Česka programátorka Hana Francová si vloni splnila svůj celoživotní sen a odjela na čtyři týdny do Afriky, aby procestovala Botswanu a Namibii. Protože se ve svém volném čase věnuje focení, vytvořila po návratu web a facebookovou stránku, kde své snímky z cest zveřejnila. Její facebookové stránky si všiml také mladý africký fotograf Vainqueur Birembano. „Začali jsme si vyměňovat komentáře. Nejdřív o fotografování, postupně jsem se seznámila i s jeho životním příběhem,” vzpomíná. Vainqueur pochází z Konga, nyní žije v uprchlickém táboře v Tanzanii, kam byl nucen uprchnout. Svým starým mobilem začal dokumentovat život a podmínky v táboře. Ty českou programátorku oslnily natolik, že se mu rozhodla pomoci a pokusit se společně jeho situaci změnit.
Šestadvacetiletý Vainqueur se narodil ve městě Bukavu na severovýchodě Demokratické republiky Kongo a je jedním z osmi sourozenců. Rodiče provozovali stánek s rajčaty na hlavním trhu v Bagiře, finanční situace rodiny proto nebyla moc příznivá. Otec navíc přišel v roce 2005 o práci a nepodařilo se mu najít náhradu. „Matka se starala o nemocnou babičku a ta jí pak odkázala dům. Když zemřela, nastaly ale v rodině tahanice a část matčiny rodiny nám dům nechtěla přenechat,” vypráví Vainqueur a dodává, že nakonec přistoupili k prodeji majetku a rozdělení na dvě poloviny. Tím se ale situace rodiny spíše zhoršila, přišla o střechu nad hlavou. Aby vyžila, musely se zapojit do práce i děti. Otec byl totiž stále bez stabilního zaměstnání, a tak žili jen z prodeje rajčat. „Začali jsme se sourozenci prodávat různé drobné zboží na ulici,” říká Vainqueur. Jeho bratr Pascal si pak roku 2010 otevřel obchod s koblihami. Začaly jít na dračku, a tak se do procesu zapojila celá rodina včetně rodičů a dětem se tak dařilo vydělat na školné.
Útěk z vlasti
Vainqueur vychodil za finanční pomoci celé rodiny základní a střední školu. Od raného dětství hodně maloval, psal povídky a účastnil se mnoha soutěží. K dalšímu studiu si vybral pedagogický obor, zejména proto, že tak mohl studovat kresbu a diplom získal ze všeobecné pedagogiky. „Poté co se účastnil demonstrací mládeže proti vládě bývalého prezidenta Josepha Kabily, byl nucen z politických důvodů z Konga uprchnout,” odhaluje další jeho osud Hana. „My mladí jsme byli zatýkáni a někteří z nás byli i zavražděni,” doplňuje Vainqueur.
„Prošel několik uprchlických táborů a o azyl žádal také v Jižní Africe. Zde mu bylo umožněno studovat ve CityVarsity v Kapském Městě a získal diplom v oboru fotografie. Poté se vrátil do uprchlického tábora v Nyarugusu v Tanzanii, kde žije dodnes,” naznačuje jeho další kroky Hana. Tábor leží v západní části Tanzanie a je jedním z největších a nejznámějších uprchlických táborů na světě. Díky dlouhodobé politické nestabilitě v sousedních zemích v něm žije kolem 150 tisíc uprchlíků zejména z Konga a Burundi. „Život v uprchlickém táboře určitě není jednoduchý, lidé zde nemají dostatek jídla ani vody, základní potraviny mají na příděl od UNHCR. Nicméně děti zde chodí do základní i střední školy, je zde nemocnice, několik zdravotních středisek a různá komunitní centra,” doplňuje základní informace o poměrech v táboře.
