V roce 2015 přišla kanadská vláda s plánem na přijetí 25 tisíc syrských uprchlíků, a to do února 2016 z důvodu pokračujícího válečného konfliktu a humanitární krize v Sýrii. Pro uprchlíky přicházející do nové země je adaptační proces velmi náročný, proto uprchlíci často potřebují morální a mnohdy i finanční pomoc v prvních několika měsících po příjezdu do nového domova. A přesně toho se dostalo 10letému syrskému chlapci Yamanovi a jeho rodině, kteří přišli do Kanady loni v březnu.
„Když uprchlíci přicházejí do Kanady, jsou to obvykle šťastné chvíle. Vaše letadlo se dotkne země a začíná nový život. Jenže když přijela Yamanova rodina, jejich pocity byly hořkosladké. Proč? Protože jejich otec se ze Sýrie nedostal,“ popisuje na Twitteru příběh syrské rodiny novinář Muhammad Lila. Ten se rozhodl ukázat veřejnosti, co znamená kanadská pohostinnost a také nechtěl, aby pozitivní příběh upadl v zapomnění.
„Představte si Yamanovu matku Fátimu. Přežijete válku, odletíte přes půl světa, abyste vychovávali své děti v cizí zemi, úplně sami, aniž byste znali jazyk nebo věděli, jestli je váš manžel ještě naživu,“ dokresluje pozadí příběhu. Rodina se přistěhovala do města St. John ´s v provincii Newfoundland, kde jsou podle Muhammada Lily studené zimy, ale lidé zde mají laskavá srdce. Jak už to v Kanadě, zemi ledního hokeje bývá, hokej tu hrají i malé děti, tedy i Yamanovi spolužáci ve škole. Chtěl hrát také, ale bruslil zatím pouze jednou v životě, ještě když byl v Sýrii, navíc neměl na sport žádné vybavení. Jeden z Yamanových spolužáků doma svému otci řekl, že by jeho nový kamarád ze školy rád hrál hokej, ale nemůže. Tato nepatrná zmínka se začala šířit po sousedství.
Milovník hokeje Michael Doyle ze stejného města, k němuž se příběh donesl, doma našel dětské brusle a vzal Yamana na místní kluziště. Zároveň začal po známých a sousedech shánět pro syrského chlapce vybavení, aby mohl začít hrát hokej. Lidé začali před dům syrské rodiny okamžitě přinášet vybavení jako hokejky, brusle i hokejové tašky. Díky poptávce po výbavě pro Yamana se o jeho příběhu dozvěděl i Mark Crocker, který ve městě St. John´s provozuje obchod se sportovními potřebami. „Je opravdu hřích, když dítě, ať už z místní či uprchlické rodiny, nemůže hrát hokej jen pro nedostatek prostředků. Je to drahý sport,“ uvedl Crocker. A tak nabídl chlapci úplně nové vybavení zdarma.
V následujících dnech vzal Michael Doyle Yamana do sportovního obchodu, kde si mohl vybrat novou a svou vůbec první hokejovou výbavu. Byl tak šťastný, že obcházel všechny lidi v obchodu a všem z vděčnosti podával ruku. „V Kanadě hokej znamená víc než jen sport. Spojuje nás. Uvidíte Kanaďany z různých zázemí, jak hrají na všemožných místech: V ulicích, halách, na zamrzlých rybnících. Jako děti jsme hrávali, až dokud se venku nesetmělo tak, že jsme puk přestali vidět,“ vysvětluje hodnotu tohoto sportu pro Kanaďany Muhammad. Zároveň upozorňuje, jak snadné je cítit se vyčleněný, když je člověk imigrant a rodiče mají problém platit pravidelně nájem. Hokej je pak nedosažitelným luxusem. „Kanada není dokonalá. Ale je místem, kde se běžní lidé sejdou, aby rodině uprchlíků řekli, že o ně mají starost. Že na to ta máma není sama. Že sem patří. A tohle bylo obrovské kanadské „bereme vás“,“ uzavírá.
Foto: Twitter MuhammadLila