Coming out, tedy sdělení své sexuální orientace okolí, je mnohdy těžký nejen pro samotného člověka, ale i pro jeho rodiče. Podporu proto často potřebují všichni zúčastnění. Jak se s jinou než heterosexuální orientací svého dítěte vyrovnat? Jak posílit vzájemné vztahy a jak své dítě podpořit? O tom bude rodičovská skupina, kterou od konce září pořádá poradna S barvou ven.
„Mami, mám přítelkyni.“
V rodičích, kterým jejich dcera nebo syn oznámí, že má jinou než heterosexuální orientaci nebo nesouznějí se svým biologickým pohlavím, se v tu chvíli začne odehrávat celá škála pocitů. „Může to být překvapení, možná i šok. Může to být také i vztek, pocit viny, zklamání, bezmoc,“ popisuje možné pocity rodičů Irena Smetáčková, psycholožka a odborná garantka poradny S barvou ven. Ačkoli se může zdát, že žijeme v respektující společnosti, a průzkumy veřejného mínění naznačují, že je česká společnost vůči homosexualitě přijímací, poradna se setkává s řadou lidí, pro něž je coming out před rodiči velmi těžký. Spousta z nich se navíc setkala ze strany svých rodičů s nepřijetím, zpochybňováním svého sdělení a dokonce vzájemné vztahy výrazně ochladly nebo byly zcela ukončeny. „Je mnoho rodin, které tuhle zátěžovou situaci nezvládnou,“ připouští Smetáčková.
To byl málem případ i tehdy 16leté Viki a její matky. Po rozchodu s přítelem se Viki zamilovala do Kristýny. Ta tehdy bydlela na Slovensku, a tak Viki trávila celé noci na Skypu, až ji jednou její máma přistihla a vyšlo najevo, že má Viki přítelkyni. Spustil se tím půlrok dusné atmosféry a hádek, které vyvrcholily Vikiným odchodem z domu, a několik měsíců se svou matkou nemluvila. „Teď už vím, že to byl další špatný tah z mojí strany. Byla jsem to nakonec já, kdo přišel domů s prosíkem,“ přiznává Viki. Když vztah s přítelkyní Kristýnou začal vychládat, měla Viki výčitky, že kvůli ní málem přišla o mámu. Ta zase Viki připomínala, jak je nezkušená a mladá. Aby znovu nedošlo k ukončení komunikace, začala Viki svou mámu zasvěcovat do všeho, co prožívala. Přivedla domů novou přítelkyni, ukazovala mámě fotky kamarádek z akcí pro lesby, povídala si s ní o svém životě. A vloni, po dlouhých pěti letech, jí máma byla schopná říct to, co si přeje každé dítě slyšet od rodičů při coming outu: „Hlavně ať jsi šťastná, mám tě ráda.“
Coming out je projev důvěry
V ideálním případě by podle Smetáčkové měli rodiče sdělení svého potomka přijmout jako projev důvěry a umět ho ocenit. Rodiče by se v první řadě neměli soustředit na to, co všechno se coming outem mění, ale uvědomit si, jak těžké muselo pro dítě být říci rodičům, že se věci nemají tak, jak si mysleli nebo přáli. Pokud rodiče toto sdělení přijmou jako projev důvěry, dá se následně podle Smetáčkové lépe vyrovnat s tím, co negativního to může přinést. Avšak za předpokladu, že dítě svou orientaci či identitu na rodiče nevykřikne v hádce, ale oznámí ji klidně tak, aby se informace dostala tam, kam má.
Nekřičte a nevynášejte soudy
V tu chvíli, kdy dítě oznámí svým rodičům, že je gay, lesba nebo transgender, by se rodič podle Smetáčkové neměl nechat ovládnout negativními emocemi. Neměl by na ně křičet, vynášet soudy a měl by se zkusit se vyhnout slovům jako „vždy“ nebo „nikdy“, které naznačují definitivnost. „Každý ale můžeme chybovat. Přiznejte si to a přiznejte to i svému dítěti,“ radí Smetáčková. Zároveň pro mladé lidi zdůrazňuje, aby si uvědomili, že zatímco se oni se svou orientací či identitou postupně sžívají, pro jejich rodiče může být jejich comin out opravdovým šokem. Neměli by tedy očekávat, že reakce rodičů bude ihned zcela pozitivní a mají dát mámě a tátovi prostor se s tím vyrovnat.
