Lindsey Vonn ukončila svoji kariéru před čtyřmi lety kvůli těžkým zraněním kolen. Na konci ledna znovu obula lyže, postavila se do startovní brány a vrhla se do tzv. Pasti na myši (Mausefalle), nejstrmější část trati se sklonen 85%. Stala se zároveň první osobou v historii, která sjela záludnou trať za tmy. „Cítila jsem se, jako bych se vrhala přes okraj světa. Nemyslím si, že jsem kdy v minulosti byla tak nervózní. Ale já hledám vzrušení. Jsem adrenalinový narkoman a miluji posouvat své hranice. Žiji pro takové výzvy," popsala Vonn, když dorazila do cíle.”
Lyžařka specializující se na sjezd a Super–G, se na tuto unikátní příležitost připravovala půlročním intenzivním tréninkem, který vedl bývalý americký závodník a trenér Daron Louis Rahlves. „Teprve když sjedete Streif, jste skutečný sjezdař,“ poznamenala. „Streif je vrchol všech sjezdů, nejtěžší trať na světě. Nikdo nevěřil, že to dokážu. Je neuvěřitelné nyní, po všech mých zraněních, dostat šanci splnit si sen. Vždycky jsem měla respekt k mužům, kteří závodili na Streifu, ale teď cítím respekt ještě větší, protože jedna věc je sjet dolů, ale druhá je závodit a vyhrávat. Nyní plně chápu, co to znamená,” popsala nadšeně. „Je neuvěřitelné, že Lindsey konečně dostala šanci realizovat se na této trati" uvedl Rahlves. „Nepochyboval jsem o tom, že na to má, ale říkal jsem si, jestli se k tomu nakonec opravdu odhodlá. Byl jsem nadšený, že to dokázala. Je to šílený kopec, stačí jedna chyba a může to dopadnout opravdu špatně. Ale ona to zvládla vskutku působivě.“
Muži závodí ve Světovém poháru mužů a ženy ve Světovém poháru žen
Američanka toužila závodit s muži ve Světovém poháru dlouhé roky, její žádost však Mezinárodní lyžařská federace (FIS) opakovaně zamítala. Vonn pravidelně trénovala s muži z několika národních týmů a podle neoficiálních časů většinou poslední neskončila. Lyžařka se domnívá, že sportovní nerovnosti mezi ženami a muži nejsou tak velké. „Každý trénuje, stává se silnějším, rychlejším a chytřejším. Ženy se postupem času přirozeně přiblíží k mužům a určitě již existují ženy, které mají dostatek dovedností a talentu, aby soutěžily s muži," uvedla. „Potřebujeme někoho, kdo prolomí tuto genderovou bariéru, a až se to stane, bude to pro sport obecně skvělá věc," dodala.
FIS odmítala její návrhy od roku 2012 s tím, že pravidla nedovolují, aby proti sobě soutěžili lyžaři různých pohlaví. „Je to velmi jednoduché," odpověděla generální tajemnice FIS Sarah Lewis v telefonickém rozhovoru pro The Associated Press. „Jmenuje se to Světový pohár mužů a Světový pohár žen. Muži závodí ve Světovém poháru mužů a ženy ve Světovém poháru žen. Body FIS a Světového poháru nejsou přenosné." V prohlášení FIS dále uvedlo, že Vonn „může předložit organizačnímu výboru a porotě žádost, aby se mohla závodů účastnit jako předjezdec.” Předjezdci testují trať z hlediska bezpečnosti a viditelnosti.
Asociace lyžování a snowboardingu Spojených států (USSA) předložila žádost, aby se Vonn mohla zapojit do sjezdu mužů na konci roku 2018 v kanadském středisku Lake Louise, kde lyžařka vyhrála 18 závodů v ženské kategorii. Mluvčí USSA upřesnil, že nežádá o změnu pravidel nebo stanov FIS, ale spíše o „jednorázovou příležitost“ pro Lindsay Vonn, která vyhrála více závodů Světového poháru než kterákoliv jiná žena. „Mužští závodníci, se kterými jsem o tom mluvila, souhlasí s tím, že by to přineslo velkou pozornost lyžařským závodům. Tak proč to nezkusit?" dodala závodnice. Žádost však byla odložena.
Pro ženy příliš nebezpečné
Ženské závody byly z programu vyřazeny v šedesátých letech a ani v současné době se nepodnikají žádné kroky k tomu, aby se na Streif vrátily. První průkopnicí ženského sportu v Kitzbühelu byla Paula Lamberg. V ročence zimních sportů v roce 1910 o ní je napsáno: „Nejlepší skokankou na lyžích v Evropě je hraběnka Paula Lamberg z Kitzbühelu.” První ženský závod Hahnenkamm se konal v roce 1932. Vítězkou sjezdu, slalomu a také kombinace se stala Rini Andretta z Kufsteinu. V roce 1953 se začalo stále hlasitěji mluvit o tom, že Streif je pro ženy příliš nebezpečný. Resi Schafflinger a Heidi Möslacher ze Salcburku se v tomto roce zranily při tréninku. Schafflinger si zlomila kotník, Möslacher holenní a lýtkovou kost. V následujícím roce americký tým odstoupil ze soutěže s tím, že sjezd je příliš náročný. V následujících letech se přidaly i problémy s financováním a organizací, v roce 1962 se pak ženská soutěž, i přes veškeré snahy tajemníka Kitzbühelerského lyžařského klubu (K.S.C.) Leopolda Pischla, oficiálně přestěhovala do Bad Gasteinu.
