HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

„Jak jsem vyrůstala, nikdy jsem necítila touhu vdát se a mít děti jako jiné dívky. Chtěla jsem partnera, ale nikdy jsem netoužila po vlastních dětech,“ svěřila se serveru Egyptian Streets  38letá tvůrkyně obsahu Nuha Darwish. Pro život bez dětí se rozhodla i 34letá Mayada Serageldin, specialistka na rozvoj. V tomto rozhodnutí ji značně ovlivnila práce na projektu proti obchodování s lidmi. Tehdy si poprvé připustila obavy a nejistotu, zda chce do takového světa jednou přivést dítě. „Rozhovor třeba jen s jednou obětí obchodu s lidmi vám ukáže odpornou stránku lidstva,“ uvedla s tím, že pokud by přeci jen někdy uvažovala o rodičovství, zvolila by možnost adopce. Odlišné okolnosti vedly k rozhodnutí žít bez dětí 35letou datovou analytičku Basmu Mohamed. Po dvacátém roce ji pronásledoval pocit, že se nedožije svých 30. narozenin. „Nebyla to deprese, jen pocit. Nechtěla jsem přivést na svět dítě, které by bylo nuceno se o sebe postarat, pokud odejdu,“ vzpomíná. I když ji strach, že zemře před dosažením 30 let, opustil, pocit, že nechce vlastní děti, jí zůstal.

Stejně jako další ženy v Egyptě i Basma, Mayada a Noha čelí stigmatu a neustále musejí své rozhodnutí obhajovat před ostatními lidmi, známými a rodinou. Takovým dívkám a ženám je doporučováno, aby o tématu „nežertovaly“, aby si nepřivodily neplodnost, což je zářný příklad toho, jak bez jakékoli vážnosti či snahy o pochopení okolí k takovému rozhodnutí svobodných dospělých žen přistupuje. Případně jsou označovány za divné, nenormální a často se do nich ostatní trefují prostě proto, že svobodně učinily rozhodnutí. 

S velmi podobnými reakcemi se setkávají také české ženy, které nechtějí mít děti. Jejich rozhodnutí okolí často nebere vážně a mávne nad ním rukou s tím, že si to časem určitě rozmyslí, a zároveň připojí varování, aby už potom ale nebylo pozdě. Lidé, kterých se volba druhých nemít ženy vlastně vůbec netýká, mají vůči těmto ženám řadu předsudků. Často mají pocit, že mít dítě je jakási společenská povinnost ženy, případně jsou přesvědčeni, že život s dětmi je mnohem naplněnější a smysluplnější než bez nich. Nezřídka pak cítí potřebu o svých postojích přesvědčovat ty, které o ně nestojí.

O tom, jakým výzvám i stigmatům čelí dobrovolně bezdětné ženy u nás, napsala pro magazín Heroine spisovatelka Markéta Lukášková. „Žena je chycena v dokonalé pasti. Když děti má, musí vymyslet, jak uspořádat svůj život mimo mateřství – práci, koníčky, sebepéči. Když děti nemá, čelí neustálým dotazům na to, proč ne a kdy je bude mít, a poučením o tom, že by jednou mohlo být pozdě.“ Podle Lukáškové jsou pak bezdětní lidé nahlíženi jako ti bez opravdových životních zkušeností a zážitků. „Připadá mi, že my bezdětní jsme bráni jako ti, co ještě nepochopili, „o čem život je“, protože jsme nepostoupili na další level. Podle mnohých jsme si doteď doopravdy neužili Vánoce, moře, hory, město, protože jsme to nezažili s dětmi. Ale já mám život plnohodnotný a jsem v něm šťastná a k pocitu naplnění nepotřebuju vyrábět nového člověka. Mít dítě je pro mě jedna z možností, ne nutnost,“ doplňuje. 

To platí také pro Egypt, kde se dobrovolně bezdětné ženy a páry setkávají s velmi podobnými otázkami, které odrážejí místní společenská nastavení. V Egyptě je zvykem, že členové širší rodiny se o sebe vzájemně starají, často rodiny bydlí v jednom domě, jemuž se pro mladší generace pouze přistavují nová patra, starší děti se starají o své mladší sourozence a nakonec i o staré rodiče. S velkým smyslem pro rodinu, její soudržnost a pomoc v rámci ní se ale pojí i velmi omezená osobní svoboda. V takto nastavené společnosti je na dobrovolně bezdětné páry nahlíženo jako na nezodpovědné či lehkovážné například z toho důvodu, že nebudou mít děti, které by se o ně ve stáří postaraly. Otázky vyvstávají také kolem toho, kdo dál ponese rodinné jméno a kdo udrží po další roky jejich manželství, když nebudou mít děti, které by je navždy spojovaly. 

Právě onu neustálou péči o rodinu coby jeden z důvodů, proč netouží po dětech, uvedla Mayada Serageldin. Ona i její matka jsou obě nejstaršími potomky v rodině, a tak odmala byly vedeny k velké zodpovědnosti a péči o mladší sourozence i jiné mladší děti v rodině. „Děláte to s láskou, ale je to práce 24 hodin, 7 dní v týdnu a může to být vyčerpávající. Jsem morálně zavázaná k tomu, abych se postarala o všechny, které kolem sebe mám. A mít dítě pro mě znamená, že tohle budu dělat navždy,“ vysvětluje Mayada. 

