Zambie je podle indexu lidského rozvoje (HDI) na 143. místě mezi 189 zeměmi světa. Jaký je v současnosti život v zemi, popisuje básnířka Vanessa Emma Chisakula. „Krásné je, že život v Zambii je obrovskou příležitostí, protože je mnoho věcí, které tu ještě nikdo neudělal, nikdo je nezkoušel.“ Zambijci jsou podle ní mimořádně mírumilovní a mají velký potenciál. Naopak mezi velké výzvy současnosti patří ekonomika. „Máme všechny přírodní zdroje, potřebujeme je umět přeměňovat na hotové zboží, které zatím pouze dovážíme. Takže jsme bohatí a zároveň nesmírně chudí.“ Vanessa sama se věnuje mimo jiné i tématu rovnosti mezi muži a ženami. Jaké jsou nejčastější stereotypy, proti kterým sama bojuje? „Zambijské ženy jsou nevzdělané stroje na mateřství a jediné, co v životě chtějí, jsou děti. Jsou dobré v posteli, ale 10 z 10 má HIV nebo AIDS,“ popisuje a dodává: „Zambie není zcela osvícená, ale také úplně nezaspala. Jsme ve fázi proměny. V zemi jsou velmi inspirativní ženy, ke kterým má smysl vzhlížet, a také se stále objevují nové ženské vzory a ikony.“ Básně Vanessa píše také o sociální nespravedlnosti, která se projevuje třeba ve velké příjmové nerovnosti, což má vliv například na přístup k potravinám a vzdělávání. Podle svých slov chce přispět k rozvoji své země. „Svůj talent můžu využít k šíření důležitých zpráv. Zabývám se třeba tématem potravinové bezpečnosti. V Africe je dost běžné, že politici využívají toho, že hladoví voliči jim dají své hlasy výměnou za trochu jídla, tričko nebo kšiltovku. Říká se tomu hunger politics. Jsem z takových praktik znechucená.“
Jak bys popsala současnou Zambii?
Všude je spousta potenciálu, všude kolem vidím nepřeberné možnosti. Krásné na tom je, že život v Zambii je obrovskou příležitostí, protože je mnoho věcí, které ještě nikdo neudělal, nikdo je nezkoušel. Odkazuju třeba na příležitosti v podnikání. I takové, které nenapodobují západní kulturu, ale jsou to nové nápady vycházející z našich tradic. Naše umění se prodává za nízkou cenu, pokud vůbec. Je tolik zambijských příběhů, které ještě nikdo neřekl, tolik bohatství a nenucené krásy, kterou můžeme se světem sdílet skrze různé formy umění. Vídám krásné rodiny, které dokáží většinou milovat bezpodmínečně, a všichni se snažíme dodržovat zambijské motto: „Jedna Zambie, jeden národ. I když v tom někdy selžeme, nakonec se to vždycky v dobré obrátí.
Jaké jsou největší současné výzvy země?
Jednou z hlavních výzev, kterým čelíme jako národ, je chudá ekonomika. Říct, že je Zambie bohatá, je klišé. Není bohatá každá africká země? Máme všechny přírodní zdroje, potřebujeme je umět přeměňovat v hotové zboží, které zatím pouze dovážíme. Nemáme na to ale pořádné plány. Takže jsme bohatí a zároveň nesmírně chudí. Je ostuda, když i v dnešní době máme v zemi regiony, kde lidé umírají hladem. Snažíme se ale nerovnost snížit, je tu naděje. Průměrný Zambijec se snaží žít podle konceptu Ubuntu – Já jsem, protože jsi ty. Zrovna teď je naším obrovským problémem elektřina. Naše hlavní přehrada Kariba vysychá, takže není dost elektřiny pro všechy. Jenže s tím se pojí i zvyšování cen jídla, benzínu a všeho. Žijeme však v naději na lepší budoucnost.
Existuje něco jako zambijská povaha?
Myslím, že je těžké generalizovat, protože pocházíme z různých regionů a ty mají vlastní charakter. Ale jsme obecně mírumilovní. První věc, kterou většina Zambijců dělá, je, že se modlí a chodí do kostela. Máme více církví, které mají své instituce, přijímáme nejrůznější náboženství, přesto jsme stále národem křesťanů. A taky obecně Zambijci mají rádi svoje párty, rádi grilují a rádi pijí pivo.
Jak velké jsou rozdíly mezi jednotlivými kmeny v Zambii?
Máme stereotypy, které odlišují kmeny, a těm jsme uvěřili. Uvěřili jsme jim dokonce natolik, že zaměňujeme tento konstrukt za pravdu, za to, jaké ty kmeny skutečně jsou. Rozdíly ale nejsou velké, jsou to jen určité tradice, které nejsou praktikovány na národní úrovni, ale závisejí na jednotlivém kmeni. V dnešní době se většina Zambijců učí a praktikuje i tradice ostatních kmenů. Například předmanželský obřad zvaný Chilanga-Mulilo je pro kmen Bemba, žijeme ale v době, kdy ho dělá jakýkoli jiný kmen, který chce.
Jak to, že Zambie je tak mírumilovná vzhledem k tomu, že v sousedních zemích bylo tolik strašných konfliktů?
