Práce a záchranná síť komunity přichází na řadu ve chvílích, kdy se člověku děje v životě nepříjemnost, o které se příliš veřejně nemluví. Díky sociálním sítím umožňujícím rychlé propojování lidí, kteří by se za jiných okolností nejspíš nepotkali, v posledních dekádách význam komunit stále roste. Pojďme si přiblížit aktivity některých z těch úspěšných českých, jimž se díky dobře zacílenému tématu podařilo nejen oslovit, ale mnohdy i bez nadsázky zachránit spousty lidí ve svízelné situaci.
Jedním z takových témat je podnikatelský (nebo i jiný životní) neúspěch: běžný jev, se kterým se ovšem ve společnosti nejspíš nepochlubíte. Ne tak inovativní podnikatel Tomáš Studeník, který je přesvědčen, že neúspěch je standardní, ba dokonce převažující součástí života. Detabuizaci neúspěchu, která může mnoha utrápeným jedincům přinášet spásný pocit osvobození, má podpořit Tomášův projekt FuckUp Nights Prague. Setkávání „neúspěšných“ může kromě rozpuštění frustrace ve společnosti jednotlivců s podobným osudem a zkušenosti přinést i možnost navázat nové kontakty, případně nalézt pro své podnikání i nové zdroje podpor a výpomoci. „Přiznávat, že se nám nedaří, je frustrující a depresivní,“ říká Tomáš Studeník. „Jde ale o to, neztratit nadšení,“ vysvětluje.
Tradiční pojetí mateřské nebo rodičovské dovolené, kdy doma s dítětem zůstává především žena, vyvrací autor několika knih s názvem Deníček moderního fotra. Dominik Landsman, který se jako novopečený otec ocitl doma se synem, zatímco jeho žena nastoupila zpátky do práce, si skrze blog a Facebookovou stránku vybudoval vlastní komunitu tatínků a maminek na tzv. rodičovských dovolených, se kterými dodnes veřejně sdílí své každodenní rodičovské radosti a strasti. S velkou dávkou nadsázky poukazuje na to, že být otcem na rodičovské je normální, tedy pokud to přežijete.
O prevenci rakoviny či dalších život ohrožujících nemocí se nejen málo mluví, ale také málo ví. Zlepšit tento stav má za cíl nezisková organizace Loono a její zakladatelka Kateřina Vacková. Někdejší studentka medicíny před časem poslechla varovné signály svého těla a zašla na vyšetření. „V jednadvaceti letech mi objevili rakovinu vaječníku. Po konzultaci s kamarádkami jsem zjistila, že žádná z nich by nejspíš podobným příznakům nevěnovala pozornost a nenavštívila lékaře. To mě samozřejmě vyděsilo – nechtěla jsem, aby někdo musel přijít o život jenom proto, že třeba neví, jak se rakovina projevuje. Tenkrát jsem začala pořádat první workshopy,“ přibližuje Kateřina vznik projektu. V současné době Loono organizuje workshopy a přednášky a účastní se festivalů, kde v prevenci školí širokou veřejnost.
Veřejná debata o seniorech, osamění a možnostech, jak být aktivní i v pokročilém věku, je v posledních letech slyšet čím dál tím častěji. Méně se ale ví o tom, že díky projektu SenSen (Senzační Senioři) a jeho klubům a aktivitám mají senioři možnost nejen předávat své zkušenosti dál, ale také získávat zážitky nové. Božena Jirků ze SenSenu říká: „Když vidím komunitu, kterou se nám podařilo probudit, je to skutečně inspirace pro celou společnost. Chceme měnit pohled na seniory, zdůrazňovat, že to zdaleka nejsou jen nabručené báby a dědkové, nejsou to jen lidé odkázaní na pomoc, nýbrž inspirující osobnosti, které toho mají ještě mnoho co říci,“ zdůrazňuje Jirků. Své aktivity a aktuální dění ze seniorských klubů sdílí SenSen také na své Facebookové stránce.