Ty jsi čerstvě odmaturoval. Jak ses připravoval?
Poslední měsíc před maturitou byl nejtěžší. Měl jsem strach, že se mi něco nepovede nebo že něco zapomenu. Člověk se na tu chvíli soustavně připravuje celé čtyři roky, ale stát se může cokoliv. S učením mi doma všichni pomáhali. Mamka mě pravidelně zkoušela z různých maturitních okruhů. Držela v ruce poznámky a ptala se. Byla to skvělá příprava. Nakonec to i přes moje obavy dopadlo všechno dobře a já úspěšně odmaturoval.
Jak vnímáš přechod z gymnázia na vysokou školu?
Když jsem přebíral maturitní vysvědčení, měl jsem smíšené pocity. Byl jsem rád, že jsem všechno zvládl, ale zároveň jsem byl smutný, protože končí jedna etapa v mém životě. Čtyři roky na gymnáziu ve společnosti skvělých spolužáků a skvělých inspirativních učitelů. Během studia jsem cítil podporu nejen od rodiny, ale také od učitelů a spolužáků.
Vím, že na vysoké škole to bude jiné. Učitelé tam nejsou už tak osobní jako na střední škole. Je tam více studentů a také je tam trochu jiný způsob učení. Každý, kdo nastupuje na vysokou školu, má jisté obavy. Já ale věřím, že to všechno zvládnu a že budu na svá vysokoškolská léta vzpomínat stejně tak krásně, jako vzpomínám teď na ta středoškolská.
Jaký obor budeš na vysoké škole studovat?
Už od sedmi let jsem věděl, že chci studovat právo. Měl jsem jednoznačný cíl a celou dobu jsem si za ním šel. Nakonec se to vyplatilo a já byl přijat na dvě vysoké školy ke studiu práva. V budoucích týdnech budu nastupovat na jednu z nich.
Předpokládám, že doma byli nadšení.
Když jsem se to dozvěděl, hned jsem volal mamce a oba jsme se štěstím rozplakali. Rodina je na mě pyšná a nejen rodina, ale i přátelé a známí. Jak jsem říkal, od malička jsem snil o této chvíli a nejednou je to tady.
Byly přijímací zkoušky těžké?
Díky organizaci ROMEA jsem mohl absolvovat přípravný kurz, který mi pomohl připravit se na různé typy otázek. Když si člověk koupí knihu a učí se doma, je to jiné. Když například narazí člověk na nějaký problém, musí na něj doma přijít sám. Díky přípravnému kurzu jsem ale mohl takovéto problémy diskutovat s odborníkem a tím se lépe připravit na přijímací zkoušky.
Kdo pro tebe byl/je při studiu největší motivací?
Rozhodně moji rodiče. Taťka má pouze základní školu a mamka je vyučená. Možná právě proto vědí, jak je vzdělání důležité a celý můj život mě motivují ke studiu. Vždy, když jsem potřeboval něco do školy, rodiče mi pomohli. Nevím, jestli jim budu moci někdy dost poděkovat za všechno, ale snažím se, aby na mě byli pyšní. Obětovali pro moje vzdělání hodně a já jim to chci alespoň trochu vrátit.
Další motivací jsou mí vrstevníci ze setkání BARUVAS. Vždy, když tam jedu, získám obrovskou motivaci. Každý studuje jiný obor a má jiné ambice, ale cíl máme všichni stejní. Chceme vést šťastný a úspěšný život. To mi vždy dodá energii pro další studium.
Vím o tobě, že jsi dlouhodobě spolupracoval s firmou Microsoft. Řekneš nám o tom něco?
Do roku 2019 jsem spolupracoval s firmou Microsoft v rámci programu STC (Studentské trenérské centrum). Dostával jsem školení o všech novinkách, které Microsoft má. Následně jsem své nově nabyté znalosti předával na základních a středních školách, hlavně v Olomouckém kraji. Je skvělé, že jsem díky tomu také poznal nové lidi a vytvořil si řadu cenných kontaktů.
Jak se člověk dostane k tak zajímavé práci?
Jako každý velký okamžik v mém životě i toto byla souhra náhod. Na internetu jsem zahlédl nabídku na spolupráci s firmou Microsoft. Přihlásil jsem se, a nečekal jsem, že mě vyberou. Na pohovoru se mě ptali na mé zkušenosti v IT, na koníčky, na motivaci atd. Stačilo mít nadšení a chuť se rozvíjet, trochu zkušeností v IT a odhodlání. Po tomto pohovoru jsem postoupil do celostátního kola výběrového řízení, které probíhalo v Praze, v sídle Microsoftu. Pohovor byl v českém a anglickém jazyce a byl celkem strukturovaný. Všechno se nakonec povedlo a já jsem se mohl v rámci programu STC naučit nové věci, které jsem následně předával na základních a středních školách v Olomouckém kraji.
