Štěstí Silvy a jejího manžela již nemohlo být větší, když se začali připravovat na příchod dítěte. Na konci sedmého měsíce těhotenství se však během kontroly ve Fakultní nemocnici v Motole dozvěděla, že musí okamžitě porodit. „Cítila jsem okolo sebe temnotu. Jsem tu sama s manželem v cizí zemi, daleko od rodiny. Moje srdce bolelo,” vzpomíná Silva. Chlapec se narodil zdravý, ale musel být umístěn do inkubátoru. „Do pokoje přišla sestra, držela mě za ruce a řekla: ,Uklidněte se, pustím vašeho manžela dovnitř a můžete se podívat na vašeho syna.‘ V tu chvíli jsem cítila, že se doktoři a sestry stali mojí rodinou.”
Lékař rodiče později informoval, že kvůli poruše placenty byla šance na přežití dítěte jedna ku milionu. „Nevěřím na zázraky, ale Sam se zázrakem narodil. V tu chvíli jsem pochopila, že noc skončila a slunce vyšlo. Že jsme se měli dostat do Prahy, do Motola, kde mají z celé Evropy nejlepší péči pro děti, jako je Sam,” uzavírá vyprávění Silva, která se o svůj příběh podělila v rámci aktivity Storytelling kampaně Nejsme si cizí.
Slovo storytelling znamená vyprávění příběhů. Pomocí něj lze posluchačům přiblížit osudy, emoce i životy druhých. „Osobní příběhy cizinců vystupují jako protiklad zkresleného obrazu migrantů z třetích zemí v médiích pro širokou veřejnost, který v dnešní době považujeme za nepravdivý až xenofobní,” vysvětluje Vladislav Nagaitcev z organizace Slovo 21. „Pro nás bylo důležité, aby příběhy odrážely osobní zkušenosti cizinců s migrací do Česka. Jejich zážitky byly velice zajímavé až dechberoucí. Povedlo se nám vytvořit skvělou kompilaci videí, která ukazuje různé aspekty života cizinců v Česku a důvody, proč zde zůstávají,” dodává. Videa vznikla ve spolupráci s režisérem Jakubem Červenkou a divadelní a rozhlasovou dramaturgyní Tajanou Gašparovič.
Příběh Oleny Hnezdilové z ukrajinského města Horlivka podle autorů aktivity ze Slovo 21 například ukazuje, že migrace má různé důvody a mnohdy lidé opouštějí svoji zemi velmi neradi a za náročných okolností. „Je začátek února 2016. Válka trvá již dva roky a dozvěděla jsem se, že jsem těhotná. Mám velký strach o budoucnost svého dítěte,” vypráví Olena Hnezdilová.
Jednoho dne Olena zavolala kamarádce do Čech. „Najednou se vrátil její manžel z práce a řekl mi: ,Proč tam sedíš? Rychle si zabal a přijeď do Česka. Česká republika je bezpečná země a můžeš se zde realizovat.’” V 37. týdnu těhotenství se vypravila na cestu, jak sama uvádí, s velkým kufrem, velkou taškou a velkým břichem. Několik dní po příjezdu porodila. Dnes dcerka chodí do mateřské školy a Olena pracuje jako zdravotní sestra. „Jsem moc spokojená. Děkuji všem,” uzavírá.
Lidé z celého světa přicházejí do České republiky hledat bezpečí, nové příležitosti, studovat, zakládat rodiny, plnit si sny. Většina z nás se s nimi setkává jen ve statistikách, novinových článcích o bezpečnostních rizicích nebo alarmujících příspěvcích o hordě nepřizpůsobivých na hranicích. Jací jsou migranti a cizinci žijící v Česku ve skutečnosti? Jak se jim daří, čemu se věnují? Na to se skrz objektivní nezkreslené informace snaží odpovědět kampaň Nejsme si cizí. „Ukazujeme zvyklosti cizinců, způsoby jejich života a výzvy, před kterými při příchodu do Česka stojí. Pouze takto si každý může vytvořit objektivní vlastní názor na migraci. Pouze takto může každý pochopit, že si nejsme cizí,” uzavírá Vladislav Nagaitcev.
Projekt „Kvalitní informace = lepší integrace" registrační číslo AMIF/29/01 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtem Ministerstva vnitra České republiky.