Nedejbůh, aby se rozmnožovali. Takto byli slovně napadeni dva mladí lidé s Downovým syndromem, když seděli na autobusové zastávce a drželi se za ruce. V místě poskytování sociální služby se příbuzný pokusil připravit o peníze muže se zdravotním postižením. Agresivně ohrožoval i sociální pracovnici, která se jeho konání snažila zabránit. Uvedl také, že napadený kapesné nepotřebuje, jelikož z toho nemá rozum. Příběhy zaznamenala organizace In IUSTITIA ve výzkumu provedeném mezi organizacemi, které s lidmi se zdravotním postižením pracují. Více než polovina z nich zaznamenala v posledních třech letech násilí proti cílové skupině.
Zaznamenané útoky na lidi se zdravotním postižením měly slovní, fyzickou i sexuální podobu. Respondenti uváděli, že byli uráženi a ponižováni kolegy ve škole i v práci, rodinnými příslušníky, přáteli, ale i ve veřejném prostoru na úřadech, v obchodech či na ulici. Předsudečné násilí, to jest násilí, kterého se lidé stali obětí pro své skutečné nebo domnělé zdravotní postižení, zaznamenala v posledních třech letech více než třetina z celkem 324 dotázaných organizací.
Předsudky
Důvodem k takovému násilí jsou, jak již název napovídá, předsudky. Lidé se zdravotním hendikepem bývají vnímáni jako méněcenní, neschopní či přímo nebezpeční okolí. Takový pohled označujeme jako disablismus, což je ekvivalent termínu rasismus, který popisuje předsudečnou nenávist proti lidem odlišné barvy pleti. „Setkala jsem se s předsudky ze strany sdělovacích prostředků, kdy při usmrcení zvířete u nás v obci přijel tým nejmenované televizní stanice a chtěl natáčet reportáž o tom, že tento čin museli určitě spáchat klienti našeho zařízení. Vše jsme si vysvětlili a po čase vyšlo najevo, že se jednalo o jiného pachatele,” popsala konkrétní zkušenost jedna z dotazovaných.
Bariéry
Podle dalších respondentů předsudky ve společnosti podporuje také přetrvávající bariérovost staveb a služeb, která brání přirozenému setkávání a poznávání. „Nelze vybrat dostupnou zdravotní péči, protože nehledáte doktora podle jeho odbornosti a referencí, ale podle toho, jestli je bez schodů a má bezbariérový záchod; školské zařízení opět z pohledu OZP dětí či OZP rodičů, kteří nemohou doprovázet své zdravé děti do školských zařízení; pracovní uplatnění, veřejnou dopravu. Také nedostatečná kapacita služeb, například nedostatek terénních služeb pro potřebné stále OZP (pozn. red.: osoby se zdravotním postižením) vylučuje na okraj společnosti,” podrobně popsal jeden z nich.
Útoky na pracovníky organizací
V neposlední řadě výzkumníky In IUSTITIA zajímalo, zda se oběťmi předsudečného násilí stávají také zaměstnanci organizací pracujících s lidmi se zdravotním postižením. Výsledky ukazují, že 18 % respondentů či jejich kolegů bylo někdy v minulosti napadeno v souvislosti s činností jejich organizace. „Jako příklady byly ve znění otázky uvedeny nadávky v souvislosti s plánem vybudovat zařízení pro lidi se zdravotním postižením, online, verbální nebo fyzické napadení v souvislosti s doprovodem klientely, a ničení majetku zařízení proto, že patří organizaci,” uvádí studie.
Nahlašování útoků
Z výzkumu také vyplynulo, že pouze 7 % útoků se oběti rozhodly nahlásit policii. Jako nejčastější důvody neoznamování byly uváděny strach napadeného z pachatele, stud, obavy z následných problémů a nedůvěra v postupy policie. „Výše uvedené může souviset s vysokým podílem příbuzných, přátel a ošetřovatelů mezi pachateli předsudečného násilí, jehož oběťmi jsou lidé se zdravotním postižením. Napadení se mohou obávat zhoršení životních podmínek, pokud by vůči lidem, na nichž jsou často existenčně závislí, aktivně postupovali. Obdobně se mohou obávat styku s policií či jej považovat za neúčinný,” shrnují autoři studie. Zmiňovány byly také překážky na straně policie, a to fyzické, jako neuspokojivá bezbariérovost policejních stanic, nebo sociální, mezi něž můžeme zařadit nedostatek tlumočníků znakového jazyka nebo nedůvěru policie vůči výpovědi člověka se zdravotním postižením. Dotazovaní se mohli rovněž vyjádřit k otázce, co by napadeným pomohlo čin oznámit. „Byla zdůrazňována především důležitost podpory a pomoci, kterou mohou poskytnout lidem se zdravotním postižením při oznamování incidentů policii. Co se týče trestního řízení, byla podtrhována především důležitost důvěry v možnost dosažení spravedlnosti touto cestou a posilování důvěry v orgány činné v trestním řízení a jejich postupy. Dále byla zmíněna potřeba doprovázení obětí se zdravotním postižením v rámci trestního řízení a větší legislativní ochrana,” shrnují autoři studie navrhovaná řešení.
Nerovnost
Výzkum realizovala v letošním roce organizace In IUSTITIA, jediná specializovaná poradna pro oběti předsudečného násilí v České republice. „Šetření ukázalo, že násilí proti lidem se zdravotním postižením se nevyhýbá ani české společnosti. Ve světle těchto závěrů se jeví minimální zájem o tento společenský problém jako sotva udržitelný. Věříme, že také v Česku přibude výzkumů násilí proti lidem se zdravotním postižením, jeho prevalence, charakteru, dopadů a příčin,” uvádějí autoři, kteří doufají, že ruku v ruce s osvětou a zájmem společnosti dojde i k postupnému odstranění znevýhodnění, které je v současné době přítomno i v trestním právu.
Podle platného trestního zákoníku lze některé charakteristiky, jako jsou rasa, národnost, příslušnost k etnické skupině, politické přesvědčení a náboženské vyznání, využít k automatickému zvýšení trestní sazby na způsob kvalifikované skutkové podstaty, pokud se prokáže, že figurovaly jako pohnutka pachatele. Zdravotní postižení je uznáno jako chráněná charakteristika v rámci antidiskriminačního zákona, v trestním zákoníku se však nachází pouze na úrovni obecné přitěžující okolnosti, která k ochraně nepostačuje. Trestní zákoník tak vytváří nerovnost v ochraně ohrožených skupin před předsudečným násilím. Legislativní změnu směrem k vyšší ochraně by uvítalo 82 % organizací hájících práva osob se zdravotním postižením, podobný počet organizací by souhlasilo s myšlenkou vyšších trestů pachatele.
„Netýká se to pouze lidí se zdravotním postižením, ale také lidí napadaných například pro sexuální orientaci či genderovou identitu. Přitom máme poznatky, že k takovým útokům dochází. Orgány činné v trestním řízení tuto kriminalitu jako předsudečně motivovanou nesledují, což je samostatný problém. Obojí by se vyřešilo novelizací trestního zákoníku, která by zdravotní postižení, sexuální orientaci, genderovou identitu a jiné chráněné charakteristiky zohlednila,“ uzavírá ředitelka organizace In IUSTITIA a advokátka Klára Kalibová.
Ilustrační foto: Pixabay