Ženské závody v Kitzbühelu poté nebyly tématem zájmu téměř 30 let. V roce 1990 K.S.C. plánoval u příležitosti 50. výročí závodu Hahnenkamm zařadit i ženský Super-G. Kvůli špatným povětrnostním podmínkám se ale nakonec musel přesunout i závod mužů. Poslední pokus o obnovení závodu žen se nezdařil v roce 1998, opět kvůli nepřejícímu počasí. Podle údajů Mezinárodní lyžařské federace byly přitom výhry v této soutěži v roce 2019 téměř dvakrát vyšší než na srovnatelných akcích Světového poháru.
Studie Budoucnost zimních sportů, která se dotazovala 46 odborníků v oblasti alpského lyžování ohledně rovnosti pohlaví, se mimo jiné věnovala i budoucnosti závodu Hahnenkamm do roku 2025. „Odborníci nevidí potřebu ani zájem, aby ženy soutěžily na této lyžařské akci,“ uvádí studie. Zatímco nebezpečí pro sportovkyně by mohlo být minimalizováno pomocí technologií, někteří odborníci uvedli, že „Streif jako samostatná akce pro muže má svou hodnotu“ a jakékoliv změny by mu vzaly část DNA. „Z pohledu expertů se zdá jasné, že do roku 2025 se na ‚mužské baště‘ Hahnenkamm nebude konat žádný ženský sjezd,“ uzavírá zpráva.
Genderová nerovnost
V některých ohledech by možná alpské lyžování mohlo být vzorem rovnosti pohlaví. Když debutovalo na zimních olympijských hrách v roce 1936, konal se stejný počet závodů mužů a žen, což byla ve světě sportu spíše rarita. „V lyžařských závodech máme velké štěstí, že zažíváme takovou genderovou rovnost," připouští bývalá závodnice Světového poháru v alpském lyžování ze Spojených států Laurenne Ross. „Když se ale podíváte trochu blíž, uvidíte ty nesrovnalosti." Nejvýraznější genderový nepoměr v alpském lyžování existuje v trenérských řadách. Zástupce FIS uvedl, že ve Světovém poháru trénuje asi šest nebo sedm žen, ale organizace neposkytne úplný seznam trenérů z důvodu soukromí. Hlavním důvodem je časová náročnost práce. „Je to nepochopitelné," popsala trenérka Alice McKennis Duran. „Už teď pracuji během zimy šest dní v týdnu. Mám děti a část mého já si stále říká, že asi budu muset skončit.” Na úrovni Světového poháru pak trenéři tráví každý rok více než šest měsíců na cestách. „Mnoho mých kolegů trenérů má rodiny a já jsem nikdy nepotkala jejich děti. Je to vlastně trochu smutné."
Kromě velmi nevyváženého trenérského prostředí je podle NBCSports zásadní také skutečnost, že o soutěžích Světového poháru mužů i žen rozhodují v téměř naprosté většině muži. Americká závodnice Alice Merryweather věří, že nedostatečné zastoupení žen má za následek rozdíly v organizování akcí pro muže a ženy. „Zdá se mi, že stále hledají rozdíly mezi sjezdy pro muže a sjezdy pro ženy. Sníží nám všechny skoky, dokonce i ukončí závody předčasně, pokud je skok příliš veliký," vysvětlila Merryweather. „Nemám v plánu vrhnout se na Kitzbuehel," dodala. „Ale myslím, že je tu takový divný předpoklad, že sjezdy pro muže musí být těžší než ty pro ženy. Mít více žen ve FIS by hodně pomohlo. Právě teď si spousta chlapů říká: ‚Ne, tyhle ženy ten skok nemohou sjet, protože je pro ně moc velký‘, ale ve skutečnosti nevědí, jaké jsou naše zkušenosti."
Říká se, že alpské lyžování je jedním z mála sportů, ve kterém jsou odměny stejné pro muže a ženy. To ale není přesné. Tento sport má stejné „minimální“ odměny, některé závody ale nabízejí bonusové odměny a většina z nich je pro muže. „Náš hlavní příjem je ze smluv se sponzory,“ vysvětlila Laurenne Ross. „Jako žena na desátém místě na světě vyděláváš mnohem méně peněz, než muž, který je na desátém místě na světě." Na začátku své kariéry Ross zjistila, že jí sponzor platí polovinu toho, co mužským sportovcům umístěným na nižších pozicích ve Světovém poháru. Nemohla s tím ale nic dělat. „Nemůžete na to upozornit. Jste smluvně zavázáni nemluvit o svých smlouvách," uzavřela.