Marek Petruška pracoval v továrně na výrobu aut, kde se dlouhodobě setkával s nepříznivými pracovními podmínkami. „Nadměrný stres, přesčasy o víkendech, ponižování ze strany nadřízených a vulgární nadávky,” popisuje Marek, který se po sedmi letech v zaměstnání ocitl na pokraji svých sil. Vyhořel a následně mu byla diagnostikována generalizovaná úzkostná porucha. Zapojil se proto do programu sociálně terapeutických dílen organizace Spirála Ostrava, jehož cílem je nácvik dovedností a zvýšení uplatnitelnosti lidí s duševním onemocněním. Nyní je však poskytování služeb z karanténních důvodu omezeno. „Jednoduše momentálně nemám žádné pracovní místo, nemám možnost seberealizace, nemám možnost si popovídat, jelikož je naše kavárna z důvodu vládních nařízení absolutně zavřená,” shrnuje Marek. „Spirála se v důsledku koronaviru nachází v situaci, kdy je ohrožena také udržitelnost pracovních míst pro osoby se zdravotním znevýhodněním z důvodu zrušení cateringových zakázek, uzavření kavárny a výpadku velké části vlastních příjmů,” dodává. Rád by sdílením svého příběhu přispěl k podpoře kavárny a služeb, které Spirála nabízí.
„Do Spirály jsem začal docházet poté, co jsem už nějakou dobu navštěvoval skupinové terapie psychiatrického stacionáře v Ostravě – Porubě, kde jsem se ocitl po psychickém zhroucení a syndromu vyhoření,” vypráví Marek, který pracuje v tréninkové kavárně Kafárna. Zde se učí základním dovednostem, jako je úklid, práce v kuchyni, starost o květiny, a především pracuje na zlepšení svého psychického zdraví. „Mým největším problémem jsou obrovské úzkosti, deprese a sociální fobie, kvůli nimž jsem se ocitl v částečném invalidním důchodu prvního stupně a bez zaměstnání. Jelikož nemám zpracované trauma z továrny, potřebuji specifické podmínky a velice pomalý a lidský přístup, což tohle chráněné místo bezpochyby splňuje,” popisuje.
„Nic ti není”
Tréninkové pracoviště mu dle jeho slov pomáhá s nastavením denního režimu, velmi také oceňuje možnost probrat veškeré problémy se sociálním pracovníkem. „Dalším faktorem je i to, že nesedím zavřený doma v sociální izolaci a navazuji kontakt s jinými lidmi, díky čemuž se necítím tak osaměle,” doplňuje Marek. „Když najednou do vašeho života vstoupí duševní onemocnění, které vám vezme možnost pracovat a dostane vás do stálé finanční tísně a depresí, váš život je najednou velmi strohý. Také musím poslouchat časté předsudky v mém okolí: ,nestěžuj si pořád, najdi si práci, nic ti prosím tě není’. Člověk pak bojuje i s nízkým sebevědomím,” svěřuje se.
Zachraň práci
Organizace Spirála Ostrava se zaměřuje na zvýšení kompetencí lidí s duševním onemocněním v pracovním i běžném životě. Nyní je však její činnost omezená a do budoucna ohrožená. A život klientů tento výpadek ovlivňuje zásadně. „Byl jsem zvyklý na sobě tvrdě pracovat na cestě k zotavení, jak už na skupinových terapiích v psychiatrickém stacionáři, tak třikrát týdně ve Spirále, kam docházím rád a cítím velkou podporu,” přibližuje Marek.
„Kvůli opatřením vlády a špatným zprávám z médií a internetu, které se na nás ustavičně valí, se mi zhoršila úzkost. Mám strach vycházet z domu. Opatření na zastavení šíření nemoci mi také zhoršila mou sociální fobii,” dodává. Spirála proto vyhlásila sbírku Zachraň práci, která má podpořit zaměstnanost a zotavení lidí s duševním onemocněním v této těžké době. „Moci se seberealizovat v práci a dělat něco užitečného i pro druhé kolem nás je důležitou součástí našich životů. My ve Spirále věříme, že by tuto možnost měli mít i lidé se zdravotním postižením. K tomu směřuje naše úsilí. Pokud sdílíte stejný postoj k našemu poslání, přidejte se a podpořte nás právě nyní,“ uvedla pro HFC ředitelka Spirály Ostrava Eva Krestová.
Chráněná místa
Činnost zařízení podporujících tuto ohroženou skupinu je podle Marka mimořádně potřebná i mimo období karantény. Problémem je podle něj nedostatek kapacit center duševního zdraví, pacienti tak musí na ošetření čekat někdy až několik měsíců. „Chybí také chráněná pracovní místa pro lidi s duševním onemocněním. Myslím tím opravdová chráněná místa, práce, kterou budeme zvládat bez velkého stresu a tlaku na normy a výkon. Ne nějaká rádoby chráněná pracovní místa, která vytváří někteří podnikatelé, jen aby získali dotace,” doplňuje Marek, který jako stále trvající problém vidí i tabuizaci duševních onemocnění. „Když řeknete otevřeně, že chodíte k psychologovi nebo k psychiatrovi, lidé se na vás dívají skrz prsty. Určitě by pomohlo, kdyby se už na školách učily děti o psychohygieně, meditaci, empatii k okolí nebo způsobech, jak efektivně čelit stresu,” uzavírá.
Foto: Spirála