Při studiu na vysoké škole se mě ujaly kamarádky, které mě poctivě doprovázely i průvodcovsky vodily. Šlo jim to velmi dobře, žádné nehody jsme neměly. Jednou mi jedna z nich náhle řekla, že mě na chvíli pustí, jelikož budeme míjet kluka, který se jí líbí. Aby si prý nemyslel něco, co by jí mohlo zhatit námluvy. Hodně mě to zamrzelo, pamatuji si to ještě dvacet let poté. Když se vedou dvě ženy, neznamená to, že mají spolu romantický vztah. Nebo když někdo vede mladou ženu, která se potácí, nemusí to hned znamenat, že je opilá.
Na první pohled to není zřejmé
Jsou zrakové vady, které nevyžadují bílou hůl. Mnozí lidé se orientují samostatně, zvládají pohyb v exteriéru i interiéru, ale nevidí jako „zdraví“, a tak samozřejmě mohou být věci, které jim unikají. Stane se pak, že na takového člověka někdo mluví, kyne, mává, což zůstane bez odezvy. Také se stane, že někdo může mít v aktuální chvíli zrovna hůl schovanou, jelikož je v doprovodu vidící osoby nebo by se mu pletla. Není třeba si hned myslet, že člověk, který neodpoví na pozdrav, je nevychovaný.
Unáhlené soudy
Lidé někdy dělají unáhlené soudy, které jsou od pravdy na hony vzdálené. Mojí babičce vždy hodně záleželo na tom, co si o ní myslí druzí. Aniž by musela, tak v mých 17 letech, kdy jsem bojovala s tím, že nosím opravdu silné brýle, začala v Paříži vysvětlovat naší průvodkyni, proč se stále vodíme. Nakonec jsem ale byla ráda, že o tom začala mluvit, protože z konverzace vyplynulo, že si průvodkyně myslela, že jsem nějaká „divná“. Že by v tom mohl být zrakový či jiný zdravotní problém, ji nenapadlo.
Nejtěžší jsou pro zrakově postižené situace ve velmi hlučném prostředí. Mnohokrát se mi stalo, že jsem někde seděla s holí složenou v klíně či uloženou v kabelce. Průvodce šel koupit něco k pití či si odskočil a náhle po mně někdo něco chtěl. Když nečekáte, že vás bude někdo kontaktovat, reakce přijde až po několika vteřinách nebo také vůbec. Někdy si ten, kdo na vás mluví, může o vás začít dělat nepodložené soudy.
Může to být i jinak
Další příhoda je z veřejné dopravy. Většinou za jízdy přemýšlím o tom, co je třeba udělat, a tak si okolí ve voze moc nevšímám. Ze zamyšlení mě vytrhl hlas ženy, která se rozčilovala, že taková mladá, nevychovaná sedí na sedadle a navíc vůbec nereaguje a ignoruje ji. Pár vteřin mi trvalo, než jsem pochopila, že mluví o mně. Zeptala jsem se, jestli mluví na mě. Paní odpověděla, že na koho jiného, vždyť mi ukazuje průkaz ZTP, abych ji pustila sednout. Mlčky jsem vytáhla svůj průkaz a ukázala na bílou hůl na klíně. Dodala jsem ale, že jestli potřebuje sedět, nohy mám v pořádku a ráda ji pustím. Sebrala se a odešla.
Je tedy třeba myslet na to, že mnohdy může být důvodem nestandardního jednání zdravotní problém. A pokud se jako zrakově postižený setkáte s nevybíravým chováním druhého, pak jeho chování vypovídá o něm, nikoli o vás. Dříve mě podobné chování hodně mrzelo, ale není třeba si ubírat životní energii něčím, co nemůžu ovlivnit. Pokud to tedy jde, snažte se být označeni bílou holí. Někdy sice ani to nepomůže, ale to už není váš problém. Netrapte se tím, že někdy jste v očích okolí za exoty.
Další texty o životě se zrakovým hendikepem najdete na webu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy.