„Co byste si pomyslel(a), pokud byste procházel(a) / projížděl(a) kolem stavby a viděl(a) dělníka, jak sedí vedle výkopu a kouří?“, taková otázka se náhodně zobrazila některým respondentům ve věku od 15 do 36 let z celé republiky, ta druhá obsahovala jen jedno slovo navíc „romského“. Zatímco v první věkové skupině od 15 do 30 let se odpověď na etnicky zatíženou otázkou lišila jen o 4 procenta, v druhé od 21 do 36 let byl rozdíl až 9procentní. Oproti roku 2014, kdy respondenti odpovídali na stejnou otázku, se ale jedná o zlepšení patrné především u mladší generace. Tento trend se ukazoval ve většině dalších otázek: Romům jiným metrem častěji měřili lidé starší, zatímco pro mladší respondenty se rozdíl smazával. Obecně se ale role etnicity zmenšovala, avšak přetrvávala v oblastech, ve kterých hraje zásadní roli bydlení a sociální dávky.
Demeterová ne
Jestliže padla klasická otázka na pronájem bytu větší (5členné) rodině ve spojení s typicky romským jménem jako Erika Demeterová, ochotu pronajmout byt vyjádřila méně než polovina mladých lidí. U typicky česky znějícího jména naopak s pronájmem nemělo problém ¾ respondentů. Sociologové upozorňují, že postoj respondentů se za posledních 6 let vlastně nezměnil, přestože případy nerovného přístupu k bydlení byly opakovaně medializovány a padla za něj i dvacetitisícová pokuta ze strany České obchodní inspekce.
Zajímavé je, že k pronájmu byli méně ochotní vysokoškoláci, ti obecně soužití s Romy považují za ještě problematičtější než lidé s nižším vzděláním. „Soužití s Romy následně jako více problematické hodnotí vysokoškoláci (89 %) a lidé s maturitním vzděláním (86 %), oproti lidem bez maturity (79 %) a lidem se ZŠ vzděláním (68 %),“ konstatuje se v průzkumné zprávě. Přitom respondenti mají pocit, že o etniku mají dostatek informací, stejně jako „o bezdomovcích“, kteří skončili hned za Romy.
Stejně propastný rozdíl jako u příkladu s bytem se projevil v případě, že byli respondenti dotazování na poskytnutí jednorázové státní podpory ženě, které se narodila dvojčata. „Jestliže není zmíněna etnicita matky, má nárok na státní příspěvek podle více než 4/5 respondentů v obou skupinách, v případě, že se jedná o Romskou matku, uvádí toto jen 1/2 respondentů,“ upozorňují autoři průzkumu a dodávají, že ženy jsou přejícnější. Ve srovnání s průzkumem před 6 lety výrazný rozdíl opět trvá.
Z baterie tuctu experimentálních otázek se polovina týkala v příznakové variantě Romů, zbývající se ptali na situace s Vietnamci, muslimy, Rusy nebo černochy.
Na sítích se neargumentuje
Naopak k výraznějším posunu došlo v míře citlivosti vůči rasismu, kdy vtipy a statusy na účet Romů jako urážlivé hodnotí stále více mladých lidí. Zásadní roli v hodnocení hraje vzdělání – čím vyšší, tím pravděpodobněji bude respondent hodnotit vtip jako rasistický. Ve srovnání s předchozím průzkumem ubylo lidí, kteří takové vtipy považují za vtipné nebo vystihující podstatu věci.
Citlivější jsou mladí lidé také k rasistickým statusům, oproti roku 2014 však volí jiný přístup k jejich řešení. „Nejvýrazněji, více než trojnásobně, v čase narostl podíl těch, kteří by nahlásili pisatele za porušování pravidel. Na druhou stranu oproti roku 2014 ubylo respondentů, kteří by se pustili do komentování a argumentace. Aktuálně se tedy řešení posouvá spíše mimo konfrontaci k anonymnějšímu postupu či častější ignoraci,“ tvrdí autoři průzkumu.
Faktor vzdělání rezonuje také v hodnocení případů sterilizace Romek a jejich odškodnění, které se teprve loni ustanovilo zákonem. Většina dotazovaných se přiklání k názoru, že se jednalo o zločin, který by měl stát odškodnit. Opět zde vidíme rozdíl mezi mladší a starší věkovou skupinou, přičemž starší je vůči nuceně sterilizovaným Romkám rezervovanější. „K názoru, že jde o logický krok státu se také významně častěji klonili respondenti z cílové skupiny 15-30 let, pokud pocházeli z Ústeckého kraje. Ve starší cílové skupině 21-36 let byli pro odškodnění častěji mladší lidé ve věku 21-25 let. Za logický krok sterilizaci Romských žen považovali, stejně jako v mladší cílové skupině, nejčastěji vyučení a středoškoláci bez maturity,“ uvádí sociologové.
Velmi podobně se mladí Češi staví k zažité praxi, kdy jsou romské děti bez hendikepu automaticky posílány do speciálních škol – zatímco mladší skupina to častěji vnímá jako upírání práva na vzdělání, starší za tím vidí nepřipravenost děti na běžnou školu.
Mladší se přátelí víc
K násilí z nenávistí přistupují mladí Češi přísněji, než tomu bylo v roce 2014, nehledě na věkové skupiny. Většina jej vnímá jako velké nebezpečí pro společnost a hodnotí jej jako negativní nejen pro oběť, ale také pro celou skupinu, k níž náleží. „Tři čtvrtiny mladých by také souhlasilo s vyššími tresty pro útočníky a také s určitým omezením projevu, aby bylo možné chránit jedince před nenávistnými projevy (např. na internetu). Naopak nejméně mladých se ztotožňuje s tvrzením, že násilí z nenávisti je čistě záležitostí útočníka a oběti, a také s názorem, že oběti si za napadení často mohou samy,“ konstatuje se v průzkumu. S tím souvisí i větší ochota trestat nenávistné projevy na sociálních sítích a verbální projevy obecně.
Na rozdíl od roku 2014 se umenšily osobní kontakty mezi majoritou a Romy. Stále platí, že čím vyšší vzdělání, tím měně setkání s příslušníky romské menšiny. Podstatně se ale zlepšila situace v nejmladší věkové kategorii, kdy lidé ve věku do 19 let mají více romských spolužáků, známých i přátel.
Celkově se zdá, že hlavním výstupem průzkumu ve vztahu mladých Čechů k Romům je nárůst informovanosti i teoretického backgroundu, který se ale zatím tolik nepřenáší do praktického života. V těchto souvislostech bude případně velice zajímavý, možná rozhodující případný průzkum za dalších 6 let a otázka zdali se přenese obecně zvýšená citlivost vůči minoritám do konkrétních osobních vztahů a situací a zdali ty navázané u mladší věkové skupiny vydrží.
Celou výzkumnou zprávu čtěte zde.
Ilustrační foto: Lukáš Houdek