Freweyni vedla v Etiopii spokojený a pohodlný život, o rodinu se starala ze stálých příjmů z prodeje domácích ovocných nanuků. „Byli jsme šťastní. Z příjmů z prodeje v obchodě s nanuky jsem mohla své děti poslat do školy, dokonce i na univerzitu,“ vzpomíná. Na konci roku 2020, když už v oblasti zuřila válka mezi regionálními jednotkami a federální armádou, se svými čtyřmi dětmi domov opustila a pěšky se vydaly do sousedního Súdánu. Nebyla to její první cesta do sousední země. Do Súdánu uprchla už jako dítě se svými rodiči, když rodnou Etiopii opustili kvůli občanské válce a hladomorem.
Se svou rodinou nyní žije v súdánském uprchlickém táboře v regionu Gedaref. Podnikavá Freweyni tam z lásky ke kávě a ve vzpomínkách na domov otevřela s pomocí UNHCR, Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, malou kavárnu. Nepřináší tím užitek jen sobě, ale také ostatním uprchlíkům z Etiopie, kteří si velmi rádi dají šálek tradiční etiopské kávy. „To je naše kultura. Pokud si nedáme třikrát denně kávu, nemůžeme pracovat. Ale když si ji dáme, můžeme udělat všechno,“ říká Freweyni. Z části zisků navíc podporuje místní ženy.
Během vyprávění, jak jinak, vaří tradiční etiopskou kávu. Zrna si praží sama na kamnech na dřevěné uhlí. Dřevěnou paličkou v hmoždíři poté upražená zrna rozdrtí na jemný prášek, který následně nasype do tradiční hliněné konvice. Tu si s sebou přinesla z domova v Tigraji. Když potom uvařená káva v konvici zasyčí, Freweyni ji z výšky nalévá do tradičních šálků bez ucha. Příprava kávy se v Etiopii dědí z generace na generaci. „Toto první kolo vaření se nazývá awil a z čerstvě namleté kávy během něj vzniká první a nejsilnější káva,“ popisuje přípravu a k šálku kávy podává i malou misku popcornu.
„Když ostatní vidí, že jsem i v uprchlickém táboře dokázala uspět, mnohé ženy za mnou chodí a žádají mě o radu, jak i ony mohou začít podnikat a obstarat si vlastní zdroj příjmů,“ říká. A tak jim z vlastních zkušeností radí a pomáhá. Díky Freweynině podpoře si jedna z její blízkých přítelkyň nedávno otevřela v táboře malou restauraci. „Povzbuzuji ženy, aby tvrdě pracovaly, jedině tak dosáhnou úsěpchu. Pomáhá jim to taky vyrovnat se s těžkostmi života ve vysídlení,“ uzavírá usměvavá Etiopanka.
Foto: UNHCR/Samuel Otieno