„Představte si, že vám je pět let a když zavoláte „mami", otočí se hned dvě maminky. Tolik otázek, které se v té malé hlavě musí zpracovat,” zní část hithitové kampaně, která má podpořit vznik knížky Jonáš má dvě maminky určené dětem z duhových rodin. Těch v České republice vyrůstá podle výzkumu z roku 2018 přes dva tisíce.
„Se svojí partnerkou vychováváme dvě děti, pětiletou dceru a ročního syna. Právě oni byli impulsem,” vysvětluje autorka Pavlína Rochová, co ji přivedlo k nápadu pokusit se vydat knihu pro děti z netradičních rodin. „Je těžké malému dítěti vysvětlit, proč má dvě maminky, ale není to nemožné, je potřeba vstoupit do jejich světa. Naše děti milují knížky a dětská leporela, logicky jsme proto chtěly najít knížku, kde jsou vyobrazené dvě maminky. V České republice jsme ale žádnou pro tak malé děti nenašly,” říká Rochová. Podle ní je vizualizace netradiční rodiny důležitá a přínosná. Děti, které mají dvě maminky nebo dva tatínky, podle ní potřebují příběhy, se kterými se mohou ztotožnit.
Na tom se s ní shoduje i sociolog Zdeněk Sloboda ze Sociologického ústavu Akademie věd. „Stejně jak jsou lidé různí, jsou různé i jejich vztahy a rodinné konstelace, které tvoří. Je proto žádoucí, aby i příběhy, role a rodiny, které jsou zobrazovány v novinách, beletrii nebo učebnicích, tuto reálnou rozmanitost odrážely. Děti zpravidla vnímají svou rodinu jako tu, která je v pořádku a normální. Pokud ale, typicky ve školce, škole nebo médiích, model té své rodiny nevidí a s pozitivními hodnotami jsou spojovány jen určité podoby rodiny, může to vést k nejistotě, ale také k závažnějším problémům, jako je úzkost nebo sociální izolace,” říká. „Vidět či si přečíst o „té mojí" rodině je pro děti velice důležité. Číst dětem o různých rodičovských a rodinných modelech je ale dobré i v rodinách, které splňují představy o normální rodině, protože to zvyšuje citlivost dětí k rozmanitosti," vysvětluje Sloboda, v čem jsou dětské knihy s podobnou tematikou přínosné.
Další duhové rodiny
„Pro naše děti je důležité i seznamování s dalšími dětmi z duhových rodin. Ve svém okolí jich pár máme a dětem tento kontakt pomáhá cítit se jistější vůči svému okolí, protože vědí, že naše rodina je sice jiná než většina jiných rodin, ale není jediná. A to je pro nás nejdůležitější, protože tím, že naše děti samy o své rodině nepochybují, pak i jejich vrstevníci naši rodinu berou jako každou jinou,” říká Pavlína Rochová o významu konfrontace dětí se vzorem jiných než heterosexuálních rodičů. Spojit se s ostatními duhovými rodinami ale není vždy snadné. „Člověk kolikrát ani neví, že ve svém sousedství má nějakou duhovou rodinu. Často o sobě nevědí ani duhové rodiny navzájem. Z tohoto pohledu vnímám sociální sítě jako velkého pomocníka. Popularizaci tématu hodně pomohlo otevřené soukromí Dvou tátů, Davida a Michala Vaníčkových,” zmiňuje Rochová asi nejznámější homosexuální rodiče v Česku.
Ti společně vychovávají dvě dcery, které jim před několika lety porodila v Americe náhradní matka. Rozhodli se pro takový postup mimo jiné proto, že v České republice nemohou páry stejného pohlaví děti adoptovat a ani neexistuje možnost, jak si může jeden z registrovaných partnerů osvojit dítě druhého partnera. O tom, jaké to je, vychovávat dvě dcery, proč se rozhodli založit rodinu a s čím vším se dennodenně setkávají, popisují na svém youtubovém kanále, který má dnes necelých sedmdesát tisíc odběratelů.
Foto: Jonáš má dvě maminky