Nevidomí/zrakově postižení nechodí nikam sami
Častým mýtem je, že když nevidíme na cestu, tak nikam nechodíme. Není to pravda. I zcela nevidomí lidé chodí ven, absolvují trasy, které mají naučené dle zásad prostorové orientace a samostatného pohybu. Chodí (https://www.blindicka.com/2020/09/jak-se-pohybuji-zrakove-postizeni.html) s bílou holí či vodicím psem, tedy zcela samostatně. Samozřejmě mohou využít i doprovodu vidícího průvodce.
Bílou hůl nosí pouze nevidomí
Řada lidí se domnívá, že když jste označeni bílou holí, ať orientační či signalizační, pak jste zcela nevidomí. Není to pravda, bílou hůl nosí lidé napříč diagnózami zrakového postižení.
Zrakově postižení nečtou a nepracují s textem
S tímto tvrzením jsem se setkala poměrně nedávno, kdy mi jedna paní nevěřila, že jsem něco četla na internetu a že píšu blog o zrakovém postižení. Říkala, že to za mě někdo píše, nechtěla věřit tomu, že vše píšu sama. Lidé se zrakovým postižením mají asistivní technologie, které jim pomáhají při práci s textem, při práci na počítači, s mobilním telefonem i tabletem. Jsou to zvětšovací a odečítací programy obsahu obrazovky. Kromě výpočetní techniky existují další elektronické pomůcky na práci s textem, různé čtečky tištěné předlohy či optické pomůcky.
Zrakově postižení nepracují. Co by dělali, když na to nevidí?
Zrakově hendikepovaní pracují v různých oborech, často jsou maséry, živí se hudbou, pracují v kanceláři, v sociálních službách, pracují jako pedagogové, právníci či IT specialisté. Nutno ale dodat, že práce pro všechny, kteří by pracovat chtěli, není. Zaměstnávání osob zdravotně znevýhodněných je velkým problémem napříč všemi hendikepy. Příčiny problému lze spatřit jak na straně hendikepovaných, tak na straně většinové intaktní populace. Společnost je stále nastavena ve větší míře tak, že od věcí odlišných či špatně pochopitelných se odvrací zrak. Strach z jinakosti vytváří bariéry mezi lidmi. Na vině je špatná informovanost a z ní plynoucí zkreslené informace o tom, jak vlastně postižený člověk vystupuje, komunikuje a vypadá. Proto vznikají předsudky tam, kde nejsou na místě. U hendikepovaných takový přístup může vést k nízkému sebevědomí, špatné schopnosti prezentovat sama sebe a očekávání neúspěchu a odmítnutí.
Člověk, který na sebe nevidí, neřeší, jak vypadá
Já na sebe nevidím, ale řeším, jaké mám oblečení, zda je sladěné barevně, vzorově, materiálově či stylově. Mám ráda boty, kabelky i zkrášlování vlasů a obličeje. Jedna z praktických pomůcek, které využívám, je Indikátor barev ColorStar – dříve známý jako ColorTest. Rozpoznává téměř tisíc barevných odstínů, barvy porovnává, detekuje intenzitu a barvu světla, rozpoznává vzory. Obecně lze říci, že každý k sobě přistupuje individuálně, někteří lidé nedbají o svou vizáž bez ohledu na hendikep.
Zrakově postižení si umí maximálně ohřát jídlo v mikrovlnce
Lidé se zrakovým postižením vaří, pečou, smaží, jsou skvělými kuchaři a kuchařkami. Na všechny tyto činnosti si lze najít systém práce, použít pomůcky či absolvovat kurz sebeobsluhy v Tyfloservisu.
Nevidomí lidé neuklízejí
Lidé se mě ptají, jak můžu uklízet, když na to nevidím. Opět jde o naučený systém práce, ale i beze zraku lze uklidit celý byt, luxovat, vytírat, žehlit, utírat prach. Já osobně si netroufám, ale znám i takové, kteří se toho nebojí a umývají si i sami okna.
Zrakově postižení nechodí do muzeí, na vernisáže, do zoo
Pravda je, že primárně jsou tyto zážitky vizuální, ale zrakově postižení navštěvují tyto aktivity v doprovodu vidících či erudovaných komentátorů, a dle výkladu získávají zážitky z akce poslechem obsahu a pobytu v daném prostoru. Velmi často jsou výstavy či expozice zprostředkované i hapticky.
Nevidomí netelefonují
Několikrát se mi stalo, že se mě lidé ptali, jak se se mnou spojí. Vysvětlila jsem, že si zavoláme. Opravdu se divili, že to lze. Souvisí to s bodem o čtení a práci s textem. Zrakově postižení mají telefony s hlasovými výstupy, které jim dovolují pracovat se všemi funkcemi v telefonu takřka jako všem běžným uživatelům chytrých zařízení.
Zrakově postižení nemají televizi. K čemu by jim byla?
I zrakově postižení mají televizory, poslouchají pořady nebo si pustí audiopopis, který je dnes u velkého množství pořadů na hlavních kanálech televizních stanic.
Nevidomí nežijí samostatně
Převládá domněnka, že bez zrakové kontroly se člověk sám o sebe nepostará. Není to pravda. Lidé se zrakovým postižením žijí samostatně, budují si domácnosti a vychovávají děti.
Další texty o životě se zrakovým hendikepem najdete na webu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy.