Hypospadie je vrozený rozštěp močové trubice na spodní straně penisu. Vývojová vada nepostihuje ani jedno procento mužské populace. Je dobře viditelná na první pohled, lze ji tedy snadno diagnostikovat. Chirurgicky se běžně řeší od jednoho roku dítěte, úspěšnost zákroku se pohybuje kolem 90 procent. „Proč mě rodiče nenechali operovat jako dítě, je otázka, na kterou stále neznám odpověď. Jako odrostlejší dítě jsem se pro stud ani nezeptal. Myslel jsem si, že je to něco jako odstáté uši. Nabízí se ale další otázky. Proč se stává, že pediatr problém přehlédne? Co řekl mým rodičům? Reagovali stejně i další navštívení lékaři? Toto se mi honilo hlavou. Bohužel se odpověď nedozvím,” odpovídá rozpačitý Petr, který se považuje za extrémně stydlivého člověka. „V době, kdy mi bylo dvacet, nebyl dostupný internet a ani jsem netušil, co to vlastně mám. Zeptejte se lidí na ulici, co je to hypospadie. Já na to přišel náhodou při čtení článku, až když mi bylo 36 let. Okamžitě jsem věděl, že je řeč o mém problém, a ihned jsem se pustil do hledání pomoci.”
Problém má jednoduché řešení, když přichází včas
„Na postup řešení hypospadie - poruchy vývoje penisu s většinou atypickým vyústěním močové trubice, s možným zakřivením penisu, s možným rozštěpem předkožky - není jednotný názor. Pokud je penis rovný, chlapec dobře močí a je dobrý estetický nález, většinou se tyto lehké poruchy vývoje penisu neřeší, muži jsou s penisem spokojeni a žijí plnohodnotný život včetně dobré sexuální aktivity. Těžší vývojové poruchy se většinou řeší v dětském věku. Nyní se doporučuje operace po čtvrtém roce, některá pracoviště však operují již mezi 1. a 2. rokem života,” osvětluje urolog Oldřich Šmakal. „V České republice je systém péče o děti s hypospadií dobře propracovaný, pacienti se léčí v centrech dětské urologie v Praze, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Ostravě a Plzni. Tato pracoviště mají pro dospělé pacienty andrologické ambulance, kde se nálezy na penisu posoudí a v případě potřeby operují. Není nutné, aby si pacient hledal pomoc v zahraničí,” dodává.
Vysvětlení uznávaného českého urologa ale neplatí pro Petra, který svůj problém začal řešit až v dospělosti. „Každá hypospadie je jiná a může se projevit jedním, kombinací nebo všemi defekty. Moje forma je mírného typu, bohužel od všeho něco, jak se vyjádřil při vyšetření profesor Andrej Sukop,” vysvětluje Petr, kterého podle jeho slov všichni čeští lékaři odmítli. Pomoc u nich hledal vytrvale tři roky, nabídnuta mu byla maximálně obřízka. Nic neřešící amputace části penisu neodlučitelně spjaté s jeho sexualitou. Předkožka jako jediná totiž pro svou citlivost dokázala Petrovi kompenzovat tah a bolest při tlaku na zakřivená topořivá tělesa. „Několik lékařů mi dokonce řeklo, že když už jsem měl nějaký sexuální život, tak není potřeba nic řešit a zvykl jsem si. To, že byl vždy mizerný, nebyl pro ně důvod,” stýská si Petr, který se celý život vyhýbá společným sprchám, ve kterých prý přicházejí nechápavé pohledy, dotazy a úšklebky. Série traumat ho ale posílila natolik, že je nyní schopný o problému veřejně mluvit. Nejtěžší jsou pro něj ale vždy začátky s novou partnerkou.
Člověk se nemůže odpoutat od myšlenky, jestli není partnerce odporný
Seznámení pro Petra problém nebývá. Je společenský a dokáže mluvit o všem. Když ale přijde na intimní chvilku, vše se podle něj pokazí. „První sex s novou partnerkou bývá stres kvůli její reakci. I když se snaží být žena milá, kvalitě to nedodá. Člověk se neodpoutá od myšlenek na to, co si o tom myslí, jestli se jen nesnaží být tolerantní a přitom vnitřně necítí odpor, zklamání. Nebo je její reakce rozpačitá a je to vidět i přes nevyřčené. To je pak špatné,” shrnuje Petr. „Někdy i samotná erekce bývá bolestivá. Takže při aktu je nutná častá komunikace, tohle ano, tohle už ne, anebo úplné ‚odpískání’ aktu. Lepší je pak jen masturbace. Momentálně jsem sám a vůbec nemám odvahu ani pomyšlení něco nového zkoušet, navazovat. Jak pro zdravotní problém, tak mizernou psychiku. Předtím to nebylo kvalitní, ale teď už nepřipadá v úvahu ani vlastní uspokojení,” přechází k problému, který mu způsobil zákrok zahraničního lékaře.
Nadějná operace skončila propadákem
Po nespočtu odmítnutí v Česku našel zoufalý muž pomoc v zahraničí. Prodal, co mohl, částečně mu přispěla i rodina a kamarádi. S důvěrou přijal nabídku nemocnice v zahraničí, jejíž ředitel mu přislíbil skvělý výkon. Bohužel, opak byl pravdou. Petrův zdravotní stav se zhoršil a je bez peněz. „Mám vyjádření mnoha doktorů, které jsem začal po katastrofickém zákroku oslovovat, že se jedná o jednoznačně špatně provedenou operaci. Žádám s pomocí kamaráda právníka o odškodnění.” Bohužel většina z dalších oslovených lékařů v zahraničí Petra odmítla s tím, že si na revizi netroufá. Několik měsíců denně tak hledal nejlepší odborníky a nakonec mu byla nabídnuta kompletní revize v největší turecké nemocnici u profesora Tolga Karajana. Základní částka, hradící pouze léčbu, je ovšem 6 tisíc euro.
Sbírka
„Po zpackané operaci je veden soudní spor, s jehož náklady mi pomáhá známý. Bohužel osobně na dosažení spravedlnosti finance nemám. Dvakrát jsem oslovil ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo spravedlnosti. Ani mi neodpověděli,” stěžuje si zklamaný Petr a dodává, že fotky svého penisu už poslal tolika doktorům, že ani neví, kdo všechno jeho genitálie viděl. Nebojí se proto jít s kůží na trh ani teď, když shání peníze, aby mohl podstoupit další operaci. Snad už finální.
Petr pracuje jako hospodář nářadí, miluje sport, pravidelně posiluje, rád přichází věcem na kloub. Kvůli operaci prodal svůj fotoaparát, čímž se vzdal svého koníčku, kdy při cestování poznával a dokumentoval jiné kultury. Jeho největší láskou je ale hudba, která mu pomáhá psychicky. Na své okolí působí jako usměvavý pozitivní kluk. Jde ale o pracně nasazenou masku. V noci nespí, bere prášky na uklidnění, stále leží v knihách a na internetu. O pomoc žádá veřejnost prostřednictvím sbírky na dárcovské platformě znesnáze21, v rámci níž otevřeně mluví o svém problému ve videu. Neskrývá tvář, neskrývá emoce. Ačkoli ví, že se mu to může vymstít třeba při jízdě veřejnou dopravou nebo na ulici: „Hlupáků se nebojím. V životě jsem zažil mnoho těžkostí. Krádež auta, vykradení garáže, její ztrátu z důvodu špatně sepsané smlouvy rodiči, pocit nutkání jít okamžitě domů, kde mi pak rodič po deseti minutách umřel v náručí, několik operací atd. Hulváti mě nemůžou zaskočit. Ano, stydím se, ale nebojím se. Nechci se bát. Děkuji za to, že jsem to mohl napsat,” říká s odhodláním.
Petr žádá o pomoc, ale sám ji stejně postiženým mužům také nabízí. „Pokud má někdo podobný problém, ať se klidně obrátí na mě. Poradím, předám zkušenosti i kontakty na skvělé lékaře, kteří se snaží vyjít maximálně vstříc například i pomocí videokonzultací zdarma. Ale bohužel ne tady, ve své rodné zemi jsem lékařskou pomoc a ochotu nenašel” uzavírá.