„Přestože si široká veřejnost myslí, že LGBT+ lidé u nás nijak diskriminování nejsou, realita je taková, že v posledních pěti letech se s diskriminací a obtěžováním kvůli své sexuální orientaci nebo genderové identitě setkalo 55 % LGBT+ osob. Nejčastěji šlo o nadávání (39 %) a zesměšňování (37 %), s fyzickým či sexuálním napadením nebo vyhrožováním násilím má osobní zkušenost 15 % dotázaných. Školy jsou bohužel místem, kde se lidé s těmito jevy potkávají nejčastěji,“ citují výsledky největšího výzkumu mapujícího situaci LGBT+ lidí, který loni provedla kancelář Veřejného ochránce práv, Marcela Macháčková z festivalu Mezipatra a Tereza Pelechová z Prague Pride. Tyto dvě organizace se spojily, aby společně vytvořily speciální program pro základní a střední školy, a pokusily se tak šikanu na školách omezit a přispět k osvětě.
K šikaně LGBT+ žáků na českých školách nedochází zdaleka jen ze strany jiných žáků, ale i samotných vyučujících, kteří bývají zdrojem homofobních či transfobních vtipů. Z průzkumu organizace PROUD z roku 2016 vyplynulo, že „skoro čtvrtina měla zkušenost s používáním pojmenování LGBT+ lidí jako nadávky ze strany vyučujících, přičemž skoro 20 % uvedlo, že se to děje často. Více než polovina dotázaných pak uvedla, že svou orientaci ve raději škole skrývá,“ uvádí pro HFC výsledky průzkumu Pelechová.
Šikana má obrovský dopad na další vývoj člověka
Terčem šikany navíc nejsou pouze LGBT+ studenti, k šikaně mnohdy stačí jen domnělá příslušnost k menšině. Tedy obětí šikany se může stát i heterosexuální chlapec, který má z pohledu ostatních vybočující zájmy, třeba závodně tančí. „Obecně je šikana patologický jev, který má negativní vliv na všechny zúčastněné, tedy i na její původce, ale i ostatní spolužáky a spolužačky, kteří jsou jejími svědky,“ doplňuje pro HFC Macháčková.
Tyto zkušenosti pak mají vážný dopad na další rozvoj a psychické zdraví LGBT+ mládeže. Ačkoli v České republice zatím nemáme přesnější data, evropské výzkumy podle Pelechové jasně ukazují, že u LGBT+ mladých je výrazně vyšší riziko nadměrného užívání alkoholu a drog, depresivních stavů i sebevražedných tendencí.
Projekce filmů a besedy proti šikaně
Mezipatra společně s Prague Pride usilují o eliminaci šikany nejen LGBT+ studentů a přicházejí se speciálním programem. Ten vždy kombinuje projekci filmů s LGBT+ tématy s následnou interaktivní besedou. Projekce filmu je úvodem pro ty studenty a studentky, kteří se s tématem dosud moc nesetkali nebo o něm nepřemýšleli. „Většinou jde o příběh mladého queer člověka, jak se vyrovnává s nějakými vývojovými úkoly, například první láskou, uvědomováním si vlastní identity, hledáním svého místa v kolektivu a podobně,“ popisuje Macháčková. V následné debatě pak proškolený lektor či lektorka se žáky probírá, co je ve filmech zaujalo, oslovilo nebo co pro ně bylo nové, případně nepochopitelné. „Odpovídáme na jejich dotazy a doplňujeme debatu fakty. Lektoři a lektorky jsou sami LGBT+ a s žáky a žákyněmi tak mohou sdílet své vlastní zkušenosti s minoritní orientací nebo identitou a coming outem,“ doplňuje.
Program nabízí několik tematických okruhů. Pro 8. třídy základních škol je vhodný zejména základní blok krátkých filmů o coming outu leseb a gayů. Pro středoškoláky je určen pokročilejší blok krátkých filmů, který pojednává i o intersexualitě nebo asexualitě. Program obsahuje i dokumentární snímek, který pojednává o tématech sexuální orientace a HIV/AIDS, a také film věnující se trans identitě, vhodný především pro školy, které mají trans žáka nebo trans žákyni.
Darujme osvětu
Aby mohly besedy a projekce proběhnout, spustila Prague Pride finanční sbírku na portálu Darujme. „V právě se rozbíhajícím pololetí chceme uspořádat minimálně 10 projekcí a debat na školách po celé republice. Uspořádání jedné akce nás vyjde průměrně na 5 000 Kč,“ uvádějí organizátoři a pro přehled vypočítávají jednotlivé položky: „2 500 Kč činí honorář pro lektora*ku, 800 Kč procestujeme, 300 Kč stojí materiály pro žáky*ně a vyučující a 1 400 Kč stojí propagace a administrativní zajištění jedné akce.“ Pro deset takových akcí je potřeba vybrat 36 000 Kč, z nichž už se podařilo nashromáždit 33 700. V případě, že se vyberou finance navíc, budou moci lektoři a lektorky s projekcí a besedami navštívit více škol. Sbírka trvá do čtvrtka 1. 10.
Jak může beseda pomoci proti šikaně?
„Základem šikany je obvykle obava z jinakosti, neznalost a podléhání zjednodušujícím předsudkům a stereotypům. Besedy na to reagují na několika úrovních,“ říká Macháčková a pokračuje: „První je rovina informační - doplňujeme žákům*yním faktické znalosti o LGBT+ lidech, vyvracíme stereotypy a předsudky, se kterými se mohou setkávat. Mluvíme o queer historii, dáváme relevantní informace z výzkumů. Druhá rovina je emocionální/postojová - to, že se mohou studenti*ky setkat s LGBT+ člověkem osobně a mohou se ho zeptat na to, co je zajímá, pomáhá opět vyvracet stereotypy. Pro některé žáky*ně to může být první LGBT+ člověk, se kterým se setkají osobně.“ Takové setkání může být pro LGBT+ žáky velmi obohacující a důležité. Vidí totiž člověka, jako jsou oni sami, který taktéž ve škole zažíval různá příkoří, a přesto je dnes přijímaný svým okolím a vede kvalitní život.
