Jaký je status Romů, kteří přicházejí do Česka z Ukrajiny? Často slyšíme z úst politiků, že mají dvojí občanství. To je nejobvyklejší situace?
Zjistili jsme jako organizace přes naše dobrovolníky na nádraží 11 různých situací, ve kterých se romští uprchlíci nacházejí. Z nich bohužel 9 bylo takových, že se nedostávali do řízení o dočasnou ochranu. Je to nejen dvojí občanství, ale také jsou to ti, kteří se registrovali v jiné zemi, lidé bez dokladů nebo v nějaké fázi ztotožnění. Toto šetření trvá až 9 dní, kdy o tyto lidi není postaráno. Často je také úředníky vyžadována taková marginálie jako razítko v dokladu o vstupu do Schengenského prostoru. Nikde jsem nenašel, že by něčím takovým mělo být podmíněno zahájení procedury o dočasné ochraně. Těch situací, ve kterých jsou příchozí Romové, je tedy celá řada, a nemám přesné informace o tom, jak jsou procentuálně rozvrstveny. Aktuálně odhadujeme počet romských uprchlíků až na 3000.
Říkáte, že jsou odmítáni z různých i vám nepochopitelných důvodů jako razítko o vstupu do Schengenského prostoru. Proč tomu podle vás tak je a kdo je odmítá?
Až do čtvrtka (pozn. red. 5.5. 2022) Romům v KACPech (Krajská asistenční centra pomoci Ukrajině) nebylo nesčetněkrát umožněno žádost podat. Přestože podle platné legislativy mají být nejprve jako žadatelé vpuštěni do toho řízení, až pak by se mělo zjišťovat, jaká je jejich totožnost, jestli se registrovali v jiné zemi, případně mají dvojí občanství. Teď je to tak, že na rozdíl od ostatních Ukrajinců čekají až 9 dní bez pomoci státu a vracejí se za našimi dobrovolníky na vlakové nádraží, protože aspoň tam jim někdo pomohl. Ministerstvo vnitra se nemůže zříct této zodpovědnosti, jestliže má ve zvyku a kompetenci rozhodovat o pobytu každého cizince v České republice. To přehlížení romských uprchlíků je nepřijatelné. Nenapadá mě pro něj jiné vysvětlení, než že se jedná o diskriminaci.
Maďarem na papíře
Když zůstaneme u té nejčastěji zmiňované situace s dvojitým občanstvím, většinou je zmiňováno ukrajinské a maďarské občanství. Co to pro toho člověka podle platné legislativy znamená?
Člověk s občanstvím země Evropské unie je považován za občana se stejnými právy jako my všichni ostatní, jako kdybych se já teď sbalil a odjel třeba do Portugalska. Realita je ale taková, že to jejich druhé maďarské občanství je hlavně na papíře, většina z nich v Maďarsku nikdy nebyla a získala občanství v rámci národovecké politiky Viktora Orbána. Ten rozdává občanství krajanům, aby se v daných zemích mohl často agresivně domáhat práv pro maďarskou menšinu. Obdobnou politiku dělá Putin na Ukrajině nebo v Podněstří. Ale podpora a zájem o tyto nové „občany“ je ze strany Maďarů nebo Rusů nulová.
Jestliže ukrajinští Romové s maďarským pasem mají stejná práva jako jakýkoliv jiný občan Evropské unie, mají v Česku také právo na sociální dávky?
Podmínkou pro dávky v nezaměstnanosti je, že máte v Česku něco odpracováno, takže ty by se jich netýkaly. V úvahu připadají jen dávky v hmotné nouzi. Tam patří mimořádná okamžitá pomoc, existenční minimum nebo dávky spojené s bydlením. Avšak tyto dávky předpokládají, že máte bydlení, a nárok na bydlení nemá ani český občan, takže tolik praktických výhod by to v jejich situaci nepřineslo.
Z Brna, kde před nádražím opakovaně táboří skupiny Romů, slyšíme od politiků, že jsou proti nim „bezmocní“. Tvrdí, že ti lidé s malými dětmi nechtějí nabízené ubytování a raději zůstávají na ulici a oni nemohou nic dělat. Opravdu úřady jako příslušný odbor sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nemůže nic podniknout?
Pokud se ocitne dítě v nouzi, je zcela bezpředmětné, jestli je českým občanem, nebo ne. Na druhou stranu těch dětí na počet úředníků připadá strašně moc, když připočteme ještě uprchlíky… Ano, v ideálním světě by měly fungovat příslušné úřady a zajímat se o blaho každého dítěte, ale aktuálně to podle mě není možné stíhat. Zároveň víme, že mnohé rodiny zase rychle odcházejí, i když nevíme přesně kam. Někteří se vracejí na Ukrajinu, jiní pokračují do dalších zemí.
Máte jako specializovaná nezisková organizace představu, kolik ukrajinských Romů naopak na dočasnou ochranu už dosáhlo?
Ne, takovou statistiku si nevedeme. Etnicita pro nás nehraje žádnou roli. Ale můj odhad je takový, že většina Romů z Ukrajiny, kteří přišli zatím do Česka, na dočasnou ochranu nedosáhla.
Je to příležitost
Co se děje, když české úřady zjistí, že už jsou uprchlíci registrováni jinde, např. v Německu, Rumunsku nebo Polsku?