„Musela jsem pochopit a akceptovat. Nejtěžší bylo odpustit sama sobě,“ vzpomíná Vikiina matka, která měla pocit, že jako matka selhala, protože ve chvíli, kdy ji její dcera potřebovala, ji nepodpořila. „Byl to pro mě šok. Proti homosexuálům jsme nic neměla, ale je to jiné, když se vás to přímo netýká. Jako dnes vidím tu scénu, kdy proti mně stojí má dcera a očekává, že se mi svěří a já ji obejmu. Ale já jsem se z té informace zhroutila,“ přiznává.
Rodiče mají strach i o sebe a svoji budoucnost
Protože jsou často rodiče obklopeni představami o tom, že LGBT lidé nemohou založit rodinu nebo nemají zdravé a kvalitní vztahy, jejich nejčastější obava je obecně o šťastný život svého potomka. Bojí se však také sami o sebe a svou budoucnost. „Bojí se, co se v jejich životě změní, když jejich syn, dcera nejsou v majoritě, že nebudou tedy moci vystrojit klasickou svatbu a nebudou se moci stát babičkou, dědečkem v tom běžném slova smyslu. Takže ten strach o sebe a svoji budoucnost, tak jak jsem si ji jako matka dítětě představovala, se najednou nenaplní nebo ji budu muset změnit. To je ale strach, který rodiče, kteří stojí o dobrý vztah se svým dítětem, mohou napravit,“ vysvětluje Smetáčková. Podle ní se podobná situace děje v řadě rodin, jen se nemusí nutně jednat o sexualitu nebo pohlavní identitu, ale například o jiný výběr studia nebo povolání, než jaký si rodiče představovali. Čeho bychom se podle Smetáčkové měli bát je, že životy našich dětí budou negativně ovlivněny homofobií ze strany společnosti, v níž žijí.
Tyto obavy ovlivňovaly také Vikiinu matku. Měla především velké obavy z reakce okolí. Pár homosexuálních osob znala a viděla, že to mají těžší než zbytek populace. Setkala se také s tím, kdy lidé neváhali proti jedinci jeho sexuální orientaci použít. „Gay může být hodný, chytrý, výjimečný, ale pořád už bude na prvním místě gay. Nechtěla jsem, aby moje dcera byla „ta lesba“! Má toho mnohem víc, co může nabídnout. Je milá, krásná, empatická, chytrá, slušná nebo třeba vysoká, modrooká, a ne jen homosexuální!“ říká Vikiina máma.
Coming outem následně procházejí i rodiče
Po dětech přirozeně dělají coming out i rodiče, a to ve chvílích, kdy o orientaci či pohlavní identitě svého dítěte říkají svému okolí. Jak uvádí Smetáčková, o tom, komu se o těchto věcech řekne a jakým způsobem, by měl rozhodovat LGBT člověk, v tomto případě tedy dítě. I rodiče mají podle ní právo o svých pocitech mluvit se svými blízkými, vždy by ale měli hovořit o sobě a svých prožitcích než primárně o coming outu svého dítěte. V této situaci je důležitá domluva s dítětem, zároveň jsou stále důležité i potřeby rodičů a jejich pocity, jak Smetáčková zdůrazňuje.
Je to také jeden z bodů Desatera pro zaskočeného rodiče, na jehož závěru poradna znovu doporučuje, aby se rodiče zapojili do podpůrné skupiny. „Je to bezpečné místo, kde můžete sdílet své obavy, pocity, otázky a nikdo vás za ně nebude soudit,“ uvádí S barvou ven na svém webu. Přihlásit se do ní můžete ZDE.
Ilustrační foto: Lukáš Houdek / Prostě láska