Dalším z důvodů, které spojuje dobrovolně bezdětné ženy napříč oběma kontinenty, je i obava o budoucnost světa a strach je do světa, který nevnímají jako bezpečné místo, přivést. „V současnosti nevnímám svět jako dobré místo. Je přelidněný a plný výzev, zvláště tady. Nechci, aby moje dítě bylo nuceno žít s problémy a překážkami naší společnosti,“ vysvětluje Mayada. Velmi podobně to vnímá také Markéta Lukášková, která zároveň zmiňuje, že i tento argument bývá okolím napadán a zlehčován. „Jsou také lidé, kteří se bojí mít děti kvůli současné situaci ve světě. Kousek od nás je válka, řítíme se do obrovské ekonomické krize, planeta se otepluje. „Prosimtě, vždycky je něco. Děti se rodily i za války,“ zní častý argument.“

V Egyptě, kde je rodičovství považováno za zcela běžné, s sebou rozhodnutí děti nemít přináší také mnohem těžší seznamování, značně totiž omezuje okruh potencionálních partnerů. Vzhledem k tomu, jak omezená je zde osobní svoboda, se rodiny nezdráhají zasahovat svým dcerám i synům do výběru partnera či partnerky a rozhodnutí jednoho z nich nemít děti může být rodinou toho druhého neseno velmi nelibě. Často pak může vztah mezi mladými lidmi skončit právě na tom, že ho/ji nepřijme jeho či její rodina. Anebo samotní potencionální partneři rozhodnutí ženy nemít děti jednoduše neberou vážně. „Tohle je jeden z důvodů, proč jsem se na čas stáhla ze své věkové skupiny,“ prozradila Mayada. Většina mužů, s nimiž se setkala, její volbu nemít děti zesměšňovala. Nyní je ve vztahu a právě její rozhodnutí nemít děti bylo to, díky čemu se se svým partnerem sblížila. „Máme spolu dohodu, že pokud by jeden z nás změnil názor, promluvíme si o tom. Je to velká věc a nechceme, aby to byl důvod konce našeho vztahu.“ 

Manžela naladěného na stejnou vlnu má i Noha. Také oni se sblížili právě pro stejný náhled na rodičovství. I přesto spolu čas od času o tématu hovoří a ujišťují se, že se ani u jednoho názor nezměnil. „Rozhovor o rodičovství musí lidé vést už před sňatkem. Ale spousta lidí to nedělá, protože jsou příliš emocionálně zaujatí a nechtějí vyvolávat spory,“ říká Noha. 

Basma Mohamed se setkala s jiným přístupem a naráží na vážnou skutečnost. Když se svým bývalým partnerem mluvila o tom, že nechce mít děti, nevěřil jí a řekl, že už viděl i jiné ženy, které po sňatku změnily názor. Ve skutečnosti ženy, které po uzavření sňatku otěhotněly, nemusely ani tak měnit názor, jako byly k těhotenství okolnostmi donuceny. „V Egyptě není legální interrupce. Je mnoho případů žen, které prošly nechtěným těhotenstvím, aniž by měly možnost ho ukončit,“ popisuje  situaci Basma. V Egyptě je interrupce zakázaná zákonem a je možné ji provést pouze na základě výjimek, kdy je život matky v ohrožení. Ženy se tedy v případě, že se rozhodnou pro ukončení těhotenství, uchylují buď k nelegálně prováděným lékařským zákrokům, které stojí desetitisíce liber, nebo k domorodým a mnohdy velmi nebezpečným praktikám.

„Někteří lidé rozhodnutí nemít děti považují za sobecké, protože si myslí, že nechci věnovat část svého těla a zdraví jiné bytosti,“ přidává Basma Mohamed. O tom, že nemít děti není sobecké, vypovídá například skutečnost, že čím méně dětí lidé mají, tím více chrání životní prostředí. To, že mít méně dětí, je v řadě směrů výhodná volba, prosazuje také egyptské ministerstvo sociální spravedlnosti, a to prostřednictvím projektu 2 Kefaya (Dva stačí). Ministerstvo se tak od roku 2018 snaží šířit osvětu o plánovaném rodičovství a jeho roli v poskytování lepšího vzdělání i zdravotní péče dětem. Projekt 2 Kefaya zdůrazňuje i to, že rodičovství není pouze osobní, ale také ekonomickou volbou, kdy některé rodiny si prostě nemohou dovolit mít více dětí, a to v situaci, kdy v Egyptě v posledních několika letech stoupají ceny potravin i dopravy, poskytování kvalitního vzdělání dětem je problém nejen pro nízkopříjmové rodiny, ale i pro střední třídu, a kdy Egypt čelí populační explozi. Stále však v některých oblastech Egypta přetrvává představa, že plánované rodičovství jde proti Bohu, a to navzdory velmi špatné ekonomické situaci mnohých rodin. 

I přes negativní reakce, s nimiž se Mayada Serageldin setkává, uznává, že současná situaci ohledně dobrovolně bezdětných žen se stále zlepšuje a tabu pomalu mizí. Dnes je podle ní jednoduše společensky přijatelnější říci, že žena nechce mít děti, zatímco ještě například před pěti lety by byla lidmi obviňována z rouhání. 

Podle Nohy Darwish, která zcela otevřeně lidem vysvětluje, že nechce děti a proč, aby tak mírnila stigma kolem dobrovolně bezdětných žen, říká, že nejtěžší je ustát právě onen silný společenský tlak. „Máte pocit, že nemůžete být samy sebou, vyjádřit své myšlenky, být jiným typem ženy. Identita ženy je v Egyptě odvozována od její schopnosti dávat život, což je ale velmi omezující. My ženy jsme mnohem víc než to. Cítím se být kompletní tak, jak jsem, a nejsem o nic méně ženou, když nemám děti,“ uzavírá. 

Ilustrace:  Alia Sallam