Ondra Bortel je dvacetiletý muž, který se před dvěma lety rozhodl začít točit videa o líčení. A na svém YouTube kanále má nyní už přes 47 tisíc odběratelů, což z něj dělá jednoho z nejsledovanějšího beauty youtuberů v Česku. Přestože vystudoval pedagogiku, učitelem se nestal. Začala ho totiž živit jeho vášeň, vydělává si jako úspěšný make-up artista. Jak se lidé dívají na kluka, který se líčí? Proč začal točit na YouTube a co si myslí o haterech?
Kdyby se tě někdo, kdo tvoje videa nesleduje, zeptal, o čem jsou, co bys mu řekl?
Myslím, že to jde vystihnout jedním slovem: Make-up. Ale snažím se, aby to nebyly jenom prvoplánové tutoriály, jak se nalíčit. Rád do těch videí dávám kus sebe, svoji osobnost, prostě něco jedinečného, někdy i vtipného.
Točíš na YouTube už víc jak dva roky, co tě vedlo k tomu s tím začít?
Točit videa jsem začal, když jsem dokončoval střední školu a vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. Potřeboval jsem se nějak realizovat. Rozhodně jsem do toho ale nešel s představou, že budu slavný youtuber. Chtěl jsem začít dělat něco, díky čemu bych objevil, co mě vlastně zajímá a baví. A to se povedlo. Ta videa beru spíš jako zábavu, rozhodně bych se nepopsal jako youtuber.
Takže sis vlastně splnil sen? Máš práci, která tě baví?
Jsem rád, že se mi splnilo to, co jsem si přál. Dokázal jsem se postavit na vlastní nohy. Teď dělám pro jeden z největších kosmetických řetězců. Moje práce mě hrozně baví. Ale ze začátku jsem měl opravdu strach. Za mnou do práce může přijít prakticky kdokoliv. Chodí k nám i lidé, co make-upu třeba moc nerozumí, od nich jsem očekával spíše pobouřené reakce. Překvapuje mě, že od většiny lidí mám spíše pozitivní ohlasy. Myslím, že to může být i tím, že v reálném světě si k vám lidé nedovolí být sprostí tak jako na internetu.
V kolika letech ses začal líčit?
Už jako malý kluk jsem mamce bral rtěnky a stíny a maloval jsem se, samozřejmě tajně. Na veřejnosti jsem make-up začal nosit až na střední škole, protože jsem měl problémy s pletí. Nutno říct, že nikdo ze spolužáků to neřešil. Kamarádi mě brali takového, jaký jsem. Začal jsem se dívat na videa o kosmetice, nejdříve jen abych věděl, jak zakrýt nedokonalosti, později mě začaly bavit i návody na líčení očních stínů, konturování obličeje a podobně. Mimo jiné mě ovlivnil třeba i Jeffree Star (pozn. americký youtuber a vizážista), který svojí tvorbou na YouTube bořil nějaké hranice, to se mi zalíbilo.
Někdo si může myslet, že když se rád líčíš, automaticky to znamená, že chceš být holka.
Já jsem si jako malý kluk taky myslel, že chci být holka. Doufal jsem, že se v dospělosti nechám přeoperovat na ženu, abych mohl nosit šaty, líčit se, nosit podpatky a dlouhé vlasy. Když jsem byl trochu starší, uvědomil jsem si, že vlastně holka být nechci, že jsem chtěl prostě jenom zapadnout. Jen proto, že máte touhu nosit make-up nebo vysoké podpatky, nemusí to znamenat, že se ztotožňujete se ženským pohlavím. Určitě neříkám ostatním klukům, že by se měli taky líčit, já jsem prostě cítil, že u mě je to takhle správně. Make-up se mi líbí i z uměleckého hlediska. Je to umělecká tvorba jako každá jiná.
Pocítil jsi nějakou změnu v chování lidí z tvého okolí, když jsi začal natáčet na YouTube?
Nikdy jsem nebyl nějak populární, měl jsem pár blízkých kamarádek a ty se na mě dívaly pořád stejně jako předtím. A za to jsem jim hrozně vděčný. V mojí třídě se mi nikdy nestalo, že by se mi třeba někdo smál. A kdyby se to bývalo někdy stalo, tak si myslím, že by se za mě moji přátelé postavili. To je hrozně důležité, mít kolem sebe lidi, co vás podrží a postaví se za vás.
Z čeho jsem měl ale strach, byla možná reakce rodičů dětí, které bych v budoucnu učil. Studoval jsem předškolní a mimoškolní pedagogiku a říkal jsem si, že učitele, který točí videa o make-upu, by asi hodně rodičů nerozdýchalo.
Určitě je pod tvými videy i hodně nenávistných komentářů. Jak se změnila tvoje reakce na hatery od té doby, co jsi více vidět?
Mně bylo vždycky tak nějak jedno, co si o mně lidi myslí. Vždycky řešíte něco důležitějšího než nějakého hatera, který vám píše přes internet. Už mě to ani neuráží, komentáře typu „ha, gay“ jsou naprosto zbytečné a je to ztráta času jak pro mě, tak i pro jejich autora. Nedovedu pochopit, že někdo přijde domů a řekne si: „Tak a teď jdu urážet lidi na internet.“
Každý má svůj názor, ale mě urážlivé komentáře prostě už nezajímají, snažím se je filtrovat. Konstruktivní kritika mě samozřejmě zajímá, ale je zbytečné se zabývat názory, které mě nijak neobohatí.
Určitě jsi prožil spoustu nepříjemných chvil. Co ses díky nim naučil?
Že to možná teď hrozně bolí a je to těžké, ale budoucnost je jiná. A je na vás, jaká bude. Všechno má svoje řešení. Ať mi ti, co mají nějaký problém, klidně napíšou, rád jim zkusím pomoct. Lidi mi často píšou, že se, když viděli, jak se líčím a nestydím se za to, dokázali více otevřít nebo projevit. Mě na začátku hodně lidí odrazovalo od toho, abych o sobě na internetu cokoliv zveřejňoval. Třeba to, že jsem vegetarián, gay a už vůbec ne to, že se líčím. Nevím, co bych teď dělal, kdybych poslechl ty, co mě od toho odrazovali. Takže bych všem vzkázal, ať dělají to, co je baví a neposlouchají ty, kteří se snaží potlačovat jejich potenciál.
Foto: Archiv Ondřeje Bortela