„K práci asistentky pedagoga mě přivedla čistá zvědavost,“ vzpomíná Anna Farkašová. Jako terénní pracovnice úzce spolupracovala s broumovskou praktickou školou a často od učitelek slyšela, jak náročná může být práce s dětmi z vyloučených lokalit. „Chtěla jsem se o tom přesvědčit na vlastní kůži,“ říká se smíchem. Děti, které ve vyloučené lokalitě Polákovy domy nebo Soukenická žily, znala. Jako začínající „teréňačka“ přicházela do rodin, jež se potýkaly s problémy, které by bez pomoci Centra sociálních služeb Naděje Broumov nedokázaly samy vyřešit. Nejčastěji se jejich problémy týkaly ztráty bydlení, chybějící nájemní smlouvy, nevrácení kauce, nedoplatků za energie, vyřizování pochůzek na úřadě, ale i špatné docházky u dětí. Přestože se jim snažila pomoci, zpočátku se setkávala s nedůvěrou rodičů. Ale děti současně docházející do nízkoprahového klubu, který pod organizací fungoval, byly jiné. Bavilo je dělat různé aktivity a učit se nové věci. Tyto zkušenosti ji přivedly k tomu, aby se věnovala vzdělávání a integraci romských dětí.
Za lepším životem
Anna má sama romské kořeny, které ji ovlivnily v jejím životě. Narodila se na Slovensku, odkud pocházel její otec. Když jí bylo šest let, odstěhovala se s maminkou do Broumova, kde žije dodnes. „Máma v Galantě neměla nikoho, takže přesun do Čech byl pro ni logický. Protože Galanta leží blízko maďarské hranice, doma mluvili jen romsky a maďarsky,“ vzpomíná na začátky v Česku. Ve škole proto dostala odklad a místo do první třídy nastoupila na rok do školky, protože neuměla česky ani slovo. Ale jako každé dítě se rychle učila a češtinu rychle ovládla. Ve škole jí to šlo a nakonec na přání matky dokončila střední obchodní akademii. A teď studuje znovu, a to sociální práci na střední škole Spektrum v Mladé Boleslavi.
Když před rokem a půl přišla nabídka od vedení školy, aby nastoupila jako asistentka pedagoga do broumovské základní a praktické školy, pro změnu se nadchla. „S dětmi to bylo zpočátku náročné, a to přitom mám sama dvě dcery, které jsou hyperaktivní. Ale tyto děti pocházely většinou ze sociálně vyloučených lokalit a měly výchovné problémy. Musely řešit různé obtíže, které já jsem nemusela. Souviselo to nejen s výchovou, ale i s prostředím, kde mnohdy od narození žily,“ zamýšlí se a dodává, že jí v začátcích na nové pozici pomohly zkušenosti nabyté v nízkoprahovém klubu, kde s dětmi z vyloučených lokalit pracovala.
„Na druhou stranu jsem některé rodiny vůbec neznala, přistěhovaly se relativně nedávno. Ale i když se z nich většina snaží úspěšně začlenit do života v novém městě, některým se to nedaří,“ naťukne problém, se kterým se v Broumově poslední roky potýkají. Zatímco starousedlí Romové se stěhují z Broumova do okolních měst, nové rodiny přijíždějí do města za lepším životem a často končí v domech vyloučené lokality.
„Moje dcera odjela do Prahy, dcera mé kamarádky zase do Hradce Králové. Tím, že tu vnímáme nedostatek pracovních míst, téměř žádné kulturní vyžití ani prostor, kde by se mohly maminky s dětmi scházet, vyhání to mladé rodiny pryč z města. Místo nich se tu stěhují Romové z různých míst republiky, jako je Jaroměř, Ústí nad Labem, Kolín, Červený Kostelec, ale jsou tu rodiny i ze Slovenska,“ vysvětluje a dodává, že starousedlíci nechtějí žít v lokalitách, které se jim postupně mění před očima. Sama Anna už stěhování z tohoto důvodu zažila, i když jen v rámci města.
