Několik rodin z Los Angeles, které byly přinuceny žít v autech, azylových domech a jiných nevyhovujících či nebezpečných místech, obsadilo třináct prázdných domů ve vlastnictví kalifornské vládní agentury s cílem zůstat v nich na neurčito a přežít současné šíření koronaviru. K obsazení došlo v době, kdy se sešly trvající krize bezdomovectví v Kalifornii a eskalace epidemie koronaviru. Tato situace ohrožuje tisíce životů. Obyvatelé bez domova a jejich příznivci, kteří si říkají Reclaimers, se inspirovali skupinou Moms 4 Housing, matkami bez domova v Oaklandu, které veřejně obsadily a dva měsíce využívaly prázdný dům ve firemním vlastnictví. Jejich protest vzbudil mezinárodní pozornost a podporu některých kalifornských zákonodárců. Nakonec si matky mohly dům koupit.
Rychlé šíření koronaviru před několika týdny přimělo kalifornské úřady vyhlásit karanténu, lidé se tak mají zdržovat ve svých domovech. Tímto opatřením se dramaticky zvýšila snaha hnutí Reclaimers zaopatřit lidi bez domova, protože ti na rozdíl od ostatních nemají možnost do karantény jít. Navíc mají často zdravotní problémy, kvůli kterým patří mezi velmi zranitelné obyvatele. Reclaimers v Oaklandu vrhli světlo na spekulanty s nemovitostmi, kteří kupují zabavené domy, vystěhují nájemníky a pak je nechávají prázdné, než je promění v investiční nemovitosti. V Los Angeles se pak členové této iniciativy zaměřili na vytipování prázdných státních nemovitostí, které by mohly být využity k řešení probíhající bytové nouze a okamžitě zachránit životy.
Desítky prázdných domů
S podporou několika skupin zabývajících se právem na bydlení, rodiny Reclaimerů převzaly domy v několika blocích v rezidenční latino čtvrti El Sereno. Místní patří k dělnické třídě a z různých důvodů se stali oběťmi vážné státní bytové krize. Někteří skončili bez střechy nad hlavou po nedávném vystěhování a jiní neměli stabilní bydlení po celá léta. Třináct znovu zabydlených domů je ve vlastnictví Caltrans, kalifornské přepravní agentury, která za celé desetiletí skoupila stovky nemovitostí v místě, kudy měla vést dálnice. Plán na její výstavbu byl však v roce 2018 zrušen. Caltrans v současné době vlastní zhruba 460 obytných domů a aktivisté odhadují, že je téměř 200 z nich prázdných.
„Tohle je veřejná půda. Jedná se o dům daňového poplatníka,“ uvedla pro New Yorker 33letá Ruby Gordillo, matka tří dětí, která se přestěhovala do jednoho z domů. „Zaplatila jsem za to. Všichni jsme za to zaplatili. Všechny tyto volné domy na veřejných pozemcích by měly být použity pro veřejné blaho, k vytvoření skutečně dostupného bydlení,“ dodala.
64letý Benito Flores žil několik let ve sdíleném bytě a jediným jeho příjmem byla minimální mzda za práci svářeče. Když došlo v roce 2005 k prudkému zvýšení nájemného, přestěhoval se do své dodávky. Život v autě mu přinesl řadu potíží. „Byl jsem obtěžován policií, soukromou ochrankou, dokonce sousedy, kteří sem přijížděli a říkali, že tu nejsem vítán,“ vypráví pro The Guardian.
