Onkologické onemocnění se v Česku objeví u každého třetího člověka. V současnosti u nás žije na 700 tisíc lidí, kteří se aktuálně léčí nebo prošli léčbou zhoubných novotvarů. A každý rok jich přes 50 tisíc přibude. Díky moderní medicíně se však většinu pacientů daří uzdravit. U těch ve věku do 35 let je léčba při včasném zachycení úspěšná až v 98 % případů.
Zejména tito mladší lidé se po vyléčení potřebují znovu plně zapojit do života – založit rodinu, podnikat, pořídit si vlastní bydlení. K získání hypotéky nebo úvěru ovšem potřebují životní pojištění. A zde narážejí na bariéru vlastní zdravotní historie. Jakmile pojišťovna nahlédne do výpisu z jejich zdravotní dokumentace, připočítá jim k pojištění vysokou přirážku, nebo je dokonce jako klienty zcela odmítne. Záleží to nejen na prodělané nemoci, ale také na době, která od úspěšného ukončení léčby uplynula.
Metodiky, podle kterých pojišťovny rizika posuzují, navíc často nedrží krok s realitou moderní léčby. „Dnes je prognóza onkologického pacienta zcela jiná než před pouhými deseti lety,“ upozornil na loňské konferenci o návratu do života po onkologické léčbě ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Marek Svoboda. Řada pojišťoven ale staví na datech starých i dvacet let. Uzdravení pacienti jsou tak vystavováni dvojnásobnému traumatu – po prodělání nemoci ještě čelí diskriminaci v ekonomické oblasti.
V této situaci nejsou jen lidé po prodělání rakoviny. Podobně finanční instituce přistupují k lidem s chronickými nemocemi, jako je například cystická fibróza, HIV nebo hepatitida typu C. Díky možnostem moderní léčby mohou dosáhnout bezpříznakového období a vrátit se k fungování před vypuknutím nemoci. Například u lidí žijících s HIV léčiva sníží množství viru v krvi na nezjistitelné množství, kdy pro ostatní přestanou být infekční. Kvalita života se jim tak vrací na podobnou úroveň jako před zjištěním diagnózy, mohou pracovat, sportovat, mít milostné vztahy. Ovšem pokud budou potřebovat životní pojištění, budou muset svůj HIV status svému pojišťovacímu agentovi zatajit.
Aby pacienti v remisi nebyli zbytečně vystavováni stigmatu a diskriminaci, některé země zavádějí tzv. právo být zapomenut. To pojišťovnám i bankám zakazuje zohledňovat zdravotní historii svých klientů po uplynutí stanovené doby. Devět zemí EU už právo být zapomenut zavedlo nebo tuto regulaci připravují. Například ve Francii platí již od roku 2016. Původně tam byly finanční instituce zavázány zapomenout zdravotní záznamy svých klientů po 10 letech, vloni byla tato lhůta zkrácena na pět let. Francouzská poslankyně Evropského parlamentu Véronique Trillet-Lenoir podle zpravodajského webu Euractiv.com prosazuje zavedení práva být zapomenut po pěti letech od ukončení léčby jednotně v celé EU.
V České republice je právo být zapomenut zatím neznámou novinkou. Podle loňského průzkumu agentury Nielsen Admosphere pro organizaci Hlas onkologických pacientů tento pojem nikdy neslyšelo 91 % lidí. Národní institut SYRI vloni zjišťoval, s jakými formami diskriminace se v Česku potýkají pacienti se zvýšeným zdravotním rizikem. Ukázalo se, že čtvrtina dotázaných narážela na problém se získáním životního pojištění, další nedosáhli na hypotéku, cestovní pojištění nebo spotřebitelský či podnikatelský úvěr. V některých případech se podařilo uspět v jiné bance nebo lidé situaci vyřešili tím, že si půjčku na sebe vzal někdo jiný z rodiny. „Z tohoto důvodu si 40 % respondentů a respondentek myslí, že by bylo dobré, kdyby různé instituce – banky, pojišťovny, zaměstnavatelé, veřejná správa – musely na jejich zdravotní historii po určité době „zapomenout“. Lepší ochranu před diskriminací při vyřizování finančních produktů uvedlo 19 % dotázaných jako prioritu, jejíž zavedení by jim zlepšilo kvalitu života,“ uvedl Michal Koščík, který v rámci Národního institutu SYRI vede výzkumnou skupinu zaměřenou na efektivitu zdravotního systému.
Díky rozvoji moderní medicíny tedy umíme stále více lidí po onkologickém onemocnění nebo s chronickou nemocí úspěšně vracet do života, avšak nepočítáme s nimi v ekonomické a sociální oblasti. Tuto mezeru má nyní napravit pracovní skupina na ministerstvu zdravotnictví, kde se do diskuze o zavedení práva být zapomenut v Česku zapojuje stát, lékařští odborníci, finanční instituce i pacientské organizace. „Zavedení tohoto práva považujeme za velmi významné pro kvalitu života lidí s chronickým onemocněním nebo onkologickou zkušeností. Je důležité, že i pacienti dostávají možnost komentovat, co se jich týká. Lékaři často řeší jen klinické záležitosti a nemusí mít povědomí o tom, že diagnóza ovlivňuje kvalitu života i ve chvíli, kdy je pacient v remisi,“ říká Robert Hejzák z Národní asociace pacientských organizací (NAPO).
Ilustrační foto: Nick Youngson