„Je to onemocnění, které se nedá vyléčit, pouze brzdit. Já jsem ve třetím stupni, čtvrtý už znamená hospitalizaci, kyslík a smrt,” vysvětluje Filip, jemuž onemocnění zcela změnilo život. „Mezi moje koníčky patřilo vodáctví, jen Vltavu jsem splouval asi pětadvacetkrát. Rád jsem cestoval po Evropě, USA, Africe i Asii. Celý život se také věnuji psům.” Plicní onemocnění však výrazně snížilo jeho mobilitu. „Jedná se o těžkou ventilační poruchu. Mám nižší saturaci krve, což je dané tím, že plíce fungují jen napůl. Ujít padesát metrů je pro mě velký problém, schody jsou problém skoro neřešitelný,” popisuje Filip, který v současnosti bere 19 druhů léků denně. K nemoci se totiž přidružily další problémy, migrény, křeče, záchvaty i psychické problémy. „I léčba si vybírá svou daň. Hodnoty testů žaludku, jater a ledvin se postupně zhoršují. Léky mi také silně ničí zuby. Asi sami víte, kolik dnes stojí zubař. Já mám dobrou zubařku a měsíčně dávám orientačně 2 tisíce za opravy, abych si udržel svoje zuby co nejdéle.”
Přestože si příležitostně přivydělává v placených online diskuzích, Filip svoji těžkou situaci zvládá jen díky pomoci partnera, se kterým žije v registrovaném partnerství. „Je mi psychickou oporou. Abychom vyžili, má dvě práce. Skončí v jedné a jde rovnou do druhé. Přijde v jednu ráno a v sedm už zase vstává. Nějak to zatím dává,” svěřuje se. Manželé se starají také o devítiletou fenku belgického ovčáka, která se narodila s vadou jícnu. „Léčba, hormony a pleny nás vyjdou kolem 2 300 korun měsíčně. Další zhruba tisícikorunu dávám za veterináře.”
Filip zkusil oslovit organizace a firmy, které lidem v těžké životní situaci pomáhají, bohužel ale neuspěl. „Firmy a nadace vám řeknou, že podporují děti, maminky a tradiční rodiny. LGBT spolky jsem požádal o medializaci, ale odpověděly, že to není jejich primární činnost. Lidé mi píšou na Facebooku, že na Mercedes mi přispívat nebudou. Přitom stačí zajít do bazaru a zjistit, kolik stojí vozidla nižší třídy v dobrém stavu,” vysvětluje. S homofobií nebo předsudky se ale setkává spíše minimálně. „První vztah jsem měl ve dvaceti, kdy jsem si přiznal, že být gay je normální. Nevlastní otec se s tím nikdy nesmířil, ale matka mě podpořila,” říká s tím, že celkově dobré zkušenosti má i s lékaři ve fakultní nemocnici a na klinikách. „Občas jsem zažil nevhodné připomínky posádky sanitky, komentáře o teplouších, ale takových situací bylo jak šafránu. Mám asi anděla strážného, protože lékaře mám perfektní, empatické a plné soucitu,” dodává.
Filip má invalidní důchod třetího stupně a má zažádáno o příspěvek na péči a průkaz ZTP. Při dojíždění k lékařům, na infuze, rehabilitace, nákupy, do lékárny i ke zvěrolékaři by mu velmi pomohl automobil. „Kromě toho bych získal mobilitu a mohl se podívat dále než na chodník před domem. Moc bych si chtěl zajet se psem někam k rybníku, pustit ho na louku a koukat skrz rákosí na kačenky,” říká. Přispět Filipovi na automobil můžete zde. „Pomůžete muži ve středním věku v plné invaliditě, do níž se dostal z důvodu vážných zdravotních omezení. Prognóza mého zdravotního stavu neočekává zlepšení. Můžete mi ale dát šanci na zlepšení kvality života. Velmi by mi to pomohlo, splnil by se mi sen. Díky vaší pomoci a laskavosti bych mohl zase žít,” uzavírá Filip.