„Nestačí soubor založit, musíte ho vést, dávat mu tvář a pečovat o něj,“ říká jeho zakladatelka Simona Červeňáková, která právě do takového celé dětství a dospívání docházela. Na myšlenku založit taneční soubor ji ale přivedli až tamní muzikanti, kteří tehdy měli vystupovat na hudebním festivalu a tanečním vystoupením chtěli doprovodit svůj koncert. Původně jednorázová akce vzbudila v bývalé tanečnici touhu přivést děti k pohybu a vytrhnout je z nebezpečí ulice. Obava, že by některé z nich mohly spadnout do drogové závislosti, která se tehdy mezi mladými v Kolíně značně rozmohla, nebyla přehnaná. Proto se založením Čercheniček neváhala, přestože tušila, že to nebude jednoduché. Nakonec se jí to podařilo a její svěřenci se těší z každého dalšího procestovaného koutu republiky, nových zážitků a úspěchů, které soubor na různých festivalech získává. Čercheničky vystupovaly vedle domácích akcí i na Romfestu v Praze, festivalech v Mělníku, Mladé Boleslavi nebo Benátkách. Bez podpory města, které přispívá na cestovné a nákup kostýmů, by to šlo zvládnout jen těžko.
„Skvělé je, že si ke mně nachází cestu už druhá generace dětí, před jedenácti lety mi v souboru tančili jejich rodiče nebo starší sourozenci,“ vypráví a dodává, že aktuálně pracuje s jednadvaceti tanečnicemi a tanečníky, ale celkově se jich během těch jedenácti let vystřídalo na šedesát.
„Zpočátku jsem jim tancování aktivně nabízela, ale časem přicházely samy a ptaly se, zda se mohou stát členy,“ vypráví nadšeně a je ráda, že Čercheničky se mezi místními stále těší velkému zájmu a dobré jméno si vybudoval i mezi ostatními soubory. Díky tomu se řada rodičů zapojuje do organizování vystoupení nebo Čercheničky doprovází během jejich cest po republice.
Kreativní vedení
„Snažím se vést své svěřence nejen tancem, ale i k hudebnímu nebo prostorovému vnímání, a vyplácí se to. Sami pak přicházejí s novými nápady na prvky choreografie. Každý z nich má vlastní pohybový potenciál, vlastní prožitek a ten do tance vkládá,“ pochvaluje si. Pro její soubor je typická velká otevřenost a propojování tanečních žánrů, učí maďarský čardáš, tradiční olašské a polské romské tance i street dance nebo flamenco. Právě kvůli tomu jsou zkoušky dvakrát a před vystoupením i třikrát týdně. Obvykle v pátek a o víkendu, aby dětem tréninky nezasahovaly do školních povinností.
„Tanec je o dřině a disciplíně, ale vždy musí být prostor se u toho i zasmát. Děti za mnou přicházejí se svými starostmi, ať už s těmi, které prožívají doma, nebo s prvními láskami. Celé je to hlavně o důvěře a zázemí, které jim soubor poskytuje. Pokud vědí, že mají zázemí, a to bylo od počátku mojí prioritou, daří se je nasměrovat na správnou cestu,“ prozrazuje, co dětem taneční uskupení dokáže vedle smysluplného trávení času poskytnout. A svěřují se i jejich rodiče, kteří se potýkají nejčastěji se špatnou bytovou situací. Naopak se zaměstnaností kolínští Romové problém tolik nemají díky tomu, že ve městě je mnoho fabrik, kde pracují. Problém je tu mezi místními Romy s bydlením a drogovou závislostí, do které padá stále větší procento mladých lidí. Přesto je podle Simony situace Romů v Kolíně daleko příznivější, než je tomu na severu Čech, kde je také více sociálně vyloučených lokalit.
„I Kolín má bohužel takové místo,“ povzdechne si. Naraží na nechvalně proslulou Zengrovu ulici, kdysi výstavní čtvrť, která se postupně proměnila v sociálně vyloučenou lokalitu. Právě v jednom z domů Zengrovky měly zkušebnu i Čercheničky.
„Docházelo mi do souboru odtamtud pět dětí. Dřív se mi ta situace zdála horší, dnes se různým organizacím a spolkům daří situaci napravovat. Dokonce dva bytové domy odkoupil soukromý investor a zrekonstruoval je. Někteří lidé, kteří tam kdysi bydleli, byli u firmy zaměstnáni na vyklízení nebo na výkopové práce,“ říká a je ráda, že se nejen tvář této lokality postupně mění.
Taneční kroužek místním dětem dává víc než jen smysluplně strávený čas, ale přináší jim také do života pravidelnost a řád, což jim pomáhá i ve škole. Většinou pokračují na učňovské obory, ale vzhledem k jejich zázemí je to úspěch. Studují kadeřnické, kosmetické a stavební obory, ale najde se mezi nimi i studentka pečovatelství.
„Máme jednoho chlapce, který teď dokončil základní školu a nebude pokračovat na střední, protože musí finančně pomoci rodičům,” vysvětluje častý důvod, proč se děti z chudých rodin ani nevyučí.
Velké plány
Nevzdávat se, to je motto, kterým se Simona celý život řídí. A to i ve chvíli, kdy měla tendence soubor zcela „položit“. Práce, která byla po celých jedenáct let čistě dobrovolnická, je pro ni coby matku čtyř dětí náročná. Ale jak sama říká, své svěřence opustit nemohla.
„Když jsem byla těhotná a zároveň organizovala vystoupení, zkoušky, nacvičovala nové choreografie, nejčastěji mě napadalo, že už je toho moc a potřebuji pauzu. Teď už má nejmladší dcera tři roky a všechno je snazší,“ vypráví.
Simoninu dlouholetou snahu ocenili i v organizaci Prostor plus, která už osmnáct let pomáhá lidem v těžkých životních situacích. Před dvěma měsíci od nich přišla nabídka na pozici komunitní pracovnice. Vedle toho jí poskytli prostory určené na tréninky jejího souboru.
„Kromě zkušebny v Zengrově ulici, kde jsme jeden čas měli zázemí, jsme trénovali i u nás na zahradě nebo u mě v obýváku, a to nebylo z dlouhodobého hlediska udržitelné. Proto jsem ráda, že mi vedení Prostoru vyšlo vstříc a zkušebna se zřídila přímo v srdci organizace,“ pochvaluje si. Pro zhruba třicítku děti, které docházejí do Prostoru v Kolíně, připravuje různé volnočasové aktivity.
„Máme za sebou plavbu lodí z Kolína do Poděbrad, různé sportovní hry, od pátku nás čeká v Novém Městě nad Metují třídenní tábor, kde plánujeme túry do skalního městečka,“ prozrazuje nejbližší plány. Do toho se s Čercheničkami intenzivně připravují na lovosický festival.
Po jedenácti letech existence se navíc repertoár Čerechniček rozhodla rozšířit i o divadlo.
„Přáli bychom si vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Tím, že vedle těch nejmenších pracuji i s mládeží od 14 do 20 let, plánujeme se spojit s nejrůznějšími muzikanty a připravit živý program. Více vám už neprozradím, ale včas vás pozvu na premiéru,“ směje se Simona Červeňáková.