Na konci roku se řeší přání pro takzvaná Ježíškova vnoučata. Někdy je na seznamu i striptýz do domova pro seniory. Prý má tohle přání velký ohlas?
Přijde mi hezké, že tenhle projekt zprostředkovává taková přání. A možná budou časem přibývat i další nápady. Nedávno jsem byla na stáži v Norsku. Jedna expertka na sexualitu mi vyprávěla, jak velký ohlas měl kurz burlesky v domově pro seniory. Prý byly zpočátku ženy trošku rozpačité, ale v průběhu kurzu si uvědomily, že je fajn o sebe víc pečovat. Myslím, že je hodně důležité, aby se i v domovech pro seniory a seniorky v Česku vytvořilo prostředí evokující sexualitu a hravost. Například v knihovně by mohli rozšířit nabídku o erotickou literaturu nebo pornografické časopisy. V jednom domově mi říkali, že promítali film Bába z ledu a rozvířila se kolem něj docela velká diskuze.
Ve filmu byla dost explicitní sexuální scéna postaršího páru. Proč myslíte, že se nad ní lidé podivovali?
Zatím v Česku opravdu není příliš časté mluvit nebo zobrazovat sexualitu starších lidí, ale situace se pomalu mění. Naše organizace se zaměřuje na klientelu v seniorských domovech. Organizujeme vzdělávací akce pro pečující, aby věděli, jak je důležitý respekt, intimita a prostor pro hravost. První cílovou skupinou Frey byli lidé s mentálním a tělesným znevýhodněním. Postupně jsme rozšířili naši činnost právě na nejstarší generaci, protože nám došlo, že se tohle téma téměř neřeší. Nejde totiž pouze o starší lidi, ale také o personál, který o ně pečuje. Mnohdy pečovatelky netuší, jak reagovat, když je někdo z klientů sexuálně obtěžuje.
Co jim radíte?
Během našich workshopů mnohokrát zaznělo, že pečovatelky většinou nevědí, jak postupovat, když na ně mají klienti slovní narážky nebo se jich nevhodně dotýkají. Některé říkaly, že časem rezignovaly, a nechtěly se o tomto problému bavit. Jiné byly naopak rády, že mají konečně možnost to téma s někým sdílet. Pro pečovatelky je velmi důležité, aby věděly, že si takové chování nemusejí nechat líbit. Doporučujeme, aby v každém kolektivu byl aspoň jeden proškolený člověk, který bude umět odborněji komunikovat témata spojená se sexualitou.
Jenže někteří klienti se takhle chovají, aniž by se mohli ovládat…
Spousta pečovatelek opravdu nevěděla, že vlivem demence se hranice studu posunuje. Měly pocit, že to klienti dělají naschvál, jenže ti, kteří trpí demencí, mají mnohdy větší potřebu se někoho dotýkat, anebo začnou mluvit vulgárně. Pečovatelky by se měly vůči takovému chování ohradit. S respektem a důstojností vůči tomu člověku, ale důrazně…
Hodně důležité je také respektování soukromí klientů v domovech pro seniory. Moc prostoru pro intimitu tam ale není…
V rámci našich workshopů jsme také řešili, že klienti domovů pro seniory skutečně nemají moc soukromí. Leckdy k nim personál či příbuzní vstupují bez zaklepaní, anebo zaklepou a hned vejdou. V jednom domově přišly dospělé děti do pokoje a viděly svého otce na pokoji s nějakou ženou během intimní chvilky. Děti pak vynadaly pečovatelkám, jak je možné, že má otec přítelkyni. Byly zkrátka v šoku, že otec má ještě nějaký sexuální život. Stěžovaly si u vedení domova, ale ředitel se zastal pečovatelek. Opravdu tam nejsou od toho, aby hlídaly, kdo má jaké intimní kontakty.
Existuje v domovech soukromý prostor, kde by mohli být manželé či partneři spolu?
V ideálním případě by měl mít každý klient vlastní pokoj, kam by si mohl kdykoliv a kohokoliv pozvat. Jenže to je v Česku nereálné. Mnoho domovů má v nabídce převážně pokoje, kde bydlí dva nebo tři klienti, takže soukromí tam opravdu moc není. Většina domovů má prostor pro manžele, ale i pro páry, které se potkají až třeba tam, a umožní jim bydlet spolu, pokud je to jen trochu možné.
Daří se vám navázat kontakt s příbuznými seniorů, abyste i s nimi probrali téma sexuality?
Zatím takové zkušenosti nemáme. Nejčastěji pracujeme s personálem nebo se staršími lidmi. Jejich příbuzní si mnohdy nechtějí připustit, že jejich syn nebo dcera má sexuální potřeby. Čas od času se nám někdo ozve s dotazem, zda můžeme sehnat pro tatínka nebo dědečka sexuální asistentku. Prý to bude dárek k narozeninám nebo k Vánocům. Chápu, že chcete někomu blízkému udělat radost, ale rozhodně by to nemělo být překvapení. Ten dotyčný by s tím měl souhlasit a vědět, o co se jedná. Hlavní je, zda se váš otec nebo děda bude chtít vůbec bavit o svých sexuálních potřebách. Možná ne a to je potřeba respektovat. Naopak rodiče dětí/mladých dospělých s mentálním znevýhodněním naše služby vyhledávají velmi často.
Dalším tématem, které stále není příliš diskutované, je LGBT komunita v domovech pro seniory. Tušíte, jak se k této komunitě chová personál?
Samozřejmě, že lidé z této komunity jsou v domovech, ale většinou zůstávají v anonymitě. Nemají odvahu otevřeně promluvit o své sexualitě, protože se obávají, jak bude reagovat jejich okolí – nejen ostatní starší lidé, ale právě personál. V našich kurzech vždy otevíráme téma LGBT a pečovatelky mají velký zájem se o něm bavit. Nedávno jsme byly s mojí kolegyní Petrou Hamerníkovou v pořadu Sama doma v České televizi. Po rozhovoru o našich aktivitách následoval online chat. Více než padesát procent dotazů bylo právě o LGBT. Diváci se ptali, zda je možné, že někdo v pozdějším věku zjistí, že má jinou orientaci.
Máte představu, jak se toto řeší v zahraničí?
Směrem na Západ jsou v tomhle o dost dál. V Norsku mají dokonce schválená pravidla o sexualitě, která jsou závazná pro všechny domovy pro seniory a seniorky. V rámci WHO (Světová zdravotnická organizace) je nová metodika vztahující se k nastavení práce se sexualitou u osob ve vyšším věku. Součástí tohoto materiálu je i sekce, kde se popisuje, jak komunikovat o sexuální orientaci osob ve vyšším věku nebo o sexualizovaném chování. Chceme metodiku přeložit a zaslat odborné komunitě v Česku. V příštím roce budeme pokračovat v našich workshopech a dokončíme výzkum zaměřený na práci se sexualitou v domovech pro seniory.
Foto: archiv organizace Freya