Kadeřnice Susanne Post iniciovala vznik takového zákona, sama si totiž domácím násilím prošla. Když potom pracovala s některými svými klientkami, zjistila, že i ony se staly oběťmi domácího násilí. „Dotyk může mít velikou moc. Skutečnost, že jsme v místnosti s našimi klientkami, a to i několik hodin, vytváří jedinečnou příležitost zapříst hluboké rozhovory,“ říká Susanne.
Kurz učí nejen kadeřnice to, jaké stopy může domácí násilí zanechat a jak zkusit zavést na toto téma rozhovor. „Na těle obětí jsou rozpoznatelné stopy, jako jsou pohmožděniny či vytrhané vlasy, případně žena má na sobě více make-upu, než je běžné, protože se jím snaží zakrýt následky násilí. Známkou toho, že něco není v pořádku, může být také neustálé rušení termínů v salónu,“ uvádí Susanne příklady. „Oběti domácího násilí jsou mimo jiné i velmi často izolované od blízkých přátel a rodiny. A to je něco, co můžeme během péče o naše klientky odhalit. Stačí být dobrý posluchač, to může někdy velmi pomoci,“ doplňuje Susanne a upozorňuje, že není ničím úkolem napravovat špatné vztahy, ale vědět, kam případnou oběť nasměrovat pro pomoc.
Podobný zákon již prošel v Arkansasu, Illinois a Washingtonu. Ve Spojených státech jedna ze tří žen zažila domácí násilí. V případě mužů je to každý čtvrtý. Míra domácího násilí navíc během období pandemie vzrostla i o desítky procent a lidé, kteří byli vlivem okolností nuceni zůstat doma s agresorem, se ocitli v nesmírně těžké situaci, kdy se jim obtížně hledala pomoc.
Foto: ANGELA