Před dvěma lety jsi byl ve Spojených státech. Jak ses tam dostal?
To je taková vtipná příhoda. Navštěvoval jsem v Brně kurz, který ukazoval možnosti studia v USA. Tam jsem se dozvěděl o soutěži, kterou pořádá Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických spolu s Velvyslanectvím Spojených států amerických v Praze. Napsal jsem několik esejí o různých tématech. Důležité byly samozřejmě moje znalosti anglického jazyka a také moje motivace ke studiu v zahraničí. Asi za 3 týdny mi přišla pozvánka na ústní pohovor do Prahy. Pocházím z Přerova a cesta do Prahy není zadarmo. Požádal jsem mamku, aby mi půjčila peníze na cestu a mohl jsem tedy jet. Ve vlaku jsem si ještě opakoval anglická slovíčka. Celý pohovor na velvyslanectví proběhl v angličtině. Ptali se mě na mnoho věcí, například i na to, jak vnímám romskou kulturu. Okruh otázek byl opravdu široký. Z pohovoru jsem odcházel s tím, že jsem to zkusil a i to je zkušenost. Za dva týdny mi přišel e-mail, ve kterém bylo napsáno, že jsem byl vybrán pro měsíční studijní a poznávací pobyt v USA s názvem Benjamin Franklin Transatlantic Fellows Summer Institute.
Já o tobě vím, že tě hodně zajímá i politika. Angažuješ se v tomto směru nějak?
Ano, celkově se o politiku zajímám a celkem se v ní angažuji, alespoň tedy v mém okolí. Byl jsem například hejtmanem Zastupitelstva mládeže Olomouckého kraje. Zastupitelstvo má za cíl nejen rozvíjet Olomoucký kraj, ale hlavně podporovat a pomáhat dětem, žákům i studentům. Pořádali jsme mnoho sportovních, uměleckých a vědomostních soutěží. Setkávali jsme se s mnoha politiky, se kterými jsme debatovali o různých tématech. Mimo to jsem díky organizaci ROMEA mohl vycestovat do Belgie, kde jsem se zúčastnil semináře Roma Youth Advocacy Seminar, který probíhal v rámci „Romského týdne" v Bruselu.
Mám odvážnou otázku. Máš čas i na nějaké koníčky?
No (smích), mým největším koníčkem je studium. Rád se dozvídám nové informace. Věřím, že všechny informace, které se naučím, se mi budou v budoucnu hodit. Od malička hraji na klavír. V době maturity to byl můj největší relax. Jsem schopný si o půlnoci sednout ke klavíru a hrát.
Jsi stipendistou organizace ROMEA. Jak ti stipendium pomáhá finančně?
Díky stipendiu jsem získal jakousi finanční nezávislost. Nemusel jsem vybírat mezi zaplacením učebnic, nebo cestovného do školy. Nemusel jsem tolik zatěžovat rodinný rozpočet. Mohl jsem si zaplatit i hru na klavír a tudíž jsem rodičům alespoň trochu ulehčil.
Co dalšího ti stipendium dalo?
Získal jsem přátele. Lidé, co tvoří stipendijní program, a i studenti, kteří jsou ve stipendijním programu, jsou skvělí. Každé setkání s nimi mě motivuje. Mohl jsem díky stipendiu poznat i velmi zajímavé lidi. Dále jsem mohl cestovat a zúčastnit se zajímavých konferencí, stáží a dalších setkání.
Vzpomínáš si na své první setkání BARUVAS?
Moje první setkání proběhlo v Brně. Bál jsem se. Neznal jsem ty lidi okolo a nevěděl jsem, jestli mě mezi sebe přijmou. Po pár hodinách bylo ale všechno jinak. Poznal jsem skvělé lidi, díky kterým jsem získal novou sílu. Sdílíme podobné osudy, máme podobné problémy. Naučili jsme se s tím vypořádat po svém. Během chvíle jsem věděl, že tady jsem doma. Mělo to pro mě obrovský význam. Díky BARUVAS jsem poznal více romskou kulturu a romský jazyk. Romština je krásný jazyk a já se snažím se v něm zdokonalovat. Když někde slyším romštinu, tak tomu rozumím. S mluvením mám stále trochu problém, ale budu na tom v budoucnu pracovat.
Jak jsi prožil léto?
Celé léto jsem strávil v Londýně, kde jsem se zdokonaloval v angličtině a měl jsem tu sjednanou brigádu. Teď už jsem ale zpátky v České republice a odpočívám před nástupem na vysokou školu.
Podpořit romské studenty v plnění jejich snů můžete i vy. Podílet na jejich stipendiích se můžete ZDE.
Rozhovor vyšel na serveru Romea.cz.
Foto: Archiv Michaela Mitraše a Petr Zewlakk Vrabec