O tom, že je život v tanzanském uprchlickém táboře ubíjející, mluví také sám Vainqueur. „Je to život plný strádání. Jíme jednou nebo dvakrát denně, potravinami musíme hodně šetřit.” Někteří uprchlíci si podle něj otevřeli v táboře drobné obchůdky se zeleninou nebo rybami, skrz které se snaží svým rodinám přilepšit. „Jídlo dostáváme na konci každého měsíce a oblečení jednou ročně,” říká. Ti, kteří mají štěstí a mají část rodiny v Evropě nebo Spojených státech, od příbuzných občas dostávají peníze na dálku. „Někteří uprchlíci tajně opouštějí tábor a snaží se najít práci mimo něj. Jiní už tu mizérii nevydrželi a raději se vrátili do Konga. I když i tam jim hrozí smrt.”
Pomoc má smysl
Fotit začal Vainqueur ještě v Kongu před šesti lety. Jeden z jeho bratrů ho naučil zacházet s fotoaparátem. On se v dokumentaci života kolem sebe postupně zhlédl a absolvoval také fotografický kurz. „Po kurzu jsem se chtěl dál věnovat kresbě, ale došlo mi, že je důležité informovat o tom, co se děje. A ukázat skrz fotografii, jak někteří lidé žijí,” vysvětluje. Později začal fotografovat nekvalitním mobilním telefonem život v místě, kde aktuálně žije - v uprchlickém táboře. Jeho snímky jsou cenné právě proto, že je pořizuje člověk zevnitř. Právě to také zaujalo Hanu Francovou, když spolu začali komunikovat na sociálních sítích. A rozhodla se mu pomoci. „Došlo mi, že pomoc někomu konkrétnímu - s kým mám společný zájem a kdo na rozdíl ode mne má velmi omezené možnosti, jak svůj zájem realizovat - má smysl.”
Nejprve mu jako programátorka postavila jednoduché webové stránky, aby měl online prezentaci své práce a mohl na ni případné zájemce odkazovat. Živé jsou také jeho profily na Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítích. „Pak jsme ale společně vymysleli projekt fotopříběhů z uprchlického tábora, Vainqueur denně fotí mobilním telefonem a posílá vybrané fotky i s příběhy, já je mírně upravím a dám na web,” popisuje. „Zároveň mi bylo jasné, že s nekvalitním mobilem díru do světa neudělá, tak jsem mu k Vánocům poslala Huawei P30,” doplňuje.
Kvalitní vybavení
„Mám obrovskou radost a Haně jsem neskonale vděčný. Nechť jí to Bůh oplatí,” vyjadřuje nadšení z podané pomocné ruky Vainqueur. Jeho snem je stát se profesionálním fotografem. Rád by totiž své svědectví o životě uprchlíků posunul dál, současně by rád změnil svou aktuální situaci a v životě se prosadil.
I v tom se mu nyní česká programátorka snaží pomoci. Spolu se svou dcerou založily sbírku na americkém crowdfundingovém portálu GoFundMe, jejímž prostřednictvím se snaží vybrat peníze na počítač a fotografické vybavení, které je pro fotografa zásadní. Dalším krokem pak je uspořádání výstavy jeho fotografií v Praze. „Jeho fotografie vyprávějí různé příběhy z tábora, jsou hodně o dětech, jejich přátelství, hrách i starostech. Ale také o sportovních aktivitách, oslavách, způsobech obživy,” vypočítává témata jeho snímků Hana. „Líbí se mi, jak reportážním způsobem zachycuje události v táboře a seznamuje tak svět s jeho životem,” dodává.
Vainqueur by rád pokračoval ve studiích. Žádná univerzita ale v táboře není, proto tedy v rozvoji své kvalifikace a dovedností stagnuje. Zatímco doufá, že se mu návrat do vysokoškolských lavic někdy podaří, věří, že i díky pomoci české programátorky jednou prorazí. „Sním o výstavě fotografií a kreseb. Rád bych pokrýval témata po celé Africe a i mimo ni. Aby se svět o životě lidí na okraji dozvěděl,” uzavírá.
Foto: Vainqueur Birembano a archiv Hany Francové