„Necítím se být ženou, jak mě označili po narození. Nejsem žena, nenaplňuji představu o ženě v současné společnosti. Taky nemůžu vystát, když na mě pohlíží jen jako na maskulinní, občas se prezentuji velmi žensky, nosím šaty, make-up a tak,” říká Tova ze Slovinska. Označuje se za nebinární nebo trans. Narodil*a se do ženského těla, v dospělosti se rozhodl*a pro odstranění prsou a dělohy, má však stále vaječníky. Jak se mu/jí ve Slovinsku žije, jaký má vztah k množství svých tetování a co přesně být nebinární znamená? O tom více v rozhovoru doplněném o sugestivní portrétní snímky od fotografky Terezy Koňaříkové.
Máš oholenou hlavu, žádná prsa a hodně tetovaní. To není úplně běžný vzhled.
Necítím se být ženou, jak mě označili po narození. Nejsem žena, nenaplňuji představu o ženě v současné společnosti. Taky nemůžu vystát, když na mě pohlíží jen jako na maskulinní, občas se prezentuji velmi žensky, nosím šaty, make-up a tak. Už asi od pěti let jsem chtěl*a být víc klučičí, ale ne jako být doopravdy klukem. Osobně jsem nikdy neměl*a problém se svým tělem, na rozdíl od toho, jak to bývá ve většině transgender příběhů. Byl*a jsem se svým tělem spokojený*á, jen něco tak úplně nesedělo. Naštěstí moje výchova byla genderově neutrální, takže jsem mohl*a nosit, co jsem chtěl*a. To trochu pomohlo, ale pořád ne úplně, protože jsem stejně nezjistil*a, že jsem nebinární nebo trans. Zjistil*a jsem to teprve před čtyřmi lety a s tím také to, že existuje slovo pro to, jak se cítím.
Nakreslím ti to:
Jsou binární gendery holka / kluk. Nebinární mohou být kdekoliv mezi tím nebo i mimo. Necítím se být ani klukem, ani holkou, nikde mezi tím ani kombinací obou. Vždycky říkám, že můj gender se vznáší někde kolem, ale cítím jeho přítomnost.
Takže ses přece jen narodil*a ve správném těle.
Pro některé z nás to nikdy nebylo jako narodit se ve špatném těle. A to bych rád*a řekl*a i za binární trans lidi. Spíš je to tak, že jejich tělo nevypadá úplně tak, jak si ho představovaly*i. Často ho chtějí změnit jen částečně, aby se cítily/i být víc ve své kůži. Vlastně je nevhodné říkat, že se někdo narodil ve špatném těle. Ony*i ho nemusí nenávidět ani nemusí být špatné.
Existuje termín dysmorfie, který se používá pro cisgender lidi. Například ženu po porodu označenou jako ženu, které se nelíbí její prsa, a proto si, řekněme, nechá udělat prsa nová a cítí se lépe. Se slovem dysforie se setkáme v souvislosti s transsexuály a znamená to, že ten člověk má pocit, že některá část jeho těla tam vůbec nepatří.
Takže co tě nakonec přimělo se rozhodnout pro operaci?
Máme v rodině rakovinu, takže pro mě bylo o hodně snazší nechat si odstranit prsa a dělohu. Už od sedmi let jsem věděl*a, že nechci mít děti. Vlastně jsem si vždycky chtěl*a nechat odstranit dělohu. Nechtěl*a jsem to mít uvnitř sebe. Taky protože jsem trans a nechci mít menstruaci. Miloval*a jsem svá prsa. Miloval*a jsem to, jak vypadají na těle a jakou mi dělají postavu. Ale čím víc jsem odstranil*a, tím víc jsem v bezpečí.
Cítil*a jsi potom nějakou změnu?
Naprostou úlevu! Byl to nejlepší pocit, když jsem se probudil*a po hysterektomii (odstranění dělohy). Pořád ale mám vaječníky, sice je u nich také riziko rakoviny, ale nechci brát hormony nebo léky testované na zvířatech.
Jo, byla to okamžitá úleva. Taky když mi odstranili prsa, měl*a jsem z toho dobrý pocit. Míval*a jsem kvůli nim nepřetržité bolesti zad, kříže a krční páteře. Od té doby, co jsem zjistil*a, že jsem nebinární, přidal*a jsem se k neziskovce a dobrovolníkům v organizaci TransAkcija v Lublani.
Takže potkáváš lidi, kteří se cítí stejně.
Ano, ale Lublaň je malé město, takže spousta trans lidí žije spíše na jeho okraji nebo někde na vesnici. Ne každému je to příjemné, ať už kvůli sobě nebo kvůli občasným narážkám od pobožných nebo netolerantních lidí a rodin. Někdy to může být i nebezpečné. Nebo někteří trans lidé si třeba nemůžou dovolit operaci. Já měl*a štěstí, protože nechci brát hormony, takže to bylo mnohem jednodušší.
Věříš v duši a reinkarnaci?
Ne. Tohle tady bylo vždycky. Běloši nevynalezli gender. V mnoha kulturách znají běžně víc než jen dvě pohlaví, dalo by se vlastně říct, že kolonizace tohle všechno smazala a zjednodušila dělení pohlaví na základní dvě. Bohužel je to tak, že bělošská kultura potlačila všechno to, co jí není vlastní, a přitom to tady vždycky bylo, především u jiných kultur. Například hidžra v Indii - dítě, které je po porodu označeno jako kluk, v naší společnosti by ho označili jako trans ženu. U takových dětí se věří, že jsou požehnány a nosí štěstí. Žijí však na okraji společnosti. Původní americké kmeny znají zase „dvě duše“. Tyhle vlivy samozřejmě pronikají i do hudby a celé kultury.
Máš nějaké tetování, které by s trans souviselo?
Měl*a jsem problém se slovem queer, protože mě přitahují převážně cis muži. Nikdy jsem se s tím tak úplně neidentifikoval*a, takže jsem si to vytetoval*a, jen abych si na to zvykl*a. Tohle je na podporu mých sester! Píše se tu „Nejen sestry“ a je pro mě hodně důležitý. Nechal*a jsem si ho vytetovat po tom, co se se mnou rozešla přítelkyně. Znamená respektuj, ochraňuj a vždy podporuj trans ženy, ať se děje co se děje. Vegan tetování mám, protože jsem vegan už 10 let a nikdy se to nezmění.
Necháš si potetovat hrudník?
Chtěl*a jsem tetování hrudníku, ale potom jsem si nechal*a vytetovat autogram, který jsem dostal*a od trans zpěvačky Laury Jane Grace z Against me! Tak jsem začal*a sbírat spíš menší věci.
Přemýšlel*a jsi o tetování, které by zakrylo ty jizvy?
Ne, jizvy se mi líbí, asi je nikdy nepřetetuju kvůli tomu, jak vypadají, jedině kvůli designu tetování.
Jak jsi vlastně prožíval*a bolest během tetování, když jsi měl*a nepřetržité bolesti zad a páteře?
Ze začátku jsem tu bolest necítil*a vůbec. Moje tetování sice vyjadřují a mají transgender téma, ale určitě nevyjadřují to, jak se cítím ohledně svého genderu. Mám jich hodně, protože si chci pamatovat některé jedinečné momenty, ale taky mám další tetování z jiných důvodů.
Foto: Tereza Koňaříková