až donedávna umělé paže nesnášela. Když si ji však před dvěma lety vzal do péče lékař Khaghani na klinice v Teheránu, začaly se věci měnit k lepšímu. Pro Zahru nechal vyrobit silikonovou paži, kterou bude každé dva roky měnit za novou. Náhrada za 850 dolarů vypadá přirozeně. Má na sobě namalované nepatrné žilky, pihy i mateřské znaménko a prsty zdobí akrylové nehty. 23letá Zahra, která studuje v Římě medicínu, si nechala barvu své nové paže upravit tak, aby ladila s její snědou barvou kůže. „Protetika měla původně zakrýt můj hendikep, měla působit jako štít proti šikaně, ale nyní je mojí součástí,“ říká

Obrázek: zahraruka

„Lidé si často myslí, že je ta paže jen kosmetické vylepšení, protože vypadá velmi přirozeně, ve skutečnosti ale zvládá většinu funkcí, které plní opravdová ruka,“ vysvětluje Zahra. Díky protetické paži může Zahra nosit tašky i kabelku, používat telefon i si zavazovat tkaničky. „Dala mi velkou míru svobody,“ chválí si svou novou paži. Ty, které nosila dříve, jí podle jejích slov bránily v pohybu, a to i kvůli tomu, že byly poměrně těžké. Svoji současnou paži díky její nízké váze může nosit naprostou většinu dne.

Zahra nyní věnuje svůj čas osvětě o svém hendikepu na TikToku a už ho neskrývá. Dříve se zdráhala o svém postižení mluvit, aby se nezměnilo chování lidí k ní. Dnes už si s tím hlavu neláme a o tom, že se narodila bez ruky a to, co vypadá jako skutečná paže, je ve skutečnosti náhrada, mluví otevřeně. „Otevřenost mi dala příležitost vzdělávat lidi o mém hendikepu. Děti, které ěm dřívě šikanovaly, byly ovlivněny dospělými. Rodiče a učitelé jim říkávali, aby se neptaly. Ale já chci, aby se lidé ptali. Čím více otázek mi pokládají, tím se mohou více dozvědět,“ uzavírá Zahra.