„Když jsem měla děti ještě malé, bydleli jsme v klidné lokalitě na okraji města, kde stály dva činžáky Polákových domů. V naší bytovce jsme žili jen čtyři romské rodiny a zbytek byly majoritní,“ rozpovídá se a vzpomíná, že do těchto míst dřív Romové vůbec nezavítali, protože to bylo daleko od centra. Situace se však za deset let rapidně změnila. Bývalé vedení města začalo postupně do činžáků sestěhovávat Romy, protože tam nebyli nikomu na očích oni ani jejich potíže. Rozhodnutí města způsobilo, že se z původně klidné lokality postupem času stala vyloučená lokalita se špatnou pověstí. Proto si zažádala u města o jiný byt a odstěhovala se. Po čase si byt odkoupila do osobního vlastnictví. Jenže spousta Romů a bývalých Anniných klientů takovou možnost kvůli dluhům nemá.
„Momentálně stojí v čele Broumova Arnold Vodochodský a mám z něj pocit, že je jeho zájmem zlepšovat vztahy mezi majoritou a Romy,“ pochvaluje si současné vedení města.
Získat respekt
„Když jsem nastoupila do nové práce, byl to pro mě docela šok, jak tu bylo živo,“ vypráví Anna o škole, kam z 90 % docházejí romští žáci. Přestože loni působila ve třídě deváťáků, letos je asistentkou sloučené třídy, kam současně dochází sedmý, osmý a devátý ročník, kde jsou většinou děti s lehkým mentálním postižením. Ve zdánlivě nesourodé třídě, ve které je pouze devět žáků, si s nimi musela vybudovat vztah, což nebylo snadné. „Děti jsou zvídavé a rády testují hranice. Musela jsem být důsledná, pozorná, ale zároveň jim ukázat, že se na mě mohou spolehnout. Dnes už to klape, jak má,“ usměje se a přizná, že její romská identita byla jedním z faktorů, které jí pomohly. Jako romská asistentka pedagoga si získala respekt svých žáků. Rodiče ocenili, že na škole je někdo, koho roky znají a důvěřují mu.
„Děti se o to, že jsem Romka, zajímaly, protože na škole, kam z naprosté většiny docházejí romští žáci, nikdy neviděli romskou asistentku. Když zlobily nebo jim ujela nějaká vulgarita, napomenula jsem je romsky a ony zpozorněly. Vzala jsem si je na stranu a zeptala se jich, zda by takhle mluvily i před svojí mámou. Zastyděly se a omluvily se,“ vypráví. „Dalším faktorem byl můj respekt k učitelkám. Vysvětlila jsem dětem, že se k nim nemají chovat špatně, protože to není dobrý přístup. Ukázala jsem jim, že jsem sice na jejich straně, ale že musí dodržovat určitá pravidla,“ pokračuje.
Anna si myslí, že má k dětem blízko i díky tomu, že má sama tři a ví, o čem si s nimi může povídat. Práce s nimi je ale náročná z toho důvodu, že tyto děti je těžké něčím zaujmout, aby během hodiny udržely pozornost.
„Navíc tam máme v jedné třídě hned tři ročníky, takže se musíme s paní učitelkou domluvit, jak hodinu uspořádat, abychom zapojily všechny děti. Někdy se stane, že si musíme role rozdělit a já se věnuji osmákům a deváťákům, kteří mají podobnou látku, a kolegyně se věnuje sedmákům, pokud mají zrovna hlavní předmět jako matematiku nebo češtinu. Pokud mají přírodovědu nebo zeměpis, zadáme jim téma práce a oni pracují. S pozorností vydrží půl hodiny, zbývajících patnáct minut jim necháme volnou hodinu a prostě si s nimi povídáme nebo s nimi řešíme něco, co chtějí,“ prozrazuje.
Anna se snaží být pro děti oporou a poradcem, zvlášť pro ty, které mají problémy doma nebo se svým okolím, popřípadě jsou kvůli hyperaktivitě pod medikací. „Máme i děti z dětského domova a ty řeší většinou rodinné vztahy. Někdy přijde dítě pozdě na výuku, naštvané, a u takového dítěte nejde jen tak vyhrknout, proč přišlo pozdě. Snažíme se zjistit, zda se něco nestalo. A ono se rozpovídá. Během několika minut se mu uleví a pak můžeme v klidu začít výuku,“ popisuje.
