V iniciativě ASAP se sešli lidé, kteří již několik let pomáhají v rámci kolektivu Ciocia Czesia zajistit Polkám v naší zemi legální přerušení těhotenství. „Po téměř třech letech práce v oboru interrupcí dobře známe praktické stránky reprodukčního zdraví v ČR a jsme si vědomy*i i slabin a zásadních problémů, které vycházejí nejen ze samotného českého zákona, ale také ze zvyklostí a přístupu nemocnic,“ píše ve své zprávě ASAP.
Interrupce na vlastní žádost není zdarma
Dostupnost umělého přerušení těhotenství z osobních důvodů v ČR není tak snadná, jak by nejspíš většina lidí čekala. Interrupce je u nás možná z vlastního rozhodnutí do 12. týdne těhotenství, ze zdravotních důvodů do 24. týdne. Pokud jste si mysleli, že tento zákrok hradí pojišťovna, jste částečně na omylu. Pojištění ho pokrývá pouze v případě zdravotních komplikací. Potrat na vlastní žádost je zpoplatněn a podle zjištění ASAP nyní poplatek činí až 27,49 % minimální mzdy. Může se tedy jednat o poměrně zásadní zásah do rozpočtu osoby, která interrupci potřebuje. V Česku na rozdíl od řady jiných zemí neexistují nízkoprahové podpůrné iniciativy, které jsou v případě nouze schopny ženě poskytnout finanční pomoc. Některým lidem proto nezbývá nic jiného než porodit dítě, které si nemohou dovolit.
Cena výkonu se liší podle toho, zda se jedná o farmakologickou interrupci, miniinterrupci do 8. týdne nebo chirurgickou vakuumaspiraci po 8. týdnu těhotenství. Zpráva ASAP uvádí průměrnou cenu v celé ČR za miniinterrupci 3913 Kč, za interrupci po 8. týdnu 4755 Kč a podání „potratové pilulky“ 4079 Kč. Výše poplatku se ovšem liší v jednotlivých krajích s tím, že nejnižší je v Královéhradeckém. Za miniinterrupci se tam průměrně platí 2820 Kč, zatímco ve vedlejším Pardubickém poplatek přijde průměrně na 5250 Kč.
Potratová pilulka se v Česku zatím moc neuchytila
Světová zdravotnická organizace považuje užití pilulky za bezpečnou metodu přerušení těhotenství až do 12. týdne od početí. Variantu podstoupení potratu v domácím prostředí označuje za efektivní, lépe přístupnou a také posilující. V České republice podle zprávy ASAP přesto dosud převládají miniinterrupce. Má to několik důvodů: především podání pilulky u nás musí být provedeno zdravotnickým personálem ve zdravotnickém zařízení poskytujícím zdravotní služby formou lůžkové péče. Pacientka se musí na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice dostavit hned dvakrát – k podání léku s obsahem mifepristonu a po 36-48 hodinách pro druhou tabletku s misoprostolem. Dalším důvodem je, že poplatek za farmakologické přerušení těhotenství je ve většině nemocnic vyšší než za miniinterrupci. Třetím je pak délka doby, v níž lze těhotenství ukončit. Většina nemocnic potratovou pilulku podává v souladu s doporučením Státního ústavu pro kontrolu léčiv pouze do konce 7. týdne, zatímco miniinterrupce je možná do 8. týdne a vakuumaspirace do 12. týdne.
Zpráva ASAP vyvozuje, že české zdravotnictví znepřístupňuje všeobecně uznávaný bezpečný způsob ukončení těhotenství, aniž by k tomu byly uvedeny zdravotní důvody. V jiných zemích Evropy je situace odlišná – existuje tam možnost provedení interrupce pomocí pilulky mimo zdravotnické zařízení, tj. doma, a to až do 9. týdne. Případně je vyžadována návštěva zdravotnického zařízení pouze pro podání první pilulky.
Cizinku z EU na interrupci přijme jen necelá půlka nemocnic
Potíží České republiky je, že její zákon o umělém přerušení těhotenství vznikl kdysi dávno v roce 1986. Tehdy bylo samozřejmě nepředstavitelné, že by se interrupce směla provést doma. Tato letitá právní úprava také stanovuje, že interrupce nesmí být provedena cizinkám, které se v naší zemi zdržují pouze přechodně. Protože v osmdesátých letech neexistovala Evropská unie, panují nesrovnalosti ohledně toho, zda je, nebo není legální provést potrat občance jiného členského státu bez trvalého pobytu v ČR. Ministerstvo zdravotnictví sice vydalo v letech 2016 a 2021 stanovisko opakovaně potvrzující nárok občanek EU na interrupci v ČR, které v roce 2021 podpořil i ombudsman. Česká lékařská komora lékaře přesto varovala, aby se v rámci své právní ochrany do umělého přerušení těhotenství cizince raději nepouštěli. Diskuze o výkladu zákona vzbudil příliv polských žen, které ve své zemi čelí tak přísné regulaci potratů, že je může ohrozit na životě.
Nejednoznačnost a rozpory ve vyjádřeních vedly řadu českých nemocnic k neochotě provádět interrupce ženám z jiných států EU bez trvalého pobytu v ČR. Iniciativa ASAP kontaktovala 78 gynekologických oddělení veřejných nemocnic ve všech 14 krajích a zjistila, že 41 % z nich odmítá takové osobě provést potrat, dalších 12 % zařízení nedokázalo jednoznačně odpovědět. Souhlas s poskytnutím zdravotnického výkonu vyslovilo bez váhání 47 % oslovených nemocnic. Odlišná situace bude na soukromých klinikách, na které koneckonců odkazovali i někteří lékaři z nemocnic odmítajících „potratovou turistiku“. Otázkou je, kam se v těchto zařízeních vyšplhá cena.
Ilustrační foto: Lili Kovac / Unsplash