Jenni Tekletsion pochází z Etiopie a do Spojených států přišla před dvaceti lety. Přes týden pracovala z domova jako bankéř pro finanční instituci a o víkendech si přivydělává jako řidička pro Uber. Řízením vydělané peníze posílala zpět do Etiopie, kde podporovala tamní sirotčinec. Navíc stále pracuje na získání doktorátu z obchodní administrativy na Franklinově univerzitě. Paulu Webbovi byla již před lety diagnostikována demence a poté, co v roce 2017 prodělal mrtvici, nemohl řídit.
Už během prvních minut jízdy Jenni došlo, že je Paul osamocený. „Cítila jsem, že potřebuje pomoc. Řekla jsem mu, že bydlím nedaleko a že ho svezu, kdykoli bude potřebovat,“ vzpomíná. A tak se setkali hned druhý den, když si Paul Webb potřeboval zajet koupit mléko. V následujících týdnech si spolu Paul a Jenni volali a Jenni se sem tam u Paula zastavila, aby se přesvědčila, že je v pořádku a nic nepotřebuje. „Začala jsem za ním chodit každý den po práci a brala jsem ho na večeři,“ říká Jenni.
Celý uplynulý rok se dennodenně scházeli, chodili spolu ven na jídlo a střídali se v placení účtu. Zároveň ho Jenni vždy odvezla, kam zrovna potřeboval, ať už to byla návštěva lékaře či nákup v supermarketu. Postupem času se zdraví Paula Webba začalo horšit. Loni v dubnu se Jenni Tekletsion rozhodla dát výpověď ze svých zaměstnání, aby se mohla o Paula plně postarat. Nebylo však snadné přesvědčit Paulovy děti, Keithe a Melanie, kteří se na jejich přátelství příliš netvářili. „Nejtěžší bylo získat si důvěru jeho syna a dcery,“ potvrzuje Jenni. „Vysvětlila jsem jim, kdo jsem, odkud pocházím a že od Paula nic nechci. Jen že se chci o něj postarat a pomoci mu v jeho každodenním životě.“ Jenni považovala postarat se o seniora za svou povinnost. Vzpomínala tak na svého otce, který zůstal v Etiopii a o kterého se Jenni nemohla postarat. Otec jí zemřel v roce 2003. „Táta mi vždycky chyběl. A v posledních dnech jeho života jsem u něj nemohla být, abych se o něj postarala,“ přiznává smutně Jenni.
Svou oddaností si Keithe a Melanie brzy získala. „Dělala přesně to, co řekla, že bude dělat. Je pořád stejná. Ve světě, který se neustále mění, jen zřídka najdete někoho, kdo se taky nezmění. Ale Jenni je stále stejná. Je to úžasné,“ neskrývá nadšení Paulův syn Keith. A přiznal, že ačkoli se svou sestrou navštěvuje otce pravidelně, nemohou se o něj starat každý den. V době, kdy se Paulovo zdraví zhoršilo, dokonce uvažovali, že by ho umístili do domova pro seniory. Bylo to však nejen proti jejich mysli, ale i proti přání jejich otce. „Za žádnou cenu bych nešel do domova pro seniory,“ říká razantně Paul.
Nakonec jsou Jenni velmi vděční, protože díky ní má jejich otec skvělou péči i společnost a může zůstat doma. I Jenni je ve společnosti Paula šťastná. „Starat se o něj je to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala,“ uzavírá.