Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.
Základní škola
Rozhodnout se pro změnu pohlaví mně samotné přišlo dost šílené, ale neměla jsem na výběr. Jsem perfekcionista, a proto bych nesnesla žít v těle, se kterým nesouzním. Už jako dítě jsem cítila, že v mnoha situacích, kdy jsem byla tradičně zařazena mezi chlapečky, něco nehraje. Nedokázala jsem se přirozeně zařadit mezi kluky a prožívat s nimi stejný přístup k danému úkolu. Vždycky mi hlavou problesklo, že kdybych byla s holkami, určitě by se mi to lépe povedlo a uměla bych si s tím poradit. Kluci mě ani většinou nenechali se aktivně zapojit, byli jsme přáteli, ale podvědomě mi už tou dobu dávali úkoly, které většinou muži dávají ženám.
Kluci mě brali takovou, jaká jsem, dokonce mi i pomáhali. Vzpomínám si, jak mi v dílnách pomohli vyrobit dřevěnou krabičku nebo plechovou ozdobu, abych se nepořezala pilou. Při tělocviku, hlavně při fotbale, jsem byla náhradník a při klukovinách jsem hlídala a kryla záda. Také mě ochraňovali, když se do nás pustili deváťáci. V lavici jsem seděla jen se spolužačkami a po škole jsem se scházela s naší holčičí třídní partou. Kolektiv holek mi byl naprosto přirozený.
Puberta
Asi nejdůležitější faktory, díky kterým jsem si plně uvědomila, že jsem žena, která je uzavřená v těle muže, přišly v pubertě. Sexualita je silná věc, a když jsem se poprvé zamilovala do kluka, bylo to jasné. Samozřejmě jsem předtím měla několik vztahů s dívkami, ale to nefungovalo. Dodnes si pamatuji, že když jsem poprvé uviděla Ondřeje, absolutně jsem nechápala, co se děje. Bylo to tak hluboké, byla jsem v tom až po uši. Věděla jsem, že nejsem homosexuál, také nešlo jen o sex, ale o pocity v srdci, cítila jsem moc lásky. Drželo se mě štěstí a za pár týdnů jsme byli nejlepší přátelé.
Byli jsme s Ondřejem docela profláklá dvojka, dva týpci s dredy po ramena. Málokdo věděl, co se za tím vším skrývá. Vím, že věděl, co k němu cítím, jednou mi významně naznačil, že se mu líbí ženy a já mu na to řekla: „Jasný, kámo, přeji ti spoustu štěstí, najdi si tu pravou.“ Věděla jsem, že spolu nemůžeme být a ani já bych nemohla žít jako muž s mužem. Ondřej miloval moji vnitřní ženu a vím, že ji vždycky cítil. Jsem si jistá, že se mu ulevilo, když zjistil, že jsem žena, protože věděl, proč ke mně cítil to, co cítil, a že jeho mužství je naprosto v rovnováze. Dodnes jsme přátelé. Já i jeho žena se synem. Prostřednictvím mé první lásky jsem si uvědomila, že jestli chci být v tomto životě sama sebou, musím být ženou. Být tím, kým jsem. Rozhodla jsem se, že podstoupím změnu pohlaví. Psal se rok 2007.
Přeměna
Bylo mi 18 let, chodila jsem na střední. Nejoblíbenější téma osmnáctiletých je sex. Asi nejméně vhodná chvíle na to předstoupit před vaši třídu a říct nahlas: ,,Rozhodla jsem se pro změnu pohlaví, po prázdninách se vrátím jako Nikola.” Bylo to trapné, ale dodnes si myslím, že třídní učitelka měla ještě větší trému než já. Jsem vděčná, že se mě zastávala a že mi škola umožnila projít touto změnou.
Horší situace byla mimo školu, na ulici a ve školní jídelně, kde jsem se potkávala s lidmi z jiných škol. Narážky s homosexuálním podtextem byly na každodenním pořádku. Byla jsem šťastná, že se mohu stát ženou, ale okolí to absolutně nepobíralo. Na diskotékách jsem dostávala často přes držku, že jsem buzerant, co se snaží zneužít hetero kluky. Hormony mi začaly oslabovat psychiku a začaly se projevovat první velké změny nálad. Propady do depresí a zoufalství byly častější. Nevypadala jsem ani jako žena, ani jako muž. Čekala jsem na schválení lékařské komise, jestli mi operaci povolí a do toho jsem dřela na maturitu.
Situace se dotýkala i rodičů, posměšnému jednání neunikli ani oni. Táta přišel i o práci. Opustila nás spousta přátel, a tak se vyčistilo vše, co mělo. V našich životech zůstali jen ti, co nás opravdu měli rádi. A já jsem si odpustila všechny večírky a festivaly plné alkoholu, marihuany a extází. Byl to těžký rok, ale s jarem přišlo jasné slunce. Úspěšná maturita, lékařská komise mi schválila změnu pohlaví a rodiče se rozhodli zaplatit mi plastiku prsou. Je to zvláštní, někdo dostane auto, někdo šanci být sám sebou.
Jak probíhá změna
Rok jsem musela žít jako neutrální osoba, kterou lékaři neustále pozorují, jak se adaptuje do okolí jako žena, ale ženou přitom ještě není. Donutí vás změnit si jméno na neutrální. Já jsem měla Nikola Ptáčníků. Ta Nikola. Ten Nikola. Pak vám, pokud uznají, že po sexuologických i psychologických vyšetřeních se jedná o transsexualitu, dají hormony. Jde o testy, kdy odborníci na základě různých situací zjišťují, jestli jednáte jako žena, nebo jako muž. A jestli jde opravdu o transsexualitu nebo o duševní poruchu.
Když uznají transsexualitu, musíte je roční hormonální léčbou přesvědčit, že jste si jistí, že chcete jít na operace, které hradí pojišťovna. Je zde spousta ALE, která se teď ve světě řeší. Spousta kroků není v souladu s právy člověka a jsou dost brutální. Jako například povinná sterilizace. Z úředního hlediska je to tak, že když vám schválí operaci a vy podstoupíte změnu pohlaví a dodržíte spoustu dalších úředních kroků, jako je rozvod, péče o děti, sterilizaci, ze zákona vám změní rodné číslo, rodný list a i úřední pohlaví. Takže v mých dokladech už jedenáct let stojí Romana a v okénku pohlaví žena. Tím mám nárok na to žít plnohodnotný „úřední“ život jako kterákoliv žena. Mám nárok na svatbu, děti, majetek, nebo kdybych například musela do vězení, tak do ženského.
Těžké začátky
Když mi bylo 21 let, žila jsem už plnohodnotně jako žena, ale přesto mi to štěstí nepřineslo. Neustálý strach, že nemohu mít děti, co když si nenajdu partnera, mě doháněl k šílenství. Už jsem nechtěla nic řešit a něčím se zabývat. Rozhodla jsem se za svým starým životem udělat tlustou čáru. Odjela jsem žít do Německa. Připravila jsem si pár chytrých odpovědí, proč nemohu mít děti a proč mám jizvičky na těle. Zas a znovu se projevila moje naivita. Jsem dobrá herečka, ale miluji lidi natolik, že jim nedokážu lhát. Takže předstírání mi moc dlouho nevydrželo a byla jsem nucená svým svědomím říci mému partnerovi, kdo jsem. Žili jsme spolu dva roky, než jsem mu to řekla. Za pár dní vše přijal a už jsme se k tomu nevraceli. Jediné, co se nalomilo, byla důvěra, a po dalším roce šel vztah do háje. Nemohla jsem ale pokračovat, Stefanova vyrovnanost, souhlas a nucení k zatajování, mě dráždilo. Nechtěla jsem žít ve lži, nevím proč, ale cítila jsem, že musím jít dál a začít žít v souladu sama se sebou a přestat lhát sobě a okolí.
Bylo to těžší, než jsem si myslela, nemohla jsem sehnat práci ani partnera a na vše jsem se cítila být sama. Skončila jsem tam, kde jsem před třemi roky v Německu začínala, a to v table dance barech. Tentokrát jsem to ale přehnala, neustále mě doháněla minulost. Často jsem si říkala, že kdybych se narodila jako holka, tak bych dnes měla baráček a čekala rodinu. Místo toho objíždím noční kluby, flákám se po nočních ulicích a hledám sama sebe. Začala jsem hodně pít a vracet se k drogám. Objevovali se stále lidé, co to na mně poznávali a chtěli mi ublížit nebo mě zesměšnit. Oslovovali mě muži, kteří měli sexuální problémy a mysleli si, že jsem ta, na kterou je mohou aplikovat.
Ztráta sama sebe
Ztratila jsem se úplně. Pro svůj mimořádný společenský dar a smysl pro humor jsem se stala oblíbeným členem kokainových večírků. Zaplavená komplimenty, dárky a penězi. Našla jsem náplast na dlouholeté stresy. A to cestování, večírky, luxus, peníze, drogy a alkohol. Dělalo mi to ze začátku dobře, nemusela jsem se o nic starat, kdo jsem, proč jsem, co se ode mě očekává. Lásku jsem dostávala v cizích postelích. Nebudu lhát, zábava to byla. Vynahradila jsem si uniklá léta puberty.
Následky byly ale katastrofální. Po dvou letech, ve svých pětadvaceti, jsem zjistila, že drogy dohromady s hormony, které beru, vytváří smrtelný koktejl. Trpěla jsem poruchami spánku, pronásledovaly mě hlasy a stíny. Stavy deprese a úzkostí se protahovaly z hodin na několik dnů. V mé blízkosti se začali stále více pohybovat lidé, co mluvili o HIV a o tom, jak zaprodali své životy sebetrýznění a nepřijetí sebe sama. Rozhodla jsem se vrátit domů.
