Proč jste se zaměřili právě na školení pro veřejnost?
Každý v našem týmu má nějakou zrakovou vadu. Popisujeme nejen osobní zkušenosti s bariérami, ale i profesní, protože v rámci našeho kolektivu jsou lidé, kteří se věnují různým oborům – od lingvistiky přes žurnalistiku až po sociální práci. Víme, že spousta nedorozumění vzniká z toho, že lidé zkrátka netuší, jak nám pomoci, nebo zda o pomoc vůbec stojíme. Právě proto vysvětlujeme na konkrétních příkladech, co je dobré vědět a čeho se naopak vyvarovat. Organizujeme workshopy pro děti i dospělé, máme i specializovaná školení například pro budoucí sociální pracovníky, zdravotní sestry nebo porodní asistentky.
Jaké jsou nejčastější komunikační šumy?
Hlavně jde o jednání na úřadech. Nemyslím, že je za tím zlý úmysl, ale úředníci jsou leckdy dost bezradní, protože jim nikdo nevysvětlil, jaké máme specifické potřeby. Někteří se k nám proto chovají, jako bychom byli lidé s mentální retardací. Problém nastává už při vstupu na úřad, kde bývá vyvolávací systém. Máme si vybrat službu na displeji, ale my na něj nevidíme, ani tam není Braillovo písmo, které používá většina lidí se zrakovým postižením. Takže potřebujeme někoho, aby nám poradil s vyvolávacím systémem. Když už se dostaneme k úředníkovi, pak je tu další problém. Chce po nás vyplnit formulář. Hodně by pomohlo, kdyby nám úředník formulář mohl poslat e-mailem, abychom si text mohli přečíst v klidu doma na počítači. Používáme totiž speciální aplikaci, která nahlas čte, co je na monitoru.
Občas vídám na webech státních institucí informaci, že jsou přizpůsobené pro lidi se zrakovým postižením. Jak takové stránky fungují?
Teoreticky je to tam sice napsané, ale v reálu spousta webů není nastavená tak, abychom texty mohli přečíst. V roce 2025 by měla nastat významná legislativní změna, kdy bude povinné, aby skutečně všechny stránky státní správy a samosprávy byly přizpůsobené potřebám lidí se zrakovým postižením. V naší organizaci mám mimo jiné na starosti administraci grantů. Vyplnit online grantový formulář je skoro nemožné, protože tam jsou nejrůznější kolonky, které je potřeba rozkliknout a vyplnit. Jenže aplikace kolonku neumí rozpoznat, takže ji ani nenačte. Teď se hodně mluví o datové schránce, jak usnadní všechno možné. Ano, v něčem je rozhodně praktická, ale jsou tam bohužel stejné problémy jako u těch grantových žádostí.
A co pomoc na ulici, kdy vás lidé chtějí převést přes přechod?
Zase je to o komunikaci. Mnohdy se stává, že někdo nevidomého bez jakéhokoliv upozornění chytne za ruku a chce ho dostat přes přechod, aniž by o to dotyčný stál. Zkuste si představit, že nic nevidíte a najednou vás někdo popadne a někam vede. Není to zrovna příjemný pocit. Pokud nám chcete nabídnout pomoc, pak by bylo ideální, že přijdete, zeptáte se, zda chci přejít, a jemně se dotknete mého ramene. Když nevidomý řekne, že nemá zájem o pomoc, pak by to měli lidé respektovat. Zrovna nedávno se mi stala podobná situace ve vlaku. Jela jsem na trase, kterou dobře znám. Průvodčí mi opakovaně nabízel asistenci při vystupování, ale já jsem mu několikrát řekla, že ji nepotřebuji. Stejně mě neposlechl a v cílové stanici na mě někdo čekal, aby mi asistoval. Prostě všeho moc škodí…
Prý jste nedávno řešila trochu složitější plánování dovolené v zahraničí. O co šlo?
