Robin Stria žije a pracuje v Brně. Vyrostl v adoptivní rodině, cestu k romské identitě si proto našel až v dospělosti. O to víc se nyní snaží v životě i v tvorbě o propojování různých světů a nacházení vzájemného porozumění.
„Pro mě je důležité být dobrým člověkem,” říká Robin Stria. „To, že jsem Rom, ale vnímám velmi silně,” dodává. Ke svému romství však našel vztah až během studia na vyšší odborné škole při stážích v různých organizacích. Až v Muzeu romské kultury si uvědomil, co romství všechno obsahuje. Právě v muzeu pracuje jako kurátor videofondu. „Mám na starosti všechna možná videa i staré filmy. Spravuji je pro badatele, kteří romskou kulturu studují,” popisuje část náplně své práce. Sám natáčí videa a především se věnuje režii - a to jak například při vysílání živých koncertů, tak natáčení pamětníků nebo dokumentárních snímků muzea.
Zatímco při hledání práce řada Romů pro svůj původ naráží, v Robinově práci je tomu jinak. Domnívá se, že mu otevírá cestu k lidem, s nimiž natáčí. „Navazuje se tam rychleji důvěra a mám pak díky tomu možnost se dostat hlouběji do témat, která s těmi lidmi řešíme,” říká filmař. „Dokážu třeba pochopit, proč mají někteří starší pamětníci obavu mluvit o některých věcech před kamerou. Jsem rád, že k sobě pak máme blíž,” dodává.
Mezi Neromy
Jak už Robin naznačil v počátku, cesta k romství nebyla automatická. Zásadní vliv na to měla skutečnost, že nevyrostl mezi Romy. „Vyrostl jsem v neromské rodině, protože jsem adoptovaný, a to ve městě, kde Romové vůbec nebyli. Celý život jsem žil v majoritní společnosti. Až v dospělosti jsem se učil všechny věci spojené s naší kulturou,” popisuje svůj životní příběh.
To, že vyrůstal v neromském prostředí, ho ale neochránilo před předsudky okolí. A ty jsou pro něj, podobně jako pro množství jiných Romů, velmi nepříjemné. Tím spíš, že prostupují běžné životní situace a nedá se před nimi uniknout. „V obchodech za mnou chodili, jestli náhodou nechci něco ukrást. Nebo mi lidé dávali najevo, že tam nepatřím,” říká a dodává, že to jsou věci, nad kterými se člověk usměje. „Pak jsou ale situace, kdy se člověk setkává s fyzickým násilím. Odmítají vám dát práci, nechtějí, abyste u nich bydlel. Je to odmítání člověka ve všech sférách,” zdůrazňuje Robin.
Domnívá se, že předsudky vůči Romům jsou dětem předávány odmalička, ty si je pak nesou do dospělosti a zase je předávají svým potomkům. A protože tito lidé pak tvoří také politiky a pracují ve státní správě, službách, samosprávách, vzniká tak celkové nepřátelství vůči celé etnické skupině. „Je to strukturální rasismus, v zahraničí se tomu říká anticiganismus,” vysvětluje Robin a doplňuje, že v Česku je strach z jinakosti běžný. „Člověka to mrzí. Připadá si jakoby navíc,” přiznává. Vliv na to podle něj má tendence některé menšiny spojovat s kulturou chudoby, čímž se s jejich vlastní kulturou v očích majority potom slévá. „Jsem proto rád, že v muzeu jsem schopen vidět ty opravdové kulturní rozdíly, které v naší romské kultuře jsou a jsou dané i historicky,” říká.
Dvakrát lepší
„Moji rodiče mě učili, že musím být vždy dvakrát lepší než ostatní. A že nejdřív musím být dobrý člověk, až potom Rom,” vzpomíná. „Díky tomu jsem se pak dostal tam, kde jsem. Oproti jiným mým kamarádům, kteří dělají stejné věci jako já. Je to celoživotní dril,” dodává. A pečlivost se pak snaží přenést také do své profese. „Ve své filmové tvorbě se zaměřuji především na kvalitu a smysl. Až potom na identitu. Když tedy točím nějaký film, nenásilně do něj obsadím romské herce a to téma, které točím, je obecnější, společné pro všechny,” vysvětluje. Chce tak Romy ukázat jako integrální součást společnosti, jako občany, kteří žijí běžný život jako ostatní. „Díky své zkušenosti a výchově můžu být mostem, který je pro obě skupiny obohacující,” domnívá se.
Život Romů se snaží představit například v prvním romském sitcomu Miri fajta, který spolu s dalšími profesionály z oboru natáčí. Právě tam potkal také filmaře Laca Korbela. „Mě Robin překvapuje tím, že je to storyteller, vypravěč příběhů. Bez ohledu na to, jestli je Rom, nebo není. Nepovažuje to za podstatné. Svou prací přirozeně ukazuje život menšiny majoritě,” říká. „Je tím z lidí, kteří na sobě hodně pracují, a posun je za dobu, co se známe, zřejmý. Je velice otevřený, naslouchá a rád podněty vnímá a učí se. Což není důležité jen pro něj, ale i pro jeho okolí. Může být ostatním inspirací,” dodává.
Podobně Robina vidí také Alica Heráková, s níž už dva roky pracuje na romské internetové televizi Tuke.TV, která má několik úspěšných pořadů. „Nezaměřujeme se na negativní věci v soužití Romů a majority, naopak se snažíme vyzdvihovat ty pozitivní věci i lidi, kteří se snaží ty dva světy přemosťovat,” říká.
Jak už Robin naznačil, dal si právě stavění mostů jako cíl. Jedním z důvodů je, že cítí sounáležitost s Českem i jeho obyvateli. „Jsem patriot, cítím se jako Čech,” zdůrazňuje. „Je proto mým úkolem to tady zvelebovat a posouvat k tomu, abychom se tady měli líp,” uzavírá.