Po absolvování léčby jsem se vrátila do Německa a začala žít se Sebastianem. Nic jsem před ním netajila, ale on bral minulost jako minulost a já byla šťastná. Sebastian měl dceru z minulého vztahu, měla nás oba ráda. Žila jsem konečně normální rodinný život. Jednoho dne se však ozvaly rány na dveře a do místnosti vtrhla bývalá přítelkyně Bastiho. Zjistila o mně, kdo jsem a jakou práci jsem dělala. Sebastianovi vrazila do rukou papír s žádostí o svěření dítěte do péče a vyhrožovala soudním příkazem. Byla to noční můra, stín, co číhá v zákopu. Snažili jsme se to vyřešit po dobrém, byla jsem jiný člověk, ale nic na ni neplatilo. Nemohla jsem stát v cestě Sebastianovi a jeho dceři. Tak jako jsem se vzdala nejlepších přátel a bývalých partnerů, vzdala jsem se i své rodiny. Přestala jsem věřit, že láska zvítězí.
Nové začátky
Vrátila jsem se do Čech, do rodného města. Moje kadeřnice mě pozvala na skupinovou techniku, zpívání mantry Óm. Můj první OMChanting mě velmi překvapil, bylo to silnější, než jsem myslela. Okamžitě jsem cítila více radosti a chuti do života. Moje noční strachy ustaly a začala jsem spát i několik hodin v kuse. Začala jsem OMChanting navštěvovat pravidelně a dostala se do lepší psychické kondice. Věci a situace, které jsem dříve nemohla vyřešit, se vyřešily přirozeným vývojem. Zlepšila se mi i fyzická kondice. Byla jsem zase naplněná radostí a chutí do života, přestala jsem kouřit a jednou provždy jsem se vzdala všech závislostí. Nést zodpovědnost za svůj život mi nyní připadalo jako odměna, ne jako dřina. Dostala jsem možnost začít žít znovu.
OMChanting
OMChanting je tisíce let stará harmonizační technika, která poskytuje transformaci a podporu všem lidem i světu. Transformuje negativní energie a vytváří pozitivní. Takže každý člověk, který zastrkal své bolesti, rány, strachy či destrukční programy a závislosti hluboko do sebe, má možnost je díky technice znovu otevřít a přetransformovat, odevzdat je pryč. Postupně jsem se rozhodla udělat si akreditovaný kurz koučinku a nativních terapií. Stala jsem se koordinátorem OMChantingu a učitelem programu s názvem Mantra project.
Spousta z nás se potýká v životě s problémy, které se nám nedaří překonat. Máme stále stejné vzorce chování, ke kterým, a to i přesto, že proti tomu děláme spoustu věcí, vždy zpátky sklouzneme. Velmi často to jsou sociální role, které jsme bezděky přijali v průběhu naší výchovy a dospívání. Jindy to jsou výsledky okamžiků, kdy jsme se cítili ohroženi, utlačováni, okrádáni a zneužíváni. Náš organismus v rámci snahy nás ochránit, vytlačil tyto okamžiky a zážitky mimo naše vědomí a ukryl je do hloubky. Odtud si je opakovaně vytahujeme vždy, když se cítíme ohroženi. Trestáme tak sami sebe a vyčítáme si. Výčitky se pak mění v projevy na fyzickém těle, změny emocionálního pole a rozpadající se vztahy i tělo.
Svoboda pro LGBT
Nyní se připravuji na pozici terapeuta. S mezinárodním týmem navštěvujeme společné akce a sezení trans lidí a ukazujeme jim alternativní techniky na podporu v těžkých situacích. Pořádáme OMChantingy, hrajeme divadelní vystoupení a vyprávíme své příběhy jako motivaci. Vymýšlíme aplikace a technické prostředky na propojení a zjednodušení života trans studentů. Připravujeme informativní projekty pro školy i veřejnost. Naším cílem je založit alternativní nadaci pro pomoc LGBT, omezit chemické hormony a vyzkoušet přírodní estrogeny a testosterony.
Přála bych si opravdovou svobodu pro LGBT. Tak jako si před sty lety ženy přály svobodu a stejná práva jako muži. Když otevřeme své vnímání světa bezpodmínečné lásce, uvidíme, že veškeré problémy světa vznikají z iluzorní představy o rozdělování do skupin. A hodnocení lidí na základě jejich žebříčku vzdělání, moci, slávy či peněz. Přála bych si do budoucnosti, aby lidé pochopili tematiku transgenderových skupin. Aby byla větší informovanost o tématu a lidé věděli, že k nám mají přistupovat ze srdce a ne z hlediska sexu. A od translidí bych si přála, aby z transsexuality nedělali extravaganci a nepovažovali se za oběti prokletí osudu.
Česká republika má v každém větším městě svůj pravidelný OMChantigový kruh. Bližší informace a termíny jsou na Facebooku OM Chanting CZ. Se mnou se můžete spojit na mé webové stránce.
Foto: Archiv Romany Ezrové