LGBT propagandu nechceme!
Pod příspěvky na sociálních sítích o chystaných projekcích a besedách se objevila řada komentářů, které osvětový program označují za propagandu. Za takovými reakcemi na vzdělávání o citlivých tématech stojí podle Terezy Pelechové také podléhání stereotypům. Někteří lidé mají pocit, že když jsou nyní LGBT+ lidé více vidět, znamená to, že je to „trendy”. Pelechová však toto odmítá a uvádí konkrétní čísla: „Nikdo by si dobrovolně nevybral život, který s sebou nese 3x vyšší míru pravděpodobnosti diskriminace a šikany. Že nejde jen o nějaká smyšlená čísla bohužel potvrzuje naše zkušenost z praxe. Od roku 2015 provozujeme webovou poradnu S barvou ven (www.sbarvouven.cz), která pomáhá lidem se sebepřijetím a coming outem.“ Na poradnu se podle ní obracejí především mladí lidé ve věku 10-25 let a od začátku jich bylo přes 3 800. Objevilo se mezi nimi i 18 mladých, kteří uvažovali o sebevraždě. Více než tři desítky mladých řešilo další velmi vážné situace, jako jsou útěky z domova, sebepoškozování a jiné. „Prevence na školách může být důležitým krokem, jak těmto situacím předejít. Pokud někdo ochranu dospívajících považuje za propagandu, nezbývá než si přát, aby se děti těchto lidí nikdy do takové situace nedostali,“ dodává Pelechová.
Mezi školami je o program zájem. Organizátoři by sice uvítali, kdyby byl zájem o osvětové projekce a besedy větší, nicméně si pochvalují, že se jim některé školy ozývají opakovaně. Podle nich totiž vidí, že program má smysl a že lektorky a lektoři umí se žáky efektivně pracovat a otvírají s nimi citlivá témata, která jsou pro vyučující mnohdy složitá. V zájmu škol o program hraje podle Macháčkové roli několik faktorů: „Zkušenost je taková, že velmi záleží na přístupu školy - ať už širšího vedení nebo metodika*čky prevence. Důležitým faktorem je, jestli má škola již vyoutované žáky*ně a chce aktivně pracovat na vybudování citlivého a zdravého školního prostředí. V těchto případech jde především o prevenci. Další kategorií jsou školy, které mají zkušenost se šikanou v minulých letech, a tudíž vnímají velkou důležitost práce a vzdělávání o tématu. Někdy je tak beseda jedním z kroků v řešení probíhající šikany na škole. V menší míře si programy objednávají také školy, kde jsou otevření a vnímaví k tématu sexuální orientace a genderové identity, besedy v tomto směru vhodně doplňují školní vzdělávací plán.“
„Bylo to lepší než se učit o šutrech“
Po zkušenostech z loňského školního roku, v němž se Markétě Macháčkové podařilo s programem navštívit školy v osmi desítkách měst a diskutovat až se dvěma tisíci studentů, říká, že mladí lidé jsou zvídaví, empatičtí a je s nimi zábava. „Mají sice nějaké předsudky nebo o tématu LGBTQ+ tolik neví, ale když si povídáme, dokáží si sami postupně dojít k odpovědím nebo se zájmem vyslechnou naše příběhy a postřehy,“ vypráví z vlastních zkušeností. Vzpomíná také na školu, kde se jí a dalším lektorům žáci svěřili se šikanou. „Byli před rokem šikanovaní, stejně jako kluk, kterého spolužáci zmlátili za to, že napsal druhému klukovi zamilovaný dopis. Z téhle debaty jsme odjížděli s těžkým srdcem,“ přiznává. A jaké byly zpětné vazby samotných žáků a žákyň? „Někdo píše, že to bylo lepší než se učit o šutrech, jiní píšou, že se dozvěděli, co to znamená asexualita, že ne všichni lidé se identifikují jako binární nebo kdo je drag queen,“ vypráví Macháčková. „Je dobré se svěřit se svými pocity někomu, komu věřím“ nebo „líbila se mi vaše upřímnost, že jsme se mohli zeptat na vše a vy jste neodsekávali,“ napsali jim studenti.
Podle Markéty Macháčkové není rozdíl mezi školou ve městě a v menších obcích. „ Je spíš rozdíl mezi dobrou a špatnou školou – v tom, jak podporují děti, aby vyjadřovaly své názory a nebály se ptát,“ myslí si a na závěr dodává: „Díky všem pedagogům a školám, kteří se rozhodli toto téma otevřít se svými žáky. Na konec snad jen dodám – ještě více queer příběhů do škol!“
Hlubší faktická i emocionální znalost, kterou projekce spolu s besedou žákům předává, účinně působí proti mnohdy ničivé šikaně LGBT+ žáků a žákyň. Ti mohou mít navíc pocit osamění a čelit útokům je pak pro ně o to těžší. Proto jim může výrazně pomoci i přítomnost LGBT+ lektora či lektorky, aby viděli, že v tom nejsou sami. A pomoci nyní můžete i vy. Zapojte se do sbírky a přispějte k šíření osvěty a lepšímu přijetí studentů s jinou než heterosexuální orientací.
Foto: Mezipatra