Tím, že vedle asistenta pedagoga zastává i pozici sociálního pedagoga, je v úzkém kontaktu s rodinami. Doprovází je nejen do poraden, ale vyhledává je i doma, aby s nimi konzultovala vzdělávací situaci jejich dítěte ve škole a domluvila se na společném postupu. Přestože se už sociální práci nevěnuje, stále si jednou nohou jako terénní pracovník připadá. „Nedokážu být lhostejná ke svému okolí, zvláště když se to týká dětí. V důsledku toho mě rodiny a Romové žijící v Broumově zastavují v supermarketu a ptají se mě na různé informace nebo chtějí radu k jejich bytové či tíživé životní situaci,“ říká.
Většina dětí po dokončení základní školy pokračuje na praktickou školu, kde se v rámci nižšího středního vzdělávání učí jednoleté nebo dvouleté odborné přípravě. Jako i na základní škole jsou na praktické rovněž z 90 % Romové.
Mít svůj prostor
I proto se snaží na škole organizovat různé semináře, workshopy a besedy s romskými osobnostmi, které by dětem mohly být motivací. Během Mezinárodního dne Romů pozvala dvě romské spisovatelky Ivetu Kokyovou a Květoslavu Podhradskou, které seznámily žáky se svou autorskou tvorbou. Organizovala vedle toho dílnu romské historie nebo se věnovala podpoře a motivaci ke vzdělávání, které byly určené i pro veřejnost. Akce se zúčastnil i starosta Arnold Vodochodský a radní města Michal Čepelka. Byla by ráda, kdyby děti znaly své kořeny, historii a kulturu. Ale seznamuje je i s virtuální realitou, která dokáže přiblížit mnohá historická témata, například téma koncentračního tábora v Letech u Písku.
„Snažím se, aby děti na naší škole poznaly romskou historii a kulturu z různých oblastí, byly motivovány a nespadly do každodenního stereotypu svých rodičů. Tím, že se setkají s romskými osobnostmi, zástupci organizací nebo romskými vysokoškoláky, si rozšířují obzory, posílují sebevědomí a získávají chuť k dalšímu vzdělávání a osobnímu rozvoji,“ vysvětluje svou snahu. Vedle práce asistentky pedagoga se rozhodla před rokem založit se svou kolegyní Nikolou Jeremiášovou organizaci Amaro drom – Naše cesta, pod kterou spadá i klub Amigo. Ten nabízí bezpečný prostor, kde se mohou děti scházet a dělat to, co je baví.
Anna Farkašová založila neziskovou organizaci Amoro drom, kde se scházejí Romové všech generací na nejrůznějších workshopech nebo besedách.
„Ten spolek vznikl z mého přání, aby mladí lidé ve věku 12 až 18 let měli v Broumově nějakou zábavu. Nechtěla jsem, aby trávili čas potulováním se po parcích a kouřením. Věděla jsem, že jsou šikovní a že každý z nich něco umí,“ rozpovídá se o své další aktivitě. Služby klubu Amigo každodenně využívá 28 dětí. Zapojují se do tanečního souboru, jsou členy kapely Lavutara nebo se věnují kreslení, zpěvu či kadeřnickému řemeslu. Na jaře proběhne setkání s klubem Mongaguá a jeho zakladatelem Lukášem Pulkem, který přislíbil, že v Broumově založí fotbalový klub pro romské děti a mládež. Avšak nezapomíná ani na jejich rodiče, pro které funguje jednou do týdne klub Drbárna, kde se mohou scházet maminky v Komunitním centru Broumov přímo pod vyloučenou lokalitou Polákovy domy.
„Pravidelně chodí šest maminek. Kromě toho, že si mezi sebou povídají, předávají si zkušenosti a jedna druhé se svěřují, mohou si vyrábět různé bytové dekorace. Snahou je, aby se postupně zapojily a samy se staly iniciátorkami organizování akcí pro romské děti a mládež v Broumově,“ uzavírá Farkašová.
Foto: Archiv Anny Farkašové