Flores si zvykl na intervence policie, až se naučil ležet na podlaze a předstírat, že tam není. „Ve středu jsem se konečně skvěle v noci vyspal,“ pochvaloval si. Ačkoli ve svém novém domě spal na kobercem pokryté podlaze, protože darovaná postel dosud nedorazila, bylo to podle něj mnohem pohodlnější spaní než v jeho autě. Uprostřed zaprášené místnosti a s obličejovou maskou vysvětluje, že je diabetik a pokud by onemocněil koronavirem, riskoval by velmi vážný průběh nemoci. Tím, že se nastěhoval do prázdného domu, má podle svých slov šanci žít a tuto těžkou situaci přežít. Od dobrovolníků dostal nejzákladnější vybavení. Voda v domě stále tekla, Benito Flores jen přemýšlí, jak zapojit elektřinu. Dům byl ale jinak obyvatelný. „Vědět, že tyto domy jsou už léta prázdné, to mi připadá jako obrovská nespravedlnost," zlobí se. „Někteří lidé říkají, že to, co děláme, je zločin. Ale pro mě je skutečným zločinem to, že politici s tím nic nedělají.“
36 tisíc
Flores se usadil ve svém novém domě ve stejný den, kdy guvernér Kalifornie Gavin Newsom varoval, že přes 25 milionů Kaliforňanů by mohlo být v budoucnu infikováno koronavirem, což je zhruba 56 % obyvatel státu. Úředníci doporučili obyvatelům, aby zůstali doma, vyhnuli se fyzickému kontaktu a důkladně si myli ruce. To je však nesplnitelný úkol pro mnohé z 36 tisíc lidí bez domova, kteří přebývají v přeplněných stanových táborech a v podhodnocených a azylových domech s nedostatečným sanitárním zázemím. V ulicích Los Angeles ještě před tím, než přišla hrozba koronaviru, každou noc umírali v průměru tři lidé bez domova. „S covidem-19 si neumím představit, jaká bude úmrtnost," obává se Gordillo, která se stěhovala do prázdného domu spolu se svým manželem a dětmi ve věku 8, 12 a 14 let.
Agentura Caltrans to odmítla komentovat. Policie však rozmístila své hlídky k prázdným domům společnosti a střeží je. Caltrans není jediným majitelem, který drží domy prázdné. Údaje ze sčítání lidu z roku 2017 naznačují, že v Los Angeles bylo více než 46 000 volných bytových jednotek, které v té době nebyly uvedeny na trh, což znamená, že je někteří majitelé mohli držet pro spekulativní účely. Toto číslo přesahuje odhadovaný počet lidí bez domova ve městě. Stát v reakci na hrozbu koronaviru nakoupil 1300 přívěsů a shání pronájem hotelových a motelových komplexů, které by pomohly lidem bez domova dostat se z ulic a podle potřeby také do izolace. Losangeleský starosta také zřizuje tisíce lůžek v rekreačních centrech. Zdravotníci se ale obávají, že opatření nebudou stačit a lidé bez domova zaplní nemocnice.
Zatímco někteří zákonodárci vyzvali k tomu, aby všechny volné nemovitosti společnosti Caltrans byly okamžitě k dispozici, jiní uvedli, že se obávají, že domy nejsou bezpečné pro obývání. „Pokud si dělají starosti, pak musí jednat a udělat z nich bezpečné domovy", myslí si 42letá Marta Escudero, která bydlí se svými dvěma dcerami v domě, který skupina zrekultivovala jako první. Do té doby rodina spala na gauči u příbuzných a známých. „Komunita musí vzít moc do svých rukou. Nebudeme trpět roky, když jsou volné domy, ve kterých vlastně můžeme žít,“ dodává.
Rozumné nájemné
Roberto Flores, aktivista z El Serena, který pomáhal Reclaimerům, řekl, že je dojemné vidět obydlené domy, které byly tak dlouho prázdné. „Snažíme se znovu vytvořit společenskou strukturu, která tu byla předtím. Přebíráme si zpět naše životy. Pokud by se zpřístupnilo 200 domů po třech lidech, to je 600 zachráněných lidí s navrácenou sebeúctou“, dodává. Rodiny Reclaimerů uvedly, že jsou ochotny platit nájem za přiměřenou cenu. Neuvažují však o opuštění domů, zejména během pandemie.
Benito Flores, který v jednom z prázdných domů našel nový domov, věděl, že může být zatčen, ale dle něj to riziko stálo za to podstoupit: „Když se podívám na možnosti, je nezákonné žít v dodávce. Je nezákonné být i tady. Je prostě nezákonné být bez domova,“ zamýšlí se. Doufá, že jejich společné úsilí inspiruje lidi po celém světě a pustí se do podobných snah. „Tyto domy patří lidem, kteří jsou součástí komunity. A mělo by to tak zůstat,“ uzavírá.
Ilustrační foto: Mom 4 Housing