My s přítelem rádi cestujeme do ciziny. On je úplně nevidomý, já něco málo vidím. Chystali jsme se na dovolenou do Španělska, kde jsme si rezervovali ubytování ve velkém hotelu. Napsala jsem recepčnímu, že potřebujeme, aby nám na začátku pobytu někdo pomohl a prošel okolí hotelu, ať víme, kde je bazén, kde je nejbližší bar a kudy se jde na pláž. Také jsem ho požádala, aby nám rezervoval jeden stůl, kam budeme chodit na snídani, ať máme jen jednu trasu, kterou se naučíme. V hotelu nám se vším vyšli vstříc. Myslím, že většina lidí kvituje, když dostane jasné instrukce, co potřebujeme, a vlastně se jim uleví, že nemusí řešit ty komunikační šumy.
Zaměstnanci vaší organizace nejen školí, ale pracují také se seniory. Co společně podnikají?
Před pár lety jsme koordinovali projekt Návštěvy POTMĚ Nadačního fondu Českého rozhlasu. Zaměstnali jsme 27 lidí se zrakovým postižením, kteří pravidelně docházeli za seniory. Byla to placená služba, která se velmi osvědčila. Po skončení dvouletého projektu jsme si říkali, že chceme pokračovat ve spolupráci s domovy pro seniory a pečovatelskými službami. V roce 2019 jsme proto založili sociální podnik Spolu s vámi. Docházíme k osaměle žijícím seniorům domů. Naše služby většinou objednává někdo z příbuzných. Starší lidé se bojí jen tak někoho pustit domů, takže na první setkání jdeme vždy spolu s tím, kdo si nás objednal.
Podle čeho je „spárujete“?
Snažíme se propojit seniora a našeho zaměstnance podle společných zájmů. Vše záleží na vzájemné dohodě, co konkrétní dvojici baví. Někoho zajímá hudba, jiného historie, další preferuje procházky v okolí bydliště. Nejvíc naše služby objednávají zástupci domovů pro seniory po celé republice. Chodíme především za klienty, kteří většinu času tráví na pokoji. Naši zaměstnanci jim pouští audioknihy, povídají si s nimi, anebo předčítají knížky, kde je Braillovo písmo. A snažíme se vycházet vstříc individuálním potřebám klientů. Například jedna seniorka prožila celý život v Plzni a okolí. Moje kolegyně pro ni v knihovně dohledala spoustu archivních fotografií z Plzeňska. Seniorka jí vyprávěla, co na jednotlivých místech zažila.
Existuje řada neziskových organizací po celém Česku, které zdarma pomáhají seniorům. Jak lidé reagují, když jim řeknete, že vaše služby jsou zpoplatněné?
Někdy prostě nechápou, proč chceme za naši práci zaplatit. Možná jim to připadá velmi snadné, protože říkají „však si jen povídáte!“, ale tohle je práce jako každá jiná. Navíc je psychicky dost náročná. Naši zaměstnanci jdou v rámci jednoho dne za pěti až šesti seniory. Každý z nich má úplně jiné zdravotní problémy. Musíte se pokaždé „naladit“ na někoho jiného. Mnozí senioři už mají problémy s pamětí, takže si nás z minulé návštěvy nepamatují. Takže v podstatě pokaždé začínáte od nuly a vysvětlujete, kdo jste. Zajišťujeme pro naše zaměstnance odborná školení, aby se mohli poradit, pokud řeší nejrůznější problémy s klienty. Naším supervizorem je psychiatr Radkin Honzák.
Nabízíte také canisterapii?
Chodíme za seniory s našimi vodícími psy, kteří jsou speciálně vycvičení, aby asistovali lidem se zrakovým postižením. Na canisterapii je potřeba úplně jiný výcvik, který nemáme. Mnozí naši klienti nám říkají, že měli doma pejska nebo kočičku. Ten kontakt se zvířátkem jim hodně chybí a jsou rádi, že se jednou za čas mohou pomazlit s pejskem.
Budete ještě rozšiřovat spektrum aktivit?
Pokud vím, tak jsme zatím jediná organizace v republice, která zaměstnává lidi se zrakovým postižením a propojuje je s nejstarší generací. Aktuálně spolupracujeme s 25 domovy pro seniory. Hlásí se nám zájemci z domovů z celého Česka. Zatím neplánujeme zásadní rozšíření aktivit. Návštěvy seniorů nikdy nebyly ani nebudou pro velké množství klientů. Zakládáme si na tom, že poskytujeme individuální službu pro konkrétního seniora.
Foto: Archiv Spolu s vámi