„Vyrostl jsem v Nepálu a žil jsem tam do svých 19 let. Viděl jsem, jak se lidé v odlehlých vesnicích chovali k lidem s hendikepem. Mnoho místních si dosud myslí, že hendikep nebo postižení je hřích z předchozích životů a takoví lidé jsou pro svět přítěží. A já tomu taky věřil, protože tohle jsem viděl kolem sebe a v tom jsem vyrostl,“ vzpomíná na prostředí, v němž vyrostl, Hari Budha Magar.
Když během jeho mise v Afghánistánu explodovalo improvizované výbušné zařízení a byly mu amputovány obě nohy nad kolenem, měl pocit, že pro něj život skončil. Následně bojoval s alkoholem, depresemi a několikrát se pokusil o sebevraždu. „Bylo to nesmírně těžké období. Hodně jsem pil, abych zapil emoce, pocity. Několikrát jsem se pokusil zabít,“ popisuje nejtěžší okamžiky svého života.
První myšlenka na zdolání nejvyšší hory světa přišla už v dětství, kdy chodil bosý do školy. Tehdy si plánoval, že horu zdolá v roce 2018. To však nebylo možné, protože nepálská vláda zakázala vstup na horu nevidomým a lidem s amputovanýma nohama, aby snížila počet úmrtí na vrcholu hory. Hari Budha Magar se však zapojil do kampaně, jejímž cílem bylo tento zákaz zrušit. Když opravdu došlo ke zrušení tohoto zákazu, rozhodl se splnit si svůj dětský sen.
Svou cestu na Mount Everest zahájil Hari, který žije v britském Canterbury, letos v dubnu. Kvůli nepřízni počasí však strávil více než dva týdny v základním táboře. Když se potom se svou výpravou vydal na vrchol, čelili náročným podmínkám i velkému mrazu. „Moje oblečení bylo promrzlé i vybavení bylo úplně zmrzlé. Zmrzla nám i teplá voda, kterou jsme si nesli v termoskách,“ vypráví Hari, který horu zdolal pomocí vyměnitelných protetik, z nichž některé byly opatřeny ostrými hroty, jiné měly připevněné speciální horolezecké boty. Kvůli špatnému počasí mohl strávit na vrcholku v 8 849 metrech pouhých pár minut. I tak se stal prvním člověkem s oběma amputovanýma nohama nad kolenem, který vystoupal na vrchol Mount Everest.
Nyní se těší na čas strávený s rodinou a plánuje se také vrátit do Afghánistánu. Na místě, kde došlo k osudnému výbuchu, chce vyjádřit vděčnost. „Kdybych nepřišel o nohy, nikdy bych Mount Everest nezdolal. Cokoli se nám děje, přináší s sebou i něco dobrého,“ uzavírá.