Neměli by mít přístup ke statutu dočasné ochrany a pomoci z ní vyplývající, zároveň se ale nestane, že by je úřady deportovaly, jak by tomu bylo podle Dublinské úmluvy v případě žadatele o azyl. A zase je to z těch kapacitních důvodů. Ani v případě žadatelů o azyl dublinské řízení často nefunguje, takže představa, že by je někdo deportoval do Rumunska, je iluzorní. To se děje v jednotkách případů v obvyklém provozu, kdy máme něco mezi 1000 až 2000 žadatelů o azyl ročně, ale v těchto počtech si to neumím vůbec představit.
Jak si vysvětlujete, že se registrovali v jiné zemi a pak přijeli sem?
Je docela dobře možné, že řada z těch lidí přijela jenom pro ten pětitisícový příspěvek. To se vůbec nedá vyloučit a je fakt, že když ten příspěvek dostanou, tak často rychle mizí. Je možné, že se rozšířila fáma, že v České republice je snadno k dostání 200 eur, tak ať si pro ně každý přijede. Na druhou stranu určitě nechci všechny romské uprchlíky házet do jednoho pytle, protože pořád přicházejí ze země, kde je válka.
Liší se nějak přístup zmíněných států k ukrajinským uprchlíkům, ať už co se týká práv nebo povinností, obecně?
Smyslem dočasné ochrany je, aby byla práva i povinnosti napříč zeměmi Evropské unie srovnatelné. Určitě nejsme horší, a naopak bych řekl, že ten počet 330 000 registrovaných uprchlíků s dočasnou ochranou je fantastický, že jsme to jako stát, neziskový sektor i společnost zvládli velmi dobře. Nebýt odmítání Romů, tak to zvládáme mnohem lépe, než jsem čekal. A dost možná jsme to zvládli lépe než okolní státy, tedy s výjimkou Německa, které už má krizové scénáře propracované díky uprchlíkům ze Sýrie.
V Německu byl příjem dávek podmíněn řadou pravidel, např. absolvováním jazykových nebo integračních kurzů. Plánuje se, že by v Česku bylo zavedeno něco podobného?
Neplánuje a já jsem rád. Jsem odpůrcem podmíněné integrace, tedy přidávání povinností na bedra nově příchozím a na druhé straně společnosti, která pro jejich přijetí nic moc nedělá. Jsem příznivcem co nejširší nabídky jazykových a adaptačních kurzů a také toho, aby co nejvíc ukrajinských dětí nastoupilo 1. září do školy a co nejvíc matek nastoupilo do práce, ale nedával bych kurzy všem povinně. Řada uprchlíků se chce vrátit a mnoho z nich už se i vrací, takže bych to nezaváděl jako povinnost pro všechny.
Co když ale válka potrvá dlouho?
Pak samozřejmě většina z nich zůstane. A není to nic, co by nás jako společnost mělo ohrozit, naopak to vidím jako velkou příležitost pro pracovní trh, sociální i nájemní bydlení, obecně je to příležitost, jak se jako společnost můžeme posunout.
Zmiňoval jste, že romští uprchlíci jsou mimo jiné odmítáni, protože nemají doklady. To se asi v případě útěku před nebezpečím stává často, že uprchlík nemá doklady. Jak pak úřady postupují?
To je naprosto běžné. Existuje právo na azyl, ale v podstatě neexistuje legální cesta, jak se do bezpečné země dostat. Ukrajinci jsou ve výjimečné situaci – mají bezvízový styk s celou Evropskou unií, takže v podstatě si mohou vybrat zemi, kde požádají o dočasnou ochranu. To je pro nás naprosto unikátní situace, my skoro vždy pracujeme s tím, že uprchlík doklady nemá. A v rámci řízení o azyl se zjišťuje, o koho se jedná, snažíme se, aby dotyčný oslovil příbuzné a ti mu třeba poslali rodný list, vysvědčení nebo jakýkoliv úřední doklad s fotografií. A takto by to mělo fungovat u všech příchozích, kteří nemají doklady k dispozici.
Máme tady přes 300 000 uprchlíků z Ukrajiny, ale v posledních dnech jako by v médiích bylo slyšet jen o Romech z Ukrajiny, a to hlavně v negativních souvislostech. Může tato mediální masírka proměnit postoj politiků a společnosti k ukrajinským uprchlíkům celkově?
Rozhodně ano, protože těch zkratkovitých mediálních obrázků o tom, jak Romové do Česka jezdí jenom proto, aby zneužili systém pomoci, že se vlastně jedná o Maďary apod. je opravdu mnoho. Zcela to překrývá tu dobrou práci státu a neziskového sektoru, kterou odvedl v případě těch více než 320 000 ukrajinských uprchlíků. Zejména v chudších regionech Česka je nevraživost vůči Romům velké téma a není třeba ji přiživovat. Jestliže se toho média budou stále chytat a s nimi opoziční politici, kteří mají migraci jako téma, pak to může velice proměnit vnímání ukrajinských uprchlíků v Česku. Snažíme se tomu zabránit například přednáškami pro seniory v rámci projektu Představení migrace a integrace cizinců a uprchlíků mladým a seniorům (financováno z EU fondu AMIF).
Máte odhad, jak se ta situace s romskými uprchlíky bude dále vyvíjet?
Vzhledem k tomu, že je většina z nich ze západní Ukrajiny, tak můj odhad je, že se tam vrátí.
Foto: Archiv M. Rozumka