Betty
Cesty nejlepších kamarádek se rozešly v květnu 1939, když musely jejich rodiny uprchnout před nacisty. Devítileté dívky stály v objetí na berlínském školním dvoře a nevěděly, kdy a zda se opět uvidí. Tíha tohoto okamžiku v nich zůstala celý život. „Nechtěly jsme se oddělit. Měly jsme se moc rády,“ popsala Wahrenberg. „Slíbily jsme si, že se znovu setkáme," dodala Grebenschikoff, která s rodiči a sestrou nastoupila na loď do Šanghaje, jednoho z mála míst, které přijímalo Židy bez víz. Ve městě se tehdy usadilo přibližně dvacet tisíc evropských Židů. Život zde nebyl jednoduchý. „Nebyl dostatek jídla, přístřeší, léků atd. Kdybychom ale zůstali v Německu, už bych nežila,“ uvedla Grebenschikoff. Většinu její širší rodiny zabili nacisté během holokaustu. Betty se nakonec v Šanghaji začala cítit jako doma a v roce 1948 se vdala. V důsledku čínské komunistické revoluce ale musela spolu s manželem opět uprchnout. Byla v osmém měsíci těhotenství, když v roce 1950 cestovali do Austrálie, kde žili tři roky. Nakonec se usadili v Atlantic City ve státě New Jersey. Grebenschikoff má pět dětí, sedm vnoučat a šest pravnoučat.
Ana María
„9. listopadu 1938 zazvonil zvonek u dveří a já se ocitla tváří v tvář vojákům v černých bundách, kteří přišli zatknout mého otce. Strávil 29 dní v koncentračním táboře Sachsenhausen. Až po předložení víza k emigraci byl propuštěn a my jsme mohli odcestovat do Chile. Všichni příbuzní z otcovy a matčiny strany zahynuli ve vyhlazovacích táborech,” přiblížila svůj osud Ana María Wahrenberg. Vdala se, má dvě děti, šest vnoučat a deset pravnoučat.
Pátrání
V průběhu života Betty na svoji nejlepší kamarádku nikdy nepřestala myslet. Neúnavně prohledávala databáze a sháněla jakékoliv informace o tom, co se s ní mohlo stát. V dospělosti začala o svých zkušenostech z války přednášet a nikdy se nezapomněla o přítelkyni zmínit. V jejích memoárech je dokonce celá kapitola věnovaná Anně Marii. Betty totiž netušila, že se usadila v Santiagu a změnila si jméno z Anne Marie na Ana María. I Grebenschikoff si přitom změnila jméno z Ilse na Betty, což zmařilo všechny šance na úspěšné hledání.
Po osmi desetiletích jejich neúnavná snaha konečně přinesla ovoce. I Wahrenberg totiž sepsala své paměti a pravidelně vystupuje na akcích o holokaustu. Když přednášela na výročí Křišťálové noci, oslovila svým příběhem Itu Gordon, která se více než 20 let zabývá indexováním v USC Shoah Foundation (https://sfi.usc.edu/), neziskové organizaci založené Stevenem Spielbergem, jež uchovává svědectví přeživších holokaustu. Gordon chtěla o příběhu Any Maríe zjistit více, ponořila se proto do archivu nadace, který obsahuje 55 tisíc svědectví, a objevila něco nečekaného. Po zadání klíčových slov se zobrazila nahrávka Betty Grebenschikoff, která se ve videu zmínila o své ztracené přítelkyni, jejíž osud jí není známý. Přestože jména byla změněná, všechny další podrobnosti jako adresa, škola a synagoga souhlasily. Itě Gordon se podařilo kamarádky najít.
Šťastné shledání
Po 82 letech se Betty a Ana María mohly opět obejmout. Díky spolupráci USC Shoah Foundation, Floridského muzea holokaustu a Interaktivního židovského muzea v Chile se ženy a jejich rodiny nejdříve propojily prostřednictvím Zoomu a po několika měsících se sešly osobně v Saint Petersburgu na Floridě. „Bylo to jako vrátit se domů," popsala Grebenschikoff. „Nejsme dívky, kterými jsme bývaly, to je jasné, ale pořád jsme se chichotaly, jako bychom byly malé děti. Byly jsme obě tak šťastné. Postaraly jsme se o pár lahví šampaňského, protože rozhodně bylo co slavit,” dodala. Nyní si přítelkyně volají každou neděli. Sedí „spolu” na terase a popíjejí ranní kávu.
Fotografie: USC Shoah Foundation, Florida Holocaust Museum, Interactive Jewish Museum of Chile