Musím se smát, protože taky nechápu to tajemství, které naši národní povahu obklopuje. Jsme přirozeně mírumilovní. Zřídka používáme zbraně k řešení našich záležitostí. Místo toho teď používáme sociální média a memy. Vždycky najdeme jiné způsoby. Není to ale nejjednodušší věc, zůstat tak klidný jako my. Nejdůležitější je najít způsob, jak se spolu vypořádat bez krveprolití.
Na co jsou Zambijci pyšní?
Na krásy našeho kraje, třeba Viktoriiny vodopády jsou naše dítě. Je tu tolik krásy, které si nejde nevšimnout. Každá provincie má úžasná jezera, stromy, které je obklopují… Naše národní parky mají nejlepší divokou zvěř, je to pastva pro oči. Naše země má dvě tváře, vždycky můžete opustit ruch měst a ocitnout se někde, kde je božský klid. A jsme také hrdí na mír, který tu panuje.
Ženská práva jsou jedním z nejdiskutovanějších témat současnosti. Jak bys popsala stav ženských práv v Zambii?
Zambie není zcela osvícená, ale také úplně nezaspala. Jsme ve fázi proměny. V zemi jsou velmi inspirativní ženy, ke kterým má smysl vzhlížet, a také se stále objevují nové ženské vzory a ikony. V původní zambijské kultuře nebyly ženy nikdy mužům rovny a to dodnes prostupuje všemi vrstvami společnosti. Ani jsme pořádně nevěděli o tom, že by ženy měly nějaká práva. V současné době si uvědomujeme, že ženy jsou si s muži rovny. Na ženy i muže je potřeba se dívat optikou humanismu, nikoliv skrze gender. Boj za ženská práva není jednoduchý kvůli setrvačnosti kultury a náboženství, která někdy proti této agendě bojují.
Jaké jsou nejčastější stereotypy o afrických nebo přímo zambijských ženách?
Těch je (smích). Zambijské ženy jsou nevzdělané stroje na mateřství a jediné, co v životě chtějí, jsou děti. Jsou dobré v posteli, ale 10 z 10 má HIV nebo AIDS.
Jsi svobodná matka, jakým problémům čelíš? Jsou typické pro svobodné matky v Zambii?
Jako pro mladou svobodnou matku je finanční nestabilita moje největší obtíž. Nedokážu ani pořádně zaopatřit své dítě, musí mi pomáhat má rodina, a to obrovským způsobem. Takhle jsem si to nikdy nepředstavovala. Na začátku byla pro mě výchova dítěte o samotě emoční trauma, to se nedá popřít. Časem se to ale zlepšuje, beru to jako výzvu. Nakonec k tomu všemu, čím si jako svobodná matka procházíte - jako by to nebylo dost - společnost věří, že pouze prostitutky nebo přelétavé ženy mohou mít děti mimo manželství. Společnost situaci generalizuje, přestože každý příběh každého dítěte je jedinečný.
Jak ses ty stala básnířkou?
Byl to pozvolný vývoj. Vždycky jsem něco psala, jednu věc za druhou. Myslím, že to spustila láska ke slovům. Nespokojenost a vztek na některé okolnosti hrály také zásadní roli. A když jsem experimentovala, lidé začali reagovat. Zatím jsem nenašla žádný důvod přestat a dokonce se snažím básněmi uživit.
Jaká jsou témata tvých básní?
Mluvím o genderové diskriminaci, protože to je tady v Zambii velký problém. Píšu a mluvím o sociální nespravedlnosti, protože nedělám poezii pro zábavu. Dělám ji, abych podpořila rozvoj a vzdělání. Svůj talent můžu využít k šíření důležitých zpráv. Zabývám se třeba tématem potravinové bezpečnosti. V Africe je dost běžné, že politici využívají toho, že hladoví voliči jim dají své hlasy výměnou za trochu jídla, tričko nebo kšiltovku. Říká se tomu hunger politics. Jsem z takových praktik znechucená.
Proč tomu tak je?
V Zambii v současné době neexistuje řádná potravinová bezpečnost. Třeba voda není čistá, takže ji nejde pít bez pořádného čištění. Období sucha střídají povodně, což hodně škodí farmářům. Dokud máme nízkou zemědělskou produkci, cena za jídlo je vysoká. Takže v mých očích je tu spíš potravinová nebezpečnost než bezpečnost. Odhaduje se, že až 40 % lidí může hladovět, pokud se nepovede sezóna dešťů a nebude dostatečně pršet – nebo naopak budou intenzivní záplavy
Stejně jako ve všech zemích jsou lidé v Zambii bohatší nebo chudší. Co to však znamená být chudý v Zambii?
Znamená to nemít jídlo, nedostatek oblečení nebo obuvi. Chudý člověk si také nemůže dovolit pořádné vzdělání. Takový člověk je také vyloučený ze společnosti, protože si nemůže dovolit věci, které bohatí berou jako samozřejmé.
Proč je podle tebe poezie ve společnosti důležitá?
Poezie je silný vyjadřovací prostředek, který když se používá autenticky, může být velkým přínosem pro komunitu. Pro Zambii je poezie nezbytná, umění může být nejen formou rekreační aktivity, ale být také nástrojem uzdravení a zotavení pro jednotlivé lidi i pro společnost.
